Francúzska spojka

Realistický neo-noirový thriller, na kterém lze výborně zkoumat evropské vlivy na Nový Hollywood. Stejně jako Godard v U konce s dechem nebo Costa-Gavras v Z (dva filmy zmíněné v režisérově audiokomentáři), také Friedkin uplatňuje dokumentárně veristický styl. Kamera budí dojem, že nezná trajektorii postav a musí spontánně reagovat na to, co se před ní odehrává. Vzdálenost kamery od postav a její pozice někdy věrně kopíruje způsob, jakým jsou tajně sledované podezřelé osoby (scéna v autobazaru). Mnohé scény jsou snímány z ruky a pouze s přirozeným osvětlením. Většina z nich se natáčela s kontaktním zvukem v reálných lokacích, často přímo na ulicích za plného provozu (což částečně platí i pro slavnou sebevražednou honičku) a bez zvláštního povolení. Věrnost reálným událostem, z nichž film vychází, šla tak daleko, že tvůrci použili skutečný heroin (a ve filmu ukazují tehdy používaný test jeho kvality) nebo policejní autodílnu, ve které se běžně demontovaly podezřelé vozy. K věrohodnosti přispívá také rozvolněná struktura vyprávění - čekací a sledovací prodlevy mezi akcí a reakcí jsou mnohem delší, než je zvykem v konvenčních kriminálkách, úspěch může záležet na náhodě, nebo se taky nikdy nemusí dostavit (tyhle prvky si o mnoho let později přisvojil srovnatelně realistický seriál The Wire). Výsledkem je procedurální dokudrama napěchované autentickou energií, díky níž vzniká dojem téměř fyzické časoprostorové blízkosti. Sázka na syrovost přitom nijak neumenšuje symbolické kvality vyprávění, které v souladu s dobovou skepsí není postavené na zřetelné opozici absolutního dobra a zla. Doyle možná má obdivuhodné detektivní instinkty, ale také je to frustrovaný rasistický zmetek, který si štvavým honem za zločinci kompenzuje, že zatímco on s kelímkem hnědé břečky mrzne na ulici, mocní sedí v teple a pohodlí luxusní restaurace. Nedostižitelný Charnier je oproti tomu uhlazený, zdvořilý a rozvážný a jeho chladná racionalita v něčem předznamenává nástup nového typu zloduchů, kteří jsou jen o trochu chamtivější než společnost, ve které žijí. Nestačí tedy, aby dobro bylo stejně nekompromisní jako zlo. Musí být ještě horší. Žádný film nevyjadřuje lépe oxymorón "špatné dobro". 85% Zajímavé komentáře: Visáč, rochelka (09.01.2006)

Je to určitě výborná francouzská kriminálka, ale nějak sem na tom neviděl nic výjimečnýho. Samozřejmě je Gene Hackman skvělej a Roy Scheider relativně maldej a na to že to je jeden z jeho prvních velkých filmů i dobrej,, ale příběh mi přišel takovej moc obvyklej, ale zase na druhou stranu ta atmosféra která z tohohle filmu sálá je dokonalá, ale to je asi tak všechno a to je podle mě dost málo na to aby to bylo tak opěvovaný (03.02.2007)

Zvláštní detektivka, která hodně sází na gene Hackmana. Očekával jsem o hodně více a ne jen hodně mluvení a dvě tři akční scény. Filmy je ukončen titulky, které dovysvětlují děj, proto je pro mě nečekané, že bylo natočeno pokračování. William Friedkin je pro mě obyčejný režisér, který mě nikdy nepotěšil. (18.02.2007)

Mám tenhle film velice rád.Ale půjdu proti střednímu proudu a řeknu, že se mi více líbila dvojka od Johna Frankenheimera.Tato spojka se mi zdála v některých věcech až příliš utahaná, ovšem hodně věcí vynahrazují moje zamilované scény.První je naháněčka v metru, kdy Pepek a Charnier nastupují a vystupují a navzájem čekají kdo se chytí první.Těmi dalšími jsou honička s nadzemní dráhou a pak ten konec.Myslel jsem, že se to ještě nějak dořeší, ale zůstalo jen u těch dvou výstřelů, které pak ve dvojce dostaly smysl.Výborná atmosféra a perfektní záporák v podání uhlazeného Fernando Rey. (10.12.2005)

» Detektívi Popeye s Cloudym « 『 Bill Friedkin nakrútil asi najlepšiu kriminálku všetkých čias ? ! 』Toto je tak výnimočne zostrihaný film, až tomu normálne nerozumiem ! Strihač Gerald Greenberg odviedol v strižni - poriadny kus roboty, pretože mnohé akčné, dynamické sekvencie vďaka tomu naberajú úplne nový rozmer, a keď k tomu taktiež pridám i ručnú kameru Owena Roizmana, ale aj zvuk od pánov majstrov zvukárov - Theodorea Soderberga s Christopherom Newmanom, tak máte priamy pocit bytia v deji na vlastnej koži, čiže skvostný, dokumentárny štýl vás nenechá ani na chvíľu vydýchnuť ! _ Životná úloha, výkon Genea Hackmana, ktorého výbušná povaha ho maximálne ženie vpred, jeho postava Jimmyho Doylea, prezývaná Pepek, je zarytý vyšetrovateľ. Má excelentný čuch na narkotiká... A trajektom z Francúzska dopláva autíčko s tučným kontrabantom do Brooklynu, kedy Doylov trochu viac rezervovanejší kolega Buddy Russo, nazývaný Zamračený, tak i on bude musieť mať oči na stopkách, keď vyčerpávajúce sledovačky nebudú mať konca kraja. „Skamarátia sa” so žabiakom Alainom Charnierom, ktorý raz Pepkovi zakýval v metre. _ Absolútne strhujúca sekvencia je so sniperom Pierrem Nicolim - od začiatku na streche až po neuveriteľnú nahaňáčku v aute, ktorá je stelesnením toho najlepšieho, čo môže kinematografia ponúknuť ! Máme tu taktiež nastrčenú figúrku, herca Henriho Devereauxa, či Sala Bocu, ktorý sa často angažuje = Ak by som to na záver ešte zhrnul, tak oni sú takou alternatívnou verziou Troch mušketierov. ZBOŽŇUJEM THE FRENCH CONNECTION. Poctivá, drsná, stará škola pre náročného diváka ! A to musím skrátka do nebies vynášať. (09.01.2019)