Morien

(1001) -"Fool you don't go to college to be talkin' to no bitches. Your black ass 'posed to be learnin' somethin'. Can't learn shit talkin' to no stupid ass bitch." Miluji tento film celým svým srdcem. Takový mix Stůj při mně a Kdo chytá v žitě, snad to není moc necitlivé přirovnání. P.S.: Lawrence Fishburna jsem na seznam nejkrásnějších lidí zařadila už dávno a sakra, jak to každým dalším filmem, ve kterém ho vidím, jenom potvrzuje.

Svého času jsem si stěžovala na Zodiaca a srovnávala ho s lepšími filmy, no a teď aspoň vím, že se mi líbil o trochu víc než Bostonský škrtič. Ale ten mě taky bavil. Jenom v něm nebyla žádná taková scéna, jako když jde Jake Gyllenhaal do sklepa s tím divným pánem a celý svět jako by se v tu chvíli scvrkl jenom na tu situaci a divák fyzicky cítí svoje srdce bušit někde v krku a na nic jiného není dovoleno myslet, protože je to tak intenzivní. Tady je sice paradoxně velmi podobná scéna, kdy jde Keira vyšetřovat za divným pánem do sklepa, ale jak jsou obě scény natočené a jak působí na diváka ilustruje velký rozdíl (ve schopnostech autorů). Ale možná jsem k Ruskinovi nefér, protože on se zase tolik o tu thrillerovitost nepokoušel, držel se spíš investigativní linky a lidskosti svých hrdinek. A jako postavy, jejichž práci sleduji, se mi určitě víc líbily Keira a Carrie Coon než Fincherův mírně vyšinutý sausage fest.

Chm, jeden by řekl, že natočit šílené béčko podle námětu z Redditu by nemělo být tak těžké, ale asi je. Komediální načasování vůbec nefunguje. Jakože racionálně mozkem chápu, co z toho měly být vtipné hlášky a tak, ale ve výsledku to tak vůbec nevyznělo. Ale abych nežrala, tak mě celkem bavili Stache a detektiv.

Hehehe. Nebo spíš hohoho. Mno, tady na mě ten ADHD faktor zapůsobil pozitivně, protože samostatně/odděleně bych asi u některých kapitol mnohem víc reptala, kdežto takhle měl můj mozeček pocit, že se tam "pořád něco děje" a spokojeně jsem se při sledování v poloprázdném nočním hotelu bála. Ale doopravdy, Shatner propadající se ve svých vsuvkách do svátečního zoufalství mi přišel neironicky skvělý, stejně jako povídky se Santou a dopplerem.

Oh my. Velká depka, a výkon George MacKaye je tak intenzivní a přesvědčivý, že by měl snímek na začátku obsahovat trigger warning. Otevřelo to ve mně dveře, která se otevírají jen velmi zřídka.

Těžko hodnotitelný film. Téma je samozřejmě na hození si mašlí, ale film samotný působí neobratně až amatérsky. Ani jednou jsem nevěřila herečkám jejich postavy, jejich dilemata, jejich neuvěřitelnou těžkost bytí. Zbytečně afektovaná hudba a rádoby nevinný voiceover to v mých očích velmi shazují. Jediný moment, který se mě dotkl, když dcera Frances McDormand uslyšela zpěv žen ze stodoly a chtěla se k nim vrhnout, jenom aby jí v tom její vlastní matka zabránila.

Hehe. Trojúhelník smutku. A mimochodem, už jsem někdy zmínila, že miluji Thomase Kretschmanna?

Potenciál slibný, ale naprosto pohřbený béčkovými rozhodnutími a debutantskou nevypracovaností. Konec je absolutně nezasloužený, film ani hrdinka se za celou dobu neposune, sledujeme nesouvislý sled izolovaných scén oberličkovaných pár vysvětlovacími dialogy a najednou to skončí. Jaká byla režijní motivace snímat teoreticky velmi emocionálně nabité a niterné scény jako naaranžované mluvící hlavy při natáčení dokumentu opravdu netuším. Jon Snow byl na place asi tak tři hodiny, předpokládám, a jakkoliv je Noémie Merlant teď in a na vzestupu, takto nesmyslný scénář sama na svých bedrech neunese.

Roger deakinsuje jako o život a Olivia, panečku...! Ale jinak to byl pro mě tak těžký film k usledování, ani neumím pořádně pojmenovat proč. Filmy o lásce k filmu nemám moc ráda (výjimky se nejspíš najdou, ale z hlavy mě nic nenapadá). V letošní oscarové sezóně jsem z tohoto žánru viděla ještě Fabelmanovy a Babylon a oba dva mě nebavily až rozčílily. Přístup Empire of Light byl pro mě určitě nejvíce přijatelný z těchto možností, hlavně díky svojí... řekněme úspornosti, nebo ještě lépe schopnosti sebeovládání. Ale i tak byl na mě ten film zároveň málo vyprázdněný a málo komplikovaný, jestli to dává smysl.

Fantastické. (Ale zatím jsem viděla jen epizodu Mick and Margaret.)