Morien

Nevím, na jednu stranu jsem ráda, že můžu nahlížet do cizích vyšinutí. Sbírám jejich outputy, aniž bych si sama musela procházet tou strastiplnou cestou, a mám čas sama zakoušet něco jiného. Na druhou stranu mě často popadá chuť těm pomatencům namlátit.

(1001) "I love you no matter what is in your head." Bože, jak já nenávidím Triera. Nepodmíněná láska k psanému slovu. To je zmrd. Ale stejně jsem plakala. Co to znamená.

Mimo jiné fascinující sledovat tempo, v jakém se to odehrává. Zajímalo by mě, jak to musí vypadat v hlavě mých rodičů, kteří tohle viděli v dobách svého mládí a potom byli postupně svědky zrychlování filmového vyprávění až do dnešních dnů. Nedivím se, že tito lidé dnes umírají mladí. Divím se, proč to píšu do komentáře ke komedii.

Hihihi, tak to bylo hodně vtipné. Škoda, že to nerežíroval opravdový blázen, aby se freakovství tak nějak víc rovnoměrně rozprostřelo celým filmem, protože potom by to bylo ještě vtipnější. A to, co teď působí jako vykrádačky jiných filmů, by získalo punc autorské zručnosti. Takhle to zůstalo příliš uhlazené a příliš v krabici, přitom by stačilo několik klíčových formálních změn (hlavně doprovodná hudba - žádné dojemné housle, způsob snímání - trošku to rozhýbat, kruci, a když už máme kupříkladu postřelenou matku, tak ukážeme její tvář, ukážeme její prsty, jak svírají šaty) a mohlo to být zároveň děsivé jak bič i osobité jako autorský (artový - i když toto zařazení už mi dnes trochu smrdí) snímek. Protože potenciál pro vymazlené epizodické šoky je nashromážděn a herci jsou rovněž velmi roztomilí. A aby to nevypadalo, že se mi nezdá nic vyloženě špatně a že hodnotím jakýsi potenciální film, který mohl vzniknout, místo toho skutečného, tak nutno zmínit, že dramaturgické řešení posledních asi dvaceti minut je v této podobě a návaznosti na předchozí stylizaci filmu velmi nešťastné. (A když už vidím, že to lidé srovnávají s Ženou v černém - ta na mě působila jako práce na zakázku, sterilní, bezduchá, škatulkovitá. V tomto filmu vidím mnohem větší, i když nedotaženou, snahu udělat věci jinak, což přirozeně hodnotím mnohem výš.)

A to jsem si o prvním filmu myslela, že je blbý. Asi jsem naivní, když si pořád myslím, že za ty prachy by ty filmy mohli dělat pořádně. A nenávidím, z celého srdce nenávidím, když si zcela nebojovné ženy hrají před kamerou na bojovnice.

Když jsem to napsala, jak mě to v průběhu sledování napadalo, a znovu přečetla, vychází mi, že jsem možná příliš přísná. Jakkoli je hlavní hrdina roztomilý, pořád je neodpustitelně tupý. Hrdina, který říká „nerozumíš? ozvi se!“, i když přes dveře slyší, že jeho syn uvnitř zvrací. Jak říká Soňa, slabého muže milovat nedokážu. Ale ani s první ženou nelze soucítit, a druhá je zase jenom nevyzrálá představa femme fatale, totálně iluzorní, která existuje jenom ve chvíli, kdy se na ni muž dívá, jinak ne. Ačkoliv jsou dávány jisté šance prostoru a přírodě, pořád mám dojem, že je to spíše divadelní hra, že všechny kulisy by velmi dobře mohly být jen nakreslené na papíře. A v nich by se odehrávaly vypozorované epizody plné bědujících lidí. Kde jsou detaily. Chladný režijní přístup mi způsobuje křeče v kontrastu s proklamovaně subjektivním vyprávěním. Zdá se mi to, nebo režisér ve svém plánu s formou příliš neoperuje? To bych možná potřebovala vysvětlit. Smysl pro humor jsem zde necítila, ale v nedávné době jsem začala uvažovat o tom, že ho sama nemám. Zajímá mne, zda v Šulíkovsko-Šulajovském světě existují milenecké páry, které si vzájemně neroztírají jídlo po tvářích a těle. Příběh s rozvolněným dějem poskládaným z epizod také zkouším, i moje plánovaná romance z obskurního kapitolu má takto vypadat, možná právě obava, že budu tak moc rozvolňovat, až nic nezbude, mě stále nutí do vlastních příběhů strkat kouzelné koně nebo zombies.

(1001) Docela sranda, zvlášť z toho pohledu, že rozdíl mezi tímto filmem a těmi, které se berou smrtelně vážně, je jenom velmi malý. Dnešní divák se tím nejspíš bude bavit víc než autory zamýšleným humorem.

"Let us hate one another." Líbil se mi domek, jak byl celý obrostlý.

(1001) Škoda, že to nešlo do sraček dřív, nebo alespoň nějak sofistikovaněji, protože zábava tímhle způsobem přišla dost pozdě, ale zase nebyla tak zábavná, abych odpustila, že jsem se k ní musela pronudit. Ale hádám, že jednorožec nakonec vybojoval mírné nadhodnocení.

-"They say: 'Welcome brother'." Ne že by mi film přišel úplně nezábavný, některé části si totiž užít lze, ale docela jistě je nebezpečný v tom, jak ignoruje mýtus. --- Asi tak po dvaceti letech (pane bože) dodávám, že dnes jsem k filmu mnohem vstřícnější. Tématům, která si zvolil, se věnuje celkem dobře. Herci jsou ve svých rolích snad bez výjimky fantastičtí. A je to jeden z mála sandáláků (spíš jediný), který mám ráda a na který se občas znovu podívám.