Morien

Hehe. Trojúhelník smutku. A mimochodem, už jsem někdy zmínila, že miluji Thomase Kretschmanna?

Potenciál slibný, ale naprosto pohřbený béčkovými rozhodnutími a debutantskou nevypracovaností. Konec je absolutně nezasloužený, film ani hrdinka se za celou dobu neposune, sledujeme nesouvislý sled izolovaných scén oberličkovaných pár vysvětlovacími dialogy a najednou to skončí. Jaká byla režijní motivace snímat teoreticky velmi emocionálně nabité a niterné scény jako naaranžované mluvící hlavy při natáčení dokumentu opravdu netuším. Jon Snow byl na place asi tak tři hodiny, předpokládám, a jakkoliv je Noémie Merlant teď in a na vzestupu, takto nesmyslný scénář sama na svých bedrech neunese.

Roger deakinsuje jako o život a Olivia, panečku...! Ale jinak to byl pro mě tak těžký film k usledování, ani neumím pořádně pojmenovat proč. Filmy o lásce k filmu nemám moc ráda (výjimky se nejspíš najdou, ale z hlavy mě nic nenapadá). V letošní oscarové sezóně jsem z tohoto žánru viděla ještě Fabelmanovy a Babylon a oba dva mě nebavily až rozčílily. Přístup Empire of Light byl pro mě určitě nejvíce přijatelný z těchto možností, hlavně díky svojí... řekněme úspornosti, nebo ještě lépe schopnosti sebeovládání. Ale i tak byl na mě ten film zároveň málo vyprázdněný a málo komplikovaný, jestli to dává smysl.

Fantastické. (Ale zatím jsem viděla jen epizodu Mick and Margaret.)

Nemá to plynulost příběhu jdoucího od začátku ke konci. Místo toho je to jako chuchvalec chaluh unášený proudem, snůška mírně propojených nápadů a vjemů bez společného drajvu. A čím déle film trvá (a že trvá sakra zbytečně dlouho), tím naléhavěji se sama sebe ptám, proč spolu tihle vůbec bojují a jestli se tam náhodou "nic neděje". Těšila jsem se na film plný cool žen, místo toho jen MCU i nadále dokazuje, že superhrdinské filmy jsou oficiálně out a že teď se nacházíme ve fázi čekání na další velkou věc. P.S.: Zvolené doprovodné písničky mi přišly děsně rušivé, jak se mám soustředit na krásu života a světa nebo na deset tisíc training montáží, když mi do toho pořád někdo zpívá.

Wwwwwwwhat?! Když se sežeru, zdvojnásobím se, nebo zmizím? A ještě tedy aby bylo jasno, důvod, proč film hodnotím tak nízko, je postava Nellie. A potom samozřejmě proto, že žere sám sebe.

Pane bože. To nemáš žádný pud sebezáchovy? A nebudu lhát, poznala jsem se v momentu, kdy vezme žluté šaty a pečlivě je schová do spodní zásuvky pod staré oblečení. Velmi zajímavá a rovněž velmi vyčerpávající jízda, ale pořád přemýšlím, jestli nesnížit na tři hvězdičky. Přece jenom mi tam z mého úhlu pohledu některé věci neseděly, ale to je právě to, mám totiž zároveň i pocit, že jsem se na to dívala že špatného úhlu.

Terrible, terrible joy. Tak nějak jsem předpokládala, že to bude zaměřené na dospělého diváka. A ještě jsem nepočítala s tím, že i v téhle verzi se bude tolik zpívat. Asi mám ale hlavně problém s tím příběhem obecně. Pinocchio prostě není moc sympatická postava, respektive není to postava, kterou bych dokázala s nadšením dvě hodiny sledovat na její cestě. A truhlář taky ne. Ach otcové. Asi to vůbec nechápu.

Na tenhle film jsem se velmi těšila, ale zároveň jsem ho pořád odkládala, protože nemám ráda Margot Robbie a hrozně jsem si přála, aby Alžbětu hrál kdokoliv jiný. Inu, v tomhle ohledu jsem byla maximálně překvapena a teď je to pro mě její nejoblíbenější herecký výkon. Film samotný si mě ze začátku těžko získával. Otevřít ho popravou a ke konci ji ukázat znovu mi přišlo mírně klišovité, i když to je spíš proto, kolik už jsem různých výtvorů na toto téma viděla, a nikoliv asi striktně vina filmu. V příběhových i emocionálních aspektech byl film ovšem částečně zmatečný, částečně tak odtažitý, že si dovedu představit, že to nejednoho diváka úplně odradilo. Já jsem si nakonec k postavám cestu našla a v co nejpozitivnějším slova smyslu chci říct, že za filmem bylo cítit ženskou ruku. Vizuálně to byla překrásná podívaná.

Pro filmy o sourozencích mám slabost, ale tenhle bohužel působil trochu amatérsky. Ze všeho nejvíc mají tvůrci problém udržet konzistentní atmosféru. Návodné a béčkově působící zvuky a hudba srážejí všechny strašidelné momenty. Dynamika mezi sourozenci začíná zajímavě, a ačkoliv mi prvně některé reakce připadaly neuvěřitelné, tak jsem to nakonec přehodnotila. I když to možná je takové antifilmové, tak reakce dospívajících byly zachyceny dobře. Každopádně film působí, jako by ho někdo silně zmrzačil ve střižně. Škoda, protože námět zní velmi slibně.