Morien

-"I don't know, you looked like you were thinking there." -"No, I'm not. I'm not." První půlka je neúměrně dlouhá vůči té druhé. Ne že by tam nebyly pusinky, ale ta nerovnováha...

Říkala jsem si, že film s takhle slibným názvem a který hned od začátku pouští Sisters Of Mercy nemůže být jinak než trefa do černého... inu, jak napsal někdo na IMDB: "There's something wrong with this movie." Troufám si říct, že kdyby jakákoliv libovolná banda fanoušků hororových filmů odjela na prodloužený víkend do lesa do pronajaté chatky, tak natočí něco v podobné kvalitě. S hrůzou teď zjišťuji, že Roxanne Benjamin je rovněž tvůrkyní za Body at Brighton Rock, dalším hororem, který mě svou amatérštinou vskutku až vyděsil. Z tohoto úhlu pohledu ale musím přiznat, že There's Something Wrong with the Children vykazuje oproti tomu předchozímu filmu známky zlepšení, ovšem tak subtilního, že jestli bude Benjamin postupovat tímto tempem, tak bude muset natočit tak dvacet dalších filmů, než to označím za sledovatelné.

Připadám si příliš přehlcená, než abych o tom mohla pořádně přemýšlet. Mluvené výpovědi mi každopádně přišly cennější než mírně uncanny valley kolorované záběry.

Asi bych se ve skrytu duše obešla bez těch romantických pasáží, aby to bylo trošku kratší a přímočařejší, ale ve výsledku přijímám, že k takovému dílu trocha té megalomanie patří. P.S.: Stejně jako u mého nejoblíbenějšího muzikálu Jesus Christ Superstar byla nejlepší role napsána pro "hlavního záporáka".

Dávám dvě hvězdičky, i když vlastně nevím proč. A tak přemluvila jsem se, snížím na jednu. Film se tak strašně vleče, až ve skutečnosti stojí na místě, a žádné vnitřní napětí ten vykolejený kolos nedrží pohromadě. Snad to chtělo být mysteriózní slow burn detektivkou, ale asi tak jenom první třetinu, potom se najednou pátrat přestane a veškerou stopáž opanuje Edgarovo randění a vyšetřovatelovy halucinace, a potom se hodinu už jenom čeká na konec, který se nám polopatě staticky vysvětlí. Kde jsou ty časy, kdy jsem každou Baleovu slzu na plátně ronila i já jako divák z pohnutí nad jeho hereckými schopnostmi. P.S.: Když v detektivce někoho ukážete, jak si myje ruce v potoce, tak jako byste mu pointu filmu napsali na čelo.

(1001) O filmu jsem předem nevěděla nic, kromě toho, že byl Chadwickův poslední, a tak jsem mylně předpokládala, že to bude "tradiční" Ma Rainey biopic. A tak mě potěšilo, že skutečný formát se drží jednoty místa, času, děje k hloubkovému prozkoumání jedné konkrétní situace, což je (pro mě) vždycky zajímavější než letem světem něčí celý život. Ale zároveň to s sebou nese ten risk, že se celková eskalace emocí vymkne proporcím situace, ve které se odehrává. Což se tady (opět, v mých očích) bohužel stalo. Film není jeviště a některé situace by prostě potřebovaly mnohem víc času, aby na filmovém plátně mohly dospět do určitých bodů. "Show, don't tell" tady přirozeně vůbec nedostává šanci (s výjimkou zavřených dveří) a v rámci kontextu mám limit, kolik vylévání srdce dovedu přijmout, než se k uměleckému dílu otočím zády, protože se sama potřebuji vydýchat. Osobně bych byla ráda, kdyby ostatní členové kapely dostali víc prostoru, protože Cutler a Toledo byli parádní a vzduch kolem nich jiskřil. Toledova píseň o omáčce a zbytcích byla pro mě vrcholem filmu. Plus tedy trpká poslední scéna. A to proto, že nevyslovovaly svou myšlenku napřímo, ale probouzely k přemýšlení.

Po Koruně jsem si říkala, že jsem vlastně nikdy neviděla pořádné autentické záběry královské rodiny, sice jsem toho o nich hodně četla a hodně se narozčilovala u hraných počinů, jak se jim nedaří kráčet po tenké hranici mezi patolízalstvím, exploitací a poctě, ale nikdy jsem je pořádně soustředěně nesledovala mluvit, hýbat se a myslet v přímém přenosu. A hle, tu máme dokument složený jenom z archivních materiálů. Sice z toho člověk má whiplash jako prase, protože prolétnout tolik let a tolik heavy témat za hodinu a tři čtvrtě je skoro šílené, ale nějaký vzorek to přece jenom je. Podporuje můj dosavadní matný názor, že kdybych v devadesátkách byla trochu starší, asi bych nepatřila do tábora těch, na které působilo Dianino kouzlo. Čiší z ní hodně nevyvážená energie, a taková modla by mojí vlastní rozjitřené duši nedělala dobře. Asi nejvíc symptomatický je ten nechvalný rozhovor s Bashirem, kde i když jakože "konečně říká pravdu" stejně působí, jako by lhala každým slovem. Zároveň manipuluje své obecenstvo a je manipulovaná zpoza opony. Za nejcennější považuju tu scénu kdy banda (gay?) kamarádů hraje Uno a během toho kouká na televizi, kde se live dozví o té smrti a jeden z nich na ruční kameru zachytí jejich okamžité reakce. Nevím, jestli je to nějaký slavný záběr nebo ne, ale nebylo by to super mít celý film jenom z takových záběrů? Úvodní scéna byla vlastně taky taková. Ale to bych chtěla si moc. Alespoň oceňuji, že film obsahuje pouze dobové komentáře a nemá žádného viditelného nebo slyšitelného současného průvodce, který by se snažil očividně manipulovat narativ určitým směrem. A na závěr musím dodat, že po shlédnutí některých těch záběrů královny a královny matky se nedivím, že existuje konspirační teorie, že jsou to ještěři oblečení do lidské kůže.

A mně se to (jako jednohubka) líbilo. Snyder by měl točit exkluzívně zombie filmy. V jiných žánrech má totiž až přílišné tendence brát se vážně. U zombíků na takové blbosti není čas nebo se to rovnou samo, právě v rámci žánru, srovná, a je klid. Nejoblíbenější postava: pilotka Tig Notaro.

Film jsem si docela užila. Není nijak objevný, ale je pořádně udělaný, Maika je fantastická a Burn jakbysmet. Jedině Karl působil jako slabý článek, nevím jestli herecky, nebo proto, že jeho postava nebyla ani scenáristicky úplně vymazlená. Každopádně mám jednu in universe výtku, a to totiž jak spolu všechny postavy, u kterých bylo předem ustanoveno, že umí i anglicky, mluví rumunsky a hlavní hrdinku ignorují a odstrkují. Ano, ze strany tvůrců je to nástroj pro ještě větší izolaci a alienaci hrdinky, ale nemyslím si, že v rámci světa, ve kterém postavy existují, všichni měli být takoví idioti, že by ji takhle vědomě vynechávali ze situací, ve kterých je fyzicky přítomná. Manžel očividně pracuje v mezinárodní firmě, kde se spousta businessu dělá v angličtině, tak mi neříkejte, že by při společných večeřích a koktejlech nemluvili anglicky. A závěrem, výjimečně v něčem souhlasím s Pomem, a totiž že jsem čekala, že to skončí tak, jak by jeden nečekal, ale bohužel neskončilo. Kdyby to bylo aspoň trochu míň konvenční a trošku víc jako Spoorloos. Když jsi na pochybách, vždycky buď víc jako Spoorloos.

Everything is beautiful but us.