Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Akčný
  • Dráma
  • Thriller
  • Sci-Fi

Recenzie (3 636)

plagát

The Hole in the Ground (2019) 

Pořád dokola, další dětský softhorror, kterých je jak nasr... kterých je hodně. Maminka, chlapeček, "ajlavjú", dům na samotě, strašidelný vidiny, blá blá blá... Nevím pro kterou cílovou diváckou skupinu se tyhle stereotypní sračkohorrory furt točí, ženské od malých dětí na to čumět nebudou a kdo jiný by se u něčeho takovýho měl bát než ženská od malých dětí. Leda strašpytel a nebo buzna. Takže tímto Díru v zadku... pardon v zemi prohlašuju za film pro strašpytelský buzny a hážu ho do koše. Jedna za scény s Mrs. Bradyovou (hned jak jsem ji uviděl, říkal jsem si naivně "ty vado, ta vypadá úplně jako Kati Outinen!"), druhá za digitální díru (chtěl bych něco takovýho vidět naživo, škoda že je to jen fikce). Jo a omlouvám se taky všem statečným buznám.

plagát

Hlubinná hvězda šest (1989) 

Srovnávat se stejně starou geniální Propastí samozřejmě nelze, ta je o několik levelů výš, ale nabízí se srovnání se stejně starým Leviathanem. A je to zhruba plichta. Něco se mi tu líbilo víc. Třeba nádherně mizerné oldschoolové triky jsou naprosto odzbrojující a vyvolávají nablble shovívavý úsměv. I postavy jsou vesměs sympatičtější, životnější, o něco méně ploché, i když člověku chvíli trvá, než se v nich zorientuje. Něco je nastejno (slušná béčková výprava), něco zase horší (méně atraktivní zápletka, überhappyend). Nejlepší postava: záporácký zbabělec Snyder. Nejhorší postava: hlubinné monstrum (je především k smíchu).

plagát

Neznáma Antarktída (2007) 

Výkon všech zůčastněných bez diskuze za pět, nepříliš působivé záběry kamery dejme tomu za slabé čtyři (přece jen je to Antarktida, kam se člověk často nepodívá), ale záživnost a dobrodružnost "děje" bohužel sotva průměrná, inu naši hrdinové jsou asi v první řadě sportovci než filmaři. Chopit se jejich příběhu profesionálni imagemakeři mohlo by jít o strhující polární drama, takhle je to jen poněkud nevzrušivý a nenápaditě spíchnutý amatérský dokument. Vsuvky dobového rozhlasového zpravodajství byly určitě dobře myšleny, ale na mě působily spíš rušivě. A vyloženě mě zklamal odfláknutě zdokumentovaný závěrečný výstup, který měl být vyvrcholením celého filmu.

plagát

IO (2019) 

Vzpomínám si, jak jsem jako astronomicky okoníčkovaný prcek hltal několik málo nekvalitních fotografií Io z Voyagerů a snil o cizích světech... Takže jsem byl na tenhle film natěšený. Ale chyba, je to jen další nablblá multirasově-humanisticko-ekologická agitka maskující se za sci-fi, ve které na Io kamera ani nepáchne. Na druhou stranu viděl jsem ještě mnohem větší sračky, člověk musí mít pozitivní myšlení. Takže buďme třeba rádi, že obligátní bakeliťák píglující bílou holku není ještě i muslim, umí citovat Platóna a poslouchá Chopina. Asi takhle - pokud máte rádi komorní rádoby intelektualizované scifárny a nevadí vám pomalé filmové tempo a extrémně neakční děj, většinu jehož času spolkne plkání, mohli byste být i vcelku spokojení, atmosféru to má zajímavou a exteriéry hezké, ať už z horských plání a nebo z postapokalyptického města.

plagát

Leviathan (1989) 

Mám-li nechtě použít české názvy abych nevypadal jako pozér, nabízí se srovnání s Propastí, Vetřelcem a Věcí. A bohůmžel na každý z těchhle filmů Leviathan v něčem ztrácí: Horší herci, slabší postavy (ploché a většinou dost vypatlané), méně propracovaný příběh, fůra křečovitého "hláškování" a jalového plkání o blbostech minimálně celou první třetinu, chudší výprava a tím pádem levnější videofilmový look, a v neposlední řadě trochu podivný střih - v druhé půli jsem měl pocit, jako kdyby střihač pár scén někam zabordelil. A k tomu všemu hraje hudba děsivější a obludnější než všechna geneticky modifikovaná monstra dohromady - sterilní orchestrální humáč jak k nějakému mainstreamovému "velkofilmu" ze šedesátek (Goldsmith zjevně neměl své dny). Vím, že Abyss, Alien i Thing jsou prostě impozantní vrcholy žánru a nějaký jiný příbuzný film jim sotva může vážněji konkurovat. Ale tomuhle béčku prostě čtvrtou dát nemůžu a nemůžu, i když bych hrozně moc chtěl.

plagát

Asher (2018) 

Jelikož Coeni bohužel nezfilmovali geniální Chabonův Židovský policejní klub a o Lanskym nebo Siegelovi co vím žádný film nepojednává, je tohle dost možná jediná gangsterka s židovskými gangstery v hlavních rolích. Ale žádná sláva to není, z poloviny je to spíš vztahový romanťák s banálním až hloupým dějem a s červenoknihovním leitmotivem o komplikované vzájemné náklonnosti stárnoucího melancholického charakterního zabijáka a jedné lehce neurotické učitelky baletu (bestiálně zmakeupovaná a vyčesaná Famke Janssen občas vypadá jako vosková figurína). Ale opičák Perlman je natolik grandiózní tlama, že dívat se na něj je zážitkem samo o sobě. I nějaká ta gangsterská akce se filmem občas mihne. Zajímavost (aspoň pro mě): hezká mulatka v roli Uziho těhulky je Perlmanova dcera. Jestli však chcete vidět nějaké existenciálně syrové drámko o vyhaslém a nešťastném stárnoucím drsňákovi, pusťte si radši Wrestlera s Rourkem.

plagát

Overlord (2018) 

Pokud je divák ochotný překousnout další nejapné znásilňování historické i současné reality, která je v novodobých filmech plíživě a systematicky stále víc a víc "přibarvována", jedná se o vcelku zábavný film. Příběh z trochu odlišné, tedy alternativní minulosti, ve které němečtí okupanti ve Francii provádí zrůdné experimenty na lidech s cílem vytvořit nesmrtelnou armádu, no a ve které třeba jemnocitní kultivovaní zulukafři slouží mezi neurvalými a primitivními bělochy v paradesantních jednotkách americké armády. Takže zkrátka čistokrevná haluz. Skvělá výprava, ucházející herci, nadprůměrně povedené triky a několik parádních scének s parádními mutanty. Ale v posledních letech mi už tyhle stereotypní zápletky se svatou válkou proti ďábelským nazistům nějak lezou krkem. Je skoro pětasedmdesát let po válce vy trotlové z Hollywoodu a náš euroamerický svět by v dnešní situaci potřeboval úplně jiné příběhy, tak se sakra proberte. Vzdáleně příbuzné a mnohem vtipnější Iron Sky mě bavilo nesrovnatelně víc, stejně tak i užvanění Tarantinovi Bastardi. A strašlivě mě znechutil nějaký rapující opičák při závěrečných titulcích. Jo a ještě ta ruční kamera, eh... Takže zklamání, slabší tři.

plagát

Libenjyeo (2018) 

Filmová anotace bohužel zamlčela jednu podstatnou informaci - jakási tajemná síla těm "dobrým" obyvatelům ostrova požírá mozek a oni se tudíž až na jednu ženskou výjimku chovají jako mentálně retardovaní dementi. Jejich projevy asi měly být vtipné, ale nesmál jsem se, spíš zalykal trapností. Pak jsou tam ovšem naštěstí ještě ti zlí, kteří se tváří fakt děsně hustě a jsou to vlastně jen takové sadistické lidostroje na zabíjení. Třeba dvoumetrový Opičák, snad Sergej. Nebo Lukostřelka, ty její zlounské grimasy byly až horrorové a přitom to byla docela hezká holka. Nebo Hrbáč. Nebo Hezoun. A jejich ohněm znetvořený Šéf. Prostě fajn sestava. Ale jelikož po nich jde nemluvný Mstitel, bývalý policajt a nehorázný nabušenec, radši si na nikoho z nich nesázejte... Některé řežby jsou bohužel obligátně zprzněny skákající kamerou a fernetickým (sic) střihem, jiné se však povedly a nedělají příliš ostudu pověstné korejské syrovosti. A protože na ostrově není jediná bouchačka, rube se hezky postaru, poctivě, tělo na tělo. Bruce Khan je řízek a i když mu je pade, figuru má jako třicátník a všechny zmetky hravě seřeže na jednu hromadu. Bohužel kvůli šaškujícím vesničanům, otravné holčičce, hrozné kameře a zjevnému zrychlování fightů je to jen lepší průměr a podruhé už asi nikdy ne-e.

plagát

Prvý napravený (2017) 

Už brzy po začátku je jasný, že tohle točil starej chlap fantazírující o tom, že se zabouchne do hezký mladý holky a ona do něho. A rozuzlení to potvrdilo. Ale těžkomyslný a bezútěšný děj je přece jen ještě o něco pestřejší a složitější. Je to třeba i náboženská agitka, ovšem jenom trochu, protože na nejrůznější palčivé otázky dává Hospodin Bůh reverendovými ústy hodně vyprázdněné a neuspokojivé odpovědi. O něco víc je to ekologická agitka, ale reverendovo náhlé vzplanutí pro mučenou Matku Zemi je spíš způsobeno jeho chlastáním a postupujícím tělesným i duševním rozpadem. A díky skvostně vyšinutému závěru můžu s radostí konstatovat, že je to zároveň i svérázně zábavné drámko s rýsujícími se obrysy antické tragédie. Ale i když jsem se zvrhle těšil na závěrečný ohňostroj, chápu že reverend dal přednost fyzickému teplu před teplem jiným, ta Mary měla něco do sebe... Leckdo může namítnout, že v první řadě se jedná o povrchní a pseudopsychologizující modernu, tvářící se jako hlubokomyslná intelektuálština. Ať si, ale mě tenhle pomalý a zádumčivý film se statickou kamerou a v dnes už archaickém televizním formátu hodně bavil.

plagát

Živý terč (1993) 

Hranice mezi zábavností na jedné straně a trapností a nevkusem na straně druhé je u podobných filmů nezřetelná, záleží na kusu i na vkusu. Za mě bohužel většinou ta druhá možnost. Jean-Claude v dlouhém "pistolnickém" kabátě představující chudého polobezdomovce, s pečlivě vystajlovaným zevnějškem a umocněný pazvuky kvaziwesternové hudby, je postava rozhodně spíš směšná než vážná. Totálně pekelný dobový účes, prkenné (ne)herectví, toporné deklamování textu scénáře a pro efekt zpomalované kopačky. Jeho filmová partnerka s hereckým talentem ochotnické pornoherečky, se do análu filmové historie zapíše především svým tupým vytřeštěným zíráním. Jestli lze o nějaké dámě s čistým svědomím prohlásit "ta čumí jak vydojená kráva bez mozku", pak je to jistě ona. Aspoň že záporáci za něco stojí. Starý dobrý Henriksen a hlavně můj búrský oblíbenec Vosloo, jsou oba stoprocentně zlí a každým coulem negativní, tak to mám rád. Škoda jen, že se jim do jejich podnikání přisírá jeden napomádovanej baleťák. Nejlepší pasáž je ta s hadem, plus celkově slušná cirkusácky akční choreografie (inu Woo). Nejhorší pasáž - všechny scény s tlustým žabožroutským strýčkem s lukem, postavička jak z Asterixe a Obelixe. A ještě jedna technická poznámka - při kopnutí do protijedoucího motocyklisty by kopající zákonitě přišel o nohu.

Časové pásmo bolo zmenené