Prvý napravený

Někdo tady v komentářích odkazuje na Bressona a já docela souhlasím. Nebýt toho environmentálního rozměru (chápejte: téma životního prostředí mi nevadí, ale její zpracování tímto způsobem mi připadá jednak nepřesvědčivé (vnitřní proměna kněze, který dle všeho již dávno všechno vzdal), jednak dost naivní (jasně, někdo, nějaká korporace, které výrobky my nekupujeme, nám zničil životní prostředí; radikální ekoaktivista se vozí autem apod.)), resp. kdyby byl uchopen jinak, byl by to dle mého vynikající film. Pak je tu ještě ten závěr, který mi připadal jako důsledek naprosté bezradnosti (možná se však mýlím). (02.10.2019)

Boží mlčení a nářek světa jako bažina, kde člověk marně našlapuje dno. Schrader se na konci své kariéry vrací zpět ke kořenům. V "Zoufalství a naděje" rezonuje nejen koncept "Taxikáře", ale také autorův dlouholetý obdiv k Robertu Bressonovi. Jemu se přibližuje nejen v rovině morálních motivů, ale také strohým úsporným stylem, jenž dává plně vyznít napětí a dramatu v nitrech postav. Před více jak čtyřiceti roky šokoval "Taxikář" obrazem světa natolik zkaženého, že jako hrdina z něj může vzejít impulzivní maniak sám prohnilý zlobou a s pokřivenou morálkou. Ve svém posledním filmu ukazuje Schrader svět a existenci, které děsí nikoli na úrovni bezprostředního ohrožení, nýbrž tím, jakou úzkost a beznaděj v nás vyvolává, když ho přestaneme bezhlavě a egocentricky žít a zkusíme ho racionálně nahlédnout. Trudnomyslnost "Zoufalství a naděje" ještě stupňuje vnitřní bolest ústřední figury, a to nejen emocionální, ale i tělesná, přičemž právě tato bolest se stává katalyzátorem paradoxního procesu nalezení nové víry pro hrdinu, který oddal svůj život službě Bohu. Chvílemi by se mohlo zdát, že Schrader nabízí až příliš snadná východiska, ale je to stejné povrchní šálení jako v případě závěru "Taxikáře", kde také zdánlivě konejšivá normálnost pouze zastírá extrémnost a děsivost všeho předchozího. Tentokrát by se mohlo zdát, že se Schrader spokojí s další bressonovskou aluzí, jenže ta právě v kontextu děsivého světa musí být radši milosrdně utnutá do závěrečných titulků. Na rozdíl od problémů, které viděl Travis Bickle, ty současné totiž nezmizí stiskem spouště, ani políbením. (29.09.2020)

Paul Schrader je lepší scenárista než režisér, což se potvrzuje i ve First Reformed. Příběh lehce připomínající legendárního Taxikáře je skvěle vystavěn, má hluboký morální přesah a skvěle zobrazuje, že v dnešní abnormálně rychlé a složité době není ani pro kněze jednoduché najít, co je správné a jestli je jeho víra tím úplně nejpevnějším. Od začátku na diváka padá potemnělá až depresivní atmosféra, která vydrží až do konce, není ale úplně bezvýchodná. Schrader se bohužel jako režisér nechává vlastním filozofováním unést až příliš a servíruje dost pomalé tempo, v němž se toho mnohdy moc neděje a i pro náročnějšího diváka je těžké udržet pozornost celou dobu. Naštěstí se obklopil výborným obsazením, protože Ethan Hawke v hlavní roli je naprosto výtečný a skvěle mu přihrává i Amanda Seyfried, která tu ale není tolik. Zvolený formát obrazu není až tak působivý, jak by asi měl být a mnohdy se zdá, že v něm něco podstatného chybí. Samotný závěr je trošku zvláštní, nicméně nejspíš dává hlavnímu hrdinovi potřebnou naději, kterou hledá celý film. Jen je trochu škoda, že Schrader zobrazuje někoho, kdo chce bojovat za lepší životní prostředí, jako ekoteroristu, čímž dává velkou munici do rukou skeptiků a pochybovačů. First Reformed je filmem, který určitě za vidění stojí, donutí k zamyšlení, jen by možná mohl být víc divácký. 60 % (12.09.2019)

Hodně nepříjemná podívaná, která divákovi nedá nic zadarmo, ale pokud se naladíte na pomalejší tempo, tak vás čeká silný filmový zážitek. Osobně jsem si nic o filmu nezjišťoval, a vám bych doporučil to samé. Prostě si to pustit a koukat. Režisér Paul Schrader odvedl velmi dobrou práci. Jeho film má zajímavou a netypickou atmosféru a velmi snadno se nám dostane pod kůži. Schrader si k filmu napsal scénář, a ten je z mého pohledu parádní a nabízí spoustu výborných dialogů a otázek o smyslu života, o naději, o víře a i o samotného vykoupení. Ethan Hawke má velmi dobře napsanou roli a zahrál jí s přehledem. Amanda Seyfried má zde hodně civilní roli a ta role jí moc sedla. Scény ve kterých si Hawke a Seyfried povídají jsou dost silné a je z nich cítit lidskost, něha a pochopení. Film má několik působivý a znepokojivý momentů. Umí upoutat pozornost nejen dialogovými scény, ale i vizuálně. Zoufalství a naděje je silný a působivý film, který nutí k zamyšlení nad našimi životy. (14.12.2023)

Název filmu je vševypovídající. Zoufalství a naděje. S tím, že ta naděje je tady ještě k tomu hodně sporadická, až neexistující. Film se totiž dost nepřímo strefuje do církve a tu zde prezentuje depresivní kněz, kterého hraje Ethan Hawke. Tomu to i docela jde. Dokonce má film řadu zajímavých nápadů a výživnou atmosféru pro milovníky smutku…jenže to, co předvede na konci filmu, je prostě tak trošku ulítlý. (22.02.2019)