JASON_X

Představte si, že váš domácí bubák, který žije pod vaší postelí, omlátí vaší starou/vašeho starýho v koupelně o zdi až máte kachličky na rudo a poliši vám uvěří, že vy nic a ještě si k vyšetřování týhle sadistický vraždy pozvou ghostbustery. Tak to máte kliku, že žijete v takový fajnový alternativní realitě, jako postavy týhle překvapivě kvalitní a hustoatmosférický duchařiny. Teda ona je podivná celá tamní čtvrť a dějou se tam i jinak dost šílený věci. Taky tamní argentinští ghostbusteři jsou trochu jiná liga než ti američtí šašci z osmdesátek, i když jeden z nich vypadá spíš jako chlápek od údržby (Jano) (čti 'chano'). Ovšem zatraceně hodně jiná liga jsou i krvechtiví ghousti, takže už můžete začít tipovat, kdo komu nakonec natrhne zadek. Slabší povahy si možná chvílema ustříknou do trenek/kalhotek, já se docela bavil. Ale vidět to někdy ca v deseti, ustříknu si taky. Měl jsem totiž tehdy solidně živý fantazie o tom, že mi někdo zpod postele v noci šáhne na nohu, když jí nechám trčet ven zpod deky.

Tak tohle mě na míle minulo. Ani moje náklonnost k béčkům a zombiárnám mi nepomohla vstřebat tuhle poloamatérskou a sadisticky zdlouhavou taškařici. Tvůrce měl zjevně ne úplně nízký rozpočet (triky) a ani filmařské řemeslo mu nebylo úplně cizí (snaha o nápaditost záběrů kamery), ale co je to platné, když ochotnické herecké výkony všech zůčastněných i kostrbatý a pitomoučký scénář posílají celou tuhle (marnou) snahu k šípku. Ani scenérie z brazilských mangrovů mě neohromily, takže kromě jedné hezké mulatky nevidím jediný další důvod, proč nelitovat nenávratně ztraceného času před obrazovkou. Nejděsivější z celého filmu byly nekonečné scény se skřehotající babkou Beneditou, neskutečně otravnou figurou. A ještě k tomu ji hrál nejspíš chlap.

Kdyby to bývalo bylo zůstalo ve stylu alternativního a bizarního krimifilmu, u kterého jsem si přes dvě třetiny spokojeně pomlaskával, šel bych jistě na plný počet. Zahlerův Bone Tomahawk mi evokoval Jarmusche, Block 99 Tarantina, no a tohle byla hodně dlouho podařená syntéza obou. Temná, pomalá, introvertní záležitost s houstnoucí atmosférou, pečlivě vystavěným scénářem, trochu ulítlým dějem a slibnými náznaky nekorektnosti všeho druhu, která působila hodně osvěžujícím dojmem. Ale postupně (a po bankovní loupeži už definitivně) mě svérázná rejžova poetika nějak přestala oslovovat. Čím švihlejší dialogy se vedly a čím absurdnější obrátky děj nabíral, tím míň mi záleželo na postavách a tím víc jsem si uvědomoval, že té stylizace a pozérství je ve filmu na můj vkus už příliš. Přesto dám čtvrtou, třeba za skvělého Vaughna a Gibsona, za nezapomenutelnou vedlejší roli pro Dexterovu ségru a za několik jiných nezapomenutelných okamžiků, jako třeba bylo přepadení večerky nebo kuchání žaludku. A naproti tomu pominu znechucující epilog. Ale příště prosím o trochu méně té "tarantinovské" devótní negrofilie, pane Zahlere.

Asi každý divák, který si kdysi užíval blboučký televizní seriál Čarodějky (ať už kvůli své mentální retardaci jako většina, nebo kvůli své vytříbené a rafinované perverzitě jako já), si nejspíš užije i tuhle céčkovou lahůdku. Je to sice mizerně (=levně, televizně) udělané, ale zápletka je v rámci žánru slušná a konec k postavám nemilosrdný, čehož si cením. Z hereckého ansámblu mě zaujaly dvě postarší čarodějky s vizáží i hereckým talentem pornohereček, a pak taky zajímavý a uvěřitelný představitel Kerryina bojfrenda Seana. Naproti tomu moji nelibost po celou dobu vzbuzovala Brolinova dcera, kterou tímto soukromě vyhlašuju nejšerednější novou herečkou, jakou jsem letos zatím viděl. A navrhoval bych alternativní konec: Stejně jako kdysi Zeus a ostatní Olympané sestupovali k dcerám pozemským a obcovali s nimi, mohl by pan Démon Srdcožrout zálibně popatřit na Kerryinu ohavnost, prohlásit démonštinou něco v tom smyslu jako "U všech ďasů, tak ukrutnou držku jsem ještě neviděl!", ze žárlivosti povraždit celou zvrhlou rodinu svých uctívačů, chopit se nebohé děvy, unést ji s sebou do Tartaru a tam s ní pak po celou věčnost plodit všeliké ohavné stvůry. No a nechtěně nejvtipnější moment filmu? Určitě Davidova věta "Promiň, jsem nervózní, ještě nikdy jsem neměl sex s někým mimo mou rodinu". Kouzelné.

Na Islandu nám kdysi gajdi jeden večer pouštěli ukázky z filmů, který se tam točily. A jedním z nich byl i 'Nova Zembla' (mch. fakt děsivá zkomolenina). Takže jsme ho teď po čase s přítelkou o líné neděli dali a... jsem hodně zklamaný. Od začátku mě zarazila dost krkolomná komunikace s divákem (možná i "díky" amatérským cz titulkům), ale každopádně jsem čekal aspoň víc historizující podání a epičtější styl. Až na několik málo známých islandských lokací jedna velká nuda - nezáživný zkratkovitý děj s nepříliš sympatickými i charismatickými postavami, televizní look, informační hodnota o oné zajímavé arktické anabázi bídná, no a nakrkla mě i implantovaná šablonovitá lovestory a tradiční středoproudová cajdákovitá muzika. A taky jsem nechápal, proč bylo ca deset silných a drsných chlapů s nejrůznějšími sečnými, bodnými i palnými zbraněmi tolik připosraných z jednoho ledního medvěda. Vsadil bych se, že předloha (deník účastníka Barentsovy výpravy Gerrita de Veera) bude mnohem zajímavější.

Objektivně je asi tenhle film v černých číslech zaslouženě, ale já nejsem žádnej objektiv, nýbrž subjektiv a mám rád lobotomizující béčkový scífka. Takže jsem si tuhle televizní Syfy hovadinku docela užil. Je teda fakt, že zprvu jsem se trochu vyděsil třeba úrovní triků, nebo scénami připomínajícími recesistické Birdemicy, ale pak si zvykl a neřešil to. Příšeráci nakonec měli něco do sebe (hlavně ty masožravý krávy byly super), stopáž byla milosrdná a hrály tam tři moc hezký ženský všech tří generací, takže zaokrouhluju nahoru.

Rozporuplné dojmy. Na jednu stranu syrovost a živočišnost některých scén (ca 90% děje se odehrává uvnitř vagónu), na stranu druhou film totálně zabíjejí všelijaká otřepaná melodramatická klišé (hovory otce a matky s jejich protivně rozumnou malou velkou dcerkou, různé flashbacky, nesnesitelná postava "baviče"), nebo hodně nereálná scéna konfliktu prostých wehrmachťáků s vlakovými dozorci z řad SS kvůli trpícím Židům ve vlaku (ano, všichni Němci nebyli antisemiti a sadisti, díky za polopatickou vysvětlenou). Nespornou působivost snímku rovněž hodně snižuje fakt, že se jedná o scénáristickou fikci (i když založenou na reálných historických událostech a i když se jistě podobné hrůzy v podobných vlacích odehrávaly). Ani česko-slovenské herecké xichty filmu na důvěryhodnosti nepřidávají a účast jisté turecké flundry v roli židovské dívky je přímo urážka obětí i dobrého vkusu. Ale zase třeba Kukuru jsem viděl rád, to přiznávám. Takže hodnotím průměrně. A pořád je to lepší, než kýčařský prasopes Špílberg.

Jen na vysvětlenou - snobským prostředím, do kterého je děj filmu situovaný, z hloubi duše opovrhuju. A ony bezskrupulózní, parazitické, arogantní a pozérské kreatury, které se živí kupčením s modernou a o kterých film pojednává, se mi hnusí. Ale nemůžu si pomoct - na druhou stranu mě nahlédnutí do tohohle odpuzujícího, vyumělkovaného a nezdravého polosvěta strašně bavilo a ani mi nevadilo, že jakás takás horrorovost se začne rozjíždět až někdy v poločase. Moc mě bavili i herci - excelentní estét/pošuk Gyllenhaal, stále charmantní Russo, stále pěkná Collette i ta zajímavá androidská mulatka, o které jsem si dlouho myslel, že je to tranďák... Vlastně si furt nejsem stoprocentně jistý, že to je opravdu stoprocentní ženská. Ovšem třeba Malkovichova postava je zhola zbytečná a napsána je pro něho nejspíš jen proto, aby se jeho jméno mohlo objevit v titulcích a přilákat nějakého toho diváka navíc. Zajímavý film, krásné obrazy (filmové i výtvarné), pečlivá a klidná kamera... Velká divácká spokojenost. 90%.

Pokrytecké mainstreamové moralizování spolehlivě zprzní a otráví jakýkoliv film, nejenom akčňák. Jde o prachy, o velký prachy, ale režie musí diváka neustále prudit dokazováním a přesvědčováním toho, jací jsou ti naši žoldáci ve skutečnosti správní a charakterní chlapi a vlastenci a idealisti a srdcaři a poctivci a rodiče myslící na budoucnost svých fakanů a já nevím co ještě. A že teda jako nakonec sice souhlasí s tím, že si namastí kapsu na jednom narkobaronovi, ale že jim jde krom prachů i o nějakej ten vyšší princip a spravedlnost, protože narkobaron je kruťák a záporák, za žádnou cenu se nesmí ublížit jeho dětem a blá blá blá... V jednu chvíli se pak jejich plán podělá, děj začne nabírat nečekaný směr a divák zadoufá v cosi netradičního, nešablonovitého, syrovějšího, ale... Ale škoda mluvit. A závěrečné záběry už působí spíš coby názorné ukázky z pomyslné učebnice filmařské trapnosti. A pozitiva? No, vizuálně mě zaujala úvodní scéna z policejní akce ve favele a taky krásné jihoamerické exteriéry (točeno v Kolumbii). Ale to je zoufale málo na dvouhodinovej film. Ten nechutně klišoidní konec mi natolik rozhodil pajšl, že nedám ani druhou a šup s tím svinstvem okamžitě do koše.

Dokument podněcující diváka ke spoustě starých známých úvah na téma "část lidstva létá do vesmíru, zatímco jiná část žije ještě v regulérní době kamenné". Pozorovat polonahé divochy kácející mohutný ságovník kamennými sekerami stejného typu, jaké známe ze všelijakých pravěkých muzejních expozic, bylo fascinující. A pevně doufám, že tvůrci filmu po svém "vejletu do džungle" nerozdali tamním domorodcům s nejlepšími úmysly své hrnce, nože, mačety, zapalovače a jiné propriety, čímž by radikálně uspíšili konec jejich dosavadního způsobu života. Na druhou stranu ten je ovšem tak jako tak stejně neodvratný, už jen kvůli spoustě fanatických misionářů s mesiášským komplexem. A taky si říkám, jestli je vůbec důvod je kvůli jejich budoucímu zákonitému zcivilizování litovat, když celý jejich život vlastně spočívá v obstarávání si žrádla a občasných bitkách se sousedními kmeny. To už mohl člověk zůstat zvířetem a nemusel se vyvíjet, pokud by tohle byla z karmického hlediska dostačující úroveň sebeuvědomění. Primitivní civilizace mě zajímají a přitahují, pokud už mají aspoň nějaký vyšší stupeň uspořádání a aspoň trochu hlouběji propracovaný světonázor, ontologii, metafyziku, jako třeba severoameričtí Indiáni. Tihle Papuánci mě ale svou bezbřehou primitivitou a tmářstvím popravdě spíš odpuzovali než přitahovali.