JASON_X

Dostal jsem chuť na nějakou pořádnou 90's béčkovou pecku a vzpomněl si na tuhle geniální nadčasovou záležitost. Nezapomenutelná gangsterka s femmefatalistickou Basingerkou, mužným Baldwinem, psychopatickým vyrachtancem Madsenem a spoustou dalších výrazných postav a postaviček (Tilly, Woods, Morse, Hoffman, nádražní zlodějíček...). Čistokrevně devadesátková perla žánru s pestrým a akcí nabušeným dějem a spoustou skvělých scén. Nejradši mám pasáže s Madsenem a jím unesenými zvěrolékařskými manželi, ve kterých exceluje Jennifer Tilly. Chudák Harold. Nebo Baldwin a Basinger slisovaní v popelářským autě a vyklopení na smeťáku, tahle scéna taky nemá chybu. Zatímco z Pulp Fiction ze stejného roku se stal kult, na tohle žánrově příbuzné brakové veledílo se nějak nepochopitelně pozapomnělo. Jen jeho cukrkandlový konec s kouzelným dědouškem působí po předchozím ději poněkud křečovitě, rozpačitě až nevhodně a trochu kazí celkový dojem. 90%.

Zdejší hodně podrobná anotace funguje částečně i jako spoiler, ale jelikož jsem film dával s anglickýma titlema tak jsem byl aspoň od začátku v obraze a tedy neremcám... Hned na úvod už mě nadchla těžce stylová komorní hudba, tyhle prvky na filmech dost oceňuju. A žádné zklamání se nedostavovalo ani potom. Perfektní (a typická) atmosféra devadesátkových amerických kriminálek, klidná oldschoolová kamera a hlavně skvělá fantasmagorická zápletka o mentálním cestování do minulosti sjížděním cizího mozkomíšního moku. Postupně hroutící se a halucinující Liotta se svým nevyzpytatelným kočičím obličejem byl pro tuhle roli šťastná volba, zdatně mu sekunduje sympatická a obětavá Fiorentino (zajímavá proměna po The Last Seduction!), seladon Coyotte, nebo třeba fajn týpek v úžasný roli vrahounskýho feťáka (Coates). Potěšilo mě i vypjaté finále s nečekaným melancholickým rozuzlením. A tedy si říkám proč nedat bůra pozapomenutýmu VHSkovýmu béčku, když mi na něm vlastně vůbec nic nevadilo, naopak se mi na něm skoro všechno líbilo a bavilo mě a parádně jsem si ho celou dobu užíval. A vo tom to přece je.

Nebýt šaškovského zjevu i šaškovského herectví Steva Zahna, prostě kdyby jeho postavu hrál někdo vhodnější, možná bych šel i na čtyři spokojené hvězdy, protože podobné postarší kousky z devadesátek a přelomu milénia mám hodně rád (jsem už taky takový postarší kousek). A neřešil bych všelijaké nelogičnosti v ději i chování postav, tyhle roadmovies o zabijácích mají za účel diváka v první řadě pobavit a ne poučit. Na druhou stranu mě zamrzelo, že to nemohla víc rozbalit Leelee Sobieski, z té holky už tehdy vyzařovalo dost výrazné charisma. No a pan zabiják Rusty sice na rozdíl od svého předchůdce ze Špílbergova Duelu občas promluví a dokonce i malinko poodhalí svou děsivou držtičku, ale... No zůstalo to tak trochu nedotažené. Tak já vám teda řeknu, jak bych si představoval pořádnej konec: Rusty nějak úchylně a sadisticky rozsračkuje oba bráchy-pitomce, hlavně na tom starším si dá záležet, roztahá třeba jeho střeva po motelovým pokoji, no a když se pak sápe po Leelee, tak ta mu v poslední chvíli zarazí skrz oko do hlavy... třeba roxor, nebo trubku, to je fuk, prostě ho vyřídí. A když pak poliši přijdou do místnosti, mrtvola je fuč a je tu zrození nový legendy a la Michael Myers. Tak to by pak byl film nejmíň na čtyři.

Průměrná, nenáročná duchařina na jedno použití, ne špatná, ale žádnou velkou originalitu nečekejte. Po večeři před usnutím dostačující materiál, ale vracet se k němu už nikdy nehodlám. Hned v úvodních titulcích mě zaujala věta "Based on the movie...", myslím že tenhle titulek jsem ještě ve filmu neviděl, škoda že předloha je zdá se nedostupná. Malým plusem jsou vcelku sympatičtí herci (krom jedné barbínovité slečny) včetně jedné malé holky, mínusem pak poněkud málo záživný a nenápaditý děj. Ale mám fantastiku rád, takže slabá třetí.

Můj zatím nejslabší viděný Polański. Ne snad kvůli formě, zfilmovaná divadelní hra se asi težko obejde bez přehrávání, exaltovaného deklamování všech zúčastněných, tedy bez mnou neoblíbené "teatrálnosti". Hlavně mě ale příliš nebavil obsah, na sledování a poslouchání čtveřice protivných měšťáků bylo i těch necelých 80 minut příliš. Očekával jsem podnětné a zajímavé názorové konfrontace a dostal banální divadelní tlachání se šablonovitým scénářem, postavy se v průběhu děje totiž všelijak rozvíjejí a odhazují masky, fakt obrovské překvapení. Žvanění pro žvanění, film o žvanění, to nemusel režírovat Polański, na to stačil jakýkoliv průměrný režisérský řemeslník. Každopádně děkuju všem bohům, že nežiju v podobných společenských kruzích a nepohybuju se mezi lidmi podobnými oněm čtyřem panákům. Plusem filmu jsou pak určitě herci a jejich výkony. Nejodpornější postava: Zapšklá a hysterická ochránkyně lidských práv Foster, bravo za přesvědčivý výkon. Mimochodem podobné typy jsou v reálu většinou zralé na odstřel.

Chicagští Plzeňáci jsou už úplně jiného etnického složení než před 100 lety, vývoj holt nezastavíš... Ale k filmu: Spíš než o klasickou sci-fi se jedná o temný, spletitý a paranoidní špionážní thriller z blízké budoucnosti, ve které je naše matička Země obsazena hmyzoidní mimozemskou rasou, se kterou velká většina lidí bezostyšně kolaboruje a malá menšina se snaží o odboj. Filmu lze možná vyčíst poněkud přepálenou stopáž nebo dost pitomou podobu emzáků i jejich termitích kosmických lodí, ale rámec příběhu a jeho zpracování je nadprůměrné a některé detaily se hodně povedly (třeba "matrixovské" štěnice). Šel bych určitě na čtyři nebýt kinklající se ruční kamery, na tuhle moderní zhovadilost si prostě zvykat nehodlám.

Většinu času nadprůměrně vypravené a 'atmosférické' scífko, v závěru pak trapná humanistická agitka poněkud kazící dosavadní dojem. Raketový psychologický vývoj/přerod Dcery budí nedůvěru, závěr místo přinášení odpovědí spíš vyvolává otázky, ale přesto je můj dojem z filmu převážně pozitivní. Asi proto, že preferuju pomalá, komorní, psychologizující drámka namísto rozeřvaných exhibicionistických komerčních mega(s)hitů. A že taky hodně oceňuju estetickou stránku, vizuál (uvnitř i venku) se totiž Netflixu fakt povedl.

Film za pár švestek, ale díky dobrému námětu a husté atmosféře mě udržel v napětí a nejistotě až do posledního záběru. Nechápu jeho pozapomenutost až neznámost, nechápu jeho vlažné hodnocení (a to i na IMDb), asi jsem taky odjinud, za mě je totiž Caught naprosto vrcholný exemplář z kategorie "nízkorozpočtové nekomerční horrorové scífko" a ční vysoko nad všemožné namyšlené blockbustery. Je sice fakt, že manželé mě zrovna dvakrát nebavili a nechovali se občas příliš věrohodně, ovšem Mr. & Mrs. Blair jsou natolik extraligové figury, že veškeré případné nedostatky scénáře i castingu stoprocentně převáží. Škoda jen, že měli poněkud krátký poločas rozpadu a nebude tudíž asi pokračování. Kapitolou samou pro sebe jsou pak absurdní až psychedelické dialogy a i tak mizerný angličtinář jako jsem já si je dobře užíval. S chutí zaokrouhluju nahoru a doporučuju každému fajnšmekrovi menšinových žánrů a různých filmových podivností. A středoproudoví jedinci ať se laskavě odebéřou o film dál.

Přítelka si chtěla nostalgicky zavzpomínat na TV seriál Xenu, tak jsem svolil pod podmínkou, že nejdřív jí pustím Highlandera, u kterého jsem si zase chtěl nostalgicky zavzpomínat já. VHSky s jednomužným dabingem, bizarní a fantasmagorické akčňáky západní provenience, kdo pamatuje ten zná to kouzlo. Highlandera jsem měl zafixovaného jako jedno z těch áčkovějších osmdesátkových béček, už jen kvůli jeho výpravě, exteriérům a Queenům, ale ruku na srdce - s odstupem let je jen o trochu míň blbější, než některé povedenější díly Xeny princezny chlapice. Pár nezapomenutelných momentů je ovšem pořád skvělých, třeba Kurgan vytvářející mečem kabriolet, Kurgan s krkem vyspraveným sichrhajskami, Kurganova punková jízda autem po ulicích a chodnících New Yorku... Vlastně asi všechny scény s Kurganem. Jemný a slušňácký Lambert v baloňáku a bílých botaskách je jako drsný skotský horal málo přesvědčivý.

Milá vzpomínka na filmové devadesátky. Vylízaný poor white trash Pitt není ovšem stoprocentně věrohodný, i když jeho postava je dobrá. Určitě je ale věrohodný víc, než přehrávající retardovaná diblice Lewis, nebo nevýrazný a odtažitý béčkový spisovatel Duchovny. Sice to celé jakž takž drží pohromadě a slušně odsýpá, ale není to jaksi úplně ono, nemá to tu správnou syrovost, ani ujetost, scénář by šel býval jistě víc vyšperkovat a finále víc vygradovat. A místo Pitta bych si v jeho roli přál třeba Madsena, kterému šli v té době vymaštění násilničtí magoři ještě líp a hlavně přirozeněji. V množině devadesátkových kriminálních road movies jsou určitě lepší kousky, tenhle je zajímavý hlavně kvůli hlavnímu hereckému čtyřlístku.