JASON_X

Možná taky znáte ono rčení, že "cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly". A možná jste mu taky hned napoprvé neporozuměli, tak jako kdysi já. Tenhle Weirův film myslím ono rčení vysvětluje hodně srozumitelně. Jeho první půle je taková odlehčená, lehce burleskní podívaná, ve které sledujeme americkou rodinku vedenou roztomile šíleným vynálezcem a svérázným filosofem, která opustí zkaženou Ameriku, aby se usadila ve středoamerické či jihoamerické džungli, kde spolu s místními kreoly, mestici, černochy i Indiány vytvoří pod vedením svého "otce" jakousi hippievědeckou komunu okolo obřího bizarního stroje na výrobu ledu. Ovšem nebyl by to Weir, aby druhá půle nebyla víc a víc zlověstná a temná, a aby se z původně zdánlivě milého alternativce nestával postupně sociopatický a psychopatický tyran, fanatik, manipulátor a tvrdohlavý mezek. Nesympatický herec Harrison Ford se na svou roli hodí dobře, ale mně čím dál tím víc vadila přílišná teatrálnost celého filmu, já osobně bych takový námět viděl raději zpracovaný jako lehce psychologizující realistický thriller, než jako lehce artovou grotesku. No ale to je věc vkusu, každopádně silný a zapamatováníhodný filmový zážitek - ten film jsem viděl poprvé možná před více než dvaceti lety, a až dodnes, kdy jsem si ho pustil podruhé, jsem na něj občas vzpomínal.

Nemyslím, že je Red Sonja výrazně horší film než druhý Arnoldův Conan. Jistě, malý šikmooký fracek je na zabití, ale mnohem méně, než Conanův ukňouraný zlodějíček a "panenská" blondýna. A Brigitte Nielsen je sice chlapice, navíc s obludným sestřihem, ale mocně ji vyvažuje Sandahl Bergman, které to v černých vlasech a v záporné roli zatraceně sekne. Jako fantasy pohádka pro děti je tenhle biják naprosto vyhovující, no a nenáročného dospělého pobaví taky, i když třeba nechtěně. Navíc má hodně pěknou výpravu, Arnold se mi tu líbí asi víc než v Conanech a Morriconeho hudba je samozřejmě velké plus.

Stejně jako u prvního Conana je i u druhého pohledná výprava, ale jeho scénář je mnohem chudší, nudnější, méně epický. Taky mi notně pije krev teplajznický zlodějíček a hlavně "panenská" husa Jehnna. Zčásti to sice vyvažuje úžasná postava núbijské amazonky, ale pokles kvality děje, jeho "vatovost", je v Destroyerovi oproti prvnímu dílu markantní.

I když jsem Schwarzeneggerovy Conany viděl až jako dospělý, neb komouši nám takovéhle pokleslé buržoazní pohádky nepouštěli, nebrání mi to v tom, abych se na ně díval očima kluka. A viděno klukovskýma očima se samozřejmě jedná o nadprůměrně přitažlivou a zábavnou podívanou, na svou dobu hodně dobře udělanou, aspoň tedy po výpravné stránce. Scénář je nabitý dějem a může se proto jevit až trochu zmateným, takže znalost knižních předloh je velkou výhodou. Viděno objektivně a dospěle je to ovšem pohádka pro děti, místy hloupoučká a naivní. A Arnoldovo neohrabané (ne)herectví je sice roztomilé, ale Conan by měl být spíš brutální, chladný a zlověstný, než roztomilý. Mám starého Conana rád, ale ten nový z roku 2011 se mi líbí víc.

Nadčasová thrillerová pecka z raných sedmdesátek, která je sice stará jako já, ale není to na ní příliš znát (na rozdíl ode mne). TAK TROCHU SPOILER: Vlastně to ani není čistoktevný thriller, zpočátku spíš roadmovie (respektive rivermovie), teprve postupně thrillerově kořeněné. Thrillerová zápletka není nikterak originální - neblahé setkání čtyřlístku atlantských měšťáků se zdegenerovanými, latentně zoofilními venkovskými burany, z nichž leckteří si libují například v sadistické homosexualitě, nebo v lepším případě hrají, ač úplně retardovaní, skvěle na banjo (prvotřídní scéna banjo-kytarové dvouhry na začátku s prvotřídně zdegenerovaným a retardovaným jižanským klukem). No a jelikož je tentokrát na straně měšťáků intelektuálně-ekologicko-machistický "survivor" Burt Reynolds (bez kníru sotva k poznání), onen střet dvou skupin dopadne trochu jinak, než bývá v podobných filmech obvyklé. Také postupný přerod dvou jeho kumpánů z bábovek v muže je zajímavý. Ale na své si určitě přijdou i outdooroví milovníci vodních sportů, divoké jižanské přírody i vyznavači alternativní životní filosofie (Lewisovy proslovy). Trochu mě jen otravovaly šablonovitě moralizující kecy čtvrtého vodáka, který ale naštěstí včas zhebl. UPOZORNĚNÍ: Kvůli natáčení filmu byla nemilosrdně prostřelena šípem jedna ubohá ryba.

Po povedené jedničce přišla povedená dvojka, která je myslím v mnoha ohledech ještě o chloupek lepší - košatější a bizarnější scénář (inu Frank Miller), působivější efekty (RoboCopova držka je fakt nářezová!), zajímavější herci, vypečenější žerty, vtipnější reklamy, spousta skvělých hlášek... "Říkal jsi, že ho jenom vyděsíš!" "A nevypadá vyděšeně?" A třešničkou na dortu jsou sprosté, kriminálnické a vraždící dětičky, obzvlášť ten ulízaný malý gangster je roztomilý - když mu došly náboje v samopalu a rozhodl se tedy uškrtit policajtku strunou, chlámal jsem se jako tupé hovado. Blbost, ale zábavná.

Brilantnost tohohle Verhoevenova spektáklu vynikne ještě lépe v porovnání s jeho stejnojmenným sterilním paskvilem z roku 2014. Vizuálně pohledný alernativní akčňák se šťavnatou a originální atmosférou. A s vtipnými reklamami. A s několika povedenými efekty. A také i s několika, které dnes už vzbuzují pobavený úsměv, ale pro staromilce a pamětníky jsou roztomilé a okouzlující.

Bezduchá a hlavně hrozně nudná záležitost s extrémně debilním scénářem. A to se přitom kameraman tak snažil, aby svým třasem dodal filmu aspoň zdání akčnosti... Ale to se mu těžko mohlo podařit, když přes hodinu(!) sledujeme jen rádobypsychologizující bezpohlavní plkání. A ta trocha zběsile rozstříhané a roztřesené akce, která přijde v závěru, je ubohá. Nemohl jsem se dočkat konce, oproti původnímu kultovnímu RoboCopovi z osmdesátek velké zklamání i velký pokles kvality - pokud se těšíte na jeho remake, tak na to zapomeňte - tenhle RoboCop nemá s tím původním mnoho společného. Nejlepší z celého filmu je asi jeho hudba (nemyslím jen The Clash v závěru). Z herců stojí za zmínku třeba přesvědčivý televizní komentátor Samuel L., tentokrát s vlasy, s typicky negerským příjmením Novak a s výbornou závěrečnou řečí, a pak taky příjemně překvapivý Gary Oldman, u něhož si stále nemůžu zvyknout na jeho obsazování do kladných rolí (jako už před časem třeba v Nolanově Batmanovi). A olysalého varana Keatona jsem zpočátku skoro nepoznal. Jo a začátek z Teheránu, po kterém chodili američtí vojenští roboti a anglicky vyzývali místní obyvatele k jakémusi skenování, no tak ten byl tedy opravdu kulervoucí (vlastně spíš mozkorvoucí).

Znáte tu starou a otřepanou reklamu "tohle není Jim Beam"? Tak "tohle není Abyss". Nejenže nudný Hoffman není Harris, šeredná a odporně opižlaná Stone už ani náhodou není božská Mastrantonio, ale i ten příběh je o trochu slabší. Ale je to SKORO jako Abyss, je to zkrátka dobře udělaný fantastický podmořský film podle dobře vymyšleného příběhu a napoprvé je i hodně napínavý, aspoň já si tedy vzpomínám, že jsem u něj byl kdysi poprvé napnutý jako struna. Zásluhu na tom má především můj oblíbený ašant Samuel L., který zlověstné a nevyzpytatelné chlápky umí vskutku znamenitě. Zčásti kvůli němu a zčásti za premiérovou působivost dávám čtyři, protože jinak je bohužel ve filmu na můj vkus až příliš otravně rozeřvané hudby a otravného kamerotřasu.

Myslíte, že je možné, aby kříženec termita a kudlanky zmutoval během tří let v newyorských kanálech v polointeligentní dvoumetrové hovado se vzpřímenou chůzí a antropomorfní maskou přes svůj hmyzácký xicht? Nebudu vás napínat - samozřejmě že ano! Důkazem je tenhle příjemný devadesátkový biják, který mám ve velké oblibě, a to nejen kvůli smutně něžným a bezedně hlubokým očím Miry Sorvino. Po obdobných filmech jsem totiž vždycky ve videopůjčovnách šel jako slepice po flusu, mám tyhle pseudohorrorové pseudoscifárny moc a moc rád... A i když je to film velmi málo epický a výpravný (na rozdíl třeba od velkolepějšího Species), jeho relaxační účinky a zábavnost jsou (aspoň pro mě) nadprůměrné.