JASON_X

Naprosto zbytečný film, ve všech směrech podstatně horší než japonský originál Kairo (2001). Asi nejvíc mě iritovali představitelé omladiny, přehlídka nesympatických kreatur v čele s tak protivnou a nanervylezoucí blondskou, že kdybych s ní ztroskotal na pustém ostrově, hned první den ji zabiju, naporcuju a nasolím do foroty, aby z ní byl aspoň nějaký užitek. Jak se mi najednou stýskalo po tichých nesmělých introvertních Japoncích včetně hlupáka Kawašimy... I děj, ačkoliv rámcově shodný s originálem, působí banálněji, nudněji, nezáživněji a má pitomější finále. Je ovšem dost možné, že tak zklamaně soudím srovnávaje s předlohou, kterou jsem viděl včera. Ale i ona skvostná scéna skoku ze sila, která mě u Japonců tolik uchvátila, je tu jaksi nepůsobivá, odfláknutá, prostě hůř natočená. Ztráta času, do koše s tím, asijský specifický styl u mě vede nad hollywoodskou bezduchou komercí na celé čáře. Malé bezvýznamné plus - štěk pro Brada Dourifa.

Duchařský příběh z mezidobí, ve kterém vražedné VHSky už nefrčí, protože je pomalu není na čem a kde přehrát, ale internet je ještě v plenkách a smartphony budoucností. Zajímavá zápletka o prolnutí se "přelidněného" světa mrtvých se světem živých. A i když tenhle způsob strašení nemůže být strašidelným pro nikoho kdo není úplná baba, v rámci žánru "japonský horror" jde o slušný standard. Snaživé budování temné atmosféry (mlčenlivá zjevení s podivnými pohyby, zneklidňující zvuková složka), netradiční závěr... A specielně jedna scéna mě opravdu pořádně zaskočila, a to dívčí skok ve 45.minutě! Pouštěl jsem si ho opakovaně snad desetkrát a neviděl žádný střih, žádný trik. Bravo! Na druhou stranu "napínavosti" je často dosahováno otravně klišoidními postupy (aktéři si s oblibou v bytech/domech nepochopitelně nerozsvěcejí světla a tápou v šeru) a citlivější divák zákonitě trpí jako zvíře při filosoficky i logicky hlubokých verbálních projevech imbecila Kawašimy. Film celkově trochu lepší průměr, scéna se skokem ovšem na stoprocentních pět.

Nenechte se příliš odradit zdejším zdlouhavým a málo srozumitelným cancem o obsahu filmu. No, vlastně se nenechte odradit ani zdlouhavým a málo srozumitelným začátkem filmu, aspoň tedy mně osobně chvíli trvalo, než jsem se v postavách a zápletce jakž takž zorientoval. Ale postupně mně to začalo docela bavit, psychologické krimifilmy na korejský způsob mají něco do sebe. Z jistého úhlu pohledu je sice zápletka o nenaplněném vztahu rozpolceného a rozporuplného fízla s vulgární, vypatlanou, ale hodně přitažlivou flundrou poněkud přiboudlá, ale zároveň je to i místy docela záživné existenciální drámko, jehož vedlejším plusem jsou třeba i perfektně natočené soulské uličky a všelijaká zákoutí, jejichž atmosféru nasaje vnímavý divák až do morku kostí a po čase má skoro pocit, že ono město navštívil osobně. A jak už u Korejců bývá zvykem, konec rozhodně nebude happy. Po případné druhé projekci bych šel možná o hvězdu výš, protože bych byl od začátku v obraze a film si tak lépe užil, ale napoprvé mi holt ta stavba scénáře přišla hrozně těžkopádná.

Čínský film s čínskými herci o čínském kung-fu odehrávající se ve středověké Číně a... mluví se v něm anglicky. Tohle je už od samého začátku tak strašlivě špatně, až je mi z toho špatně, konkrétně na blití. Kvůli podobné zhovadilosti jsem nikdy neviděl (a nikdy vidět nechci) Fridu, na kterou jsem se přitom kdysi dost těšil. Tady jsem udělal výjimku kvůli mojí srdcovce Tygr a drak z roku 2000. A nelituju, i když moje uši dost trpěly. Film s jednoduchým a vcelku předvídatelným příběhem po vzoru klasických "pohádkových" kung-fu filmů, s poněkud televizním vzezřením (Netflix), ne tolik epický jako Tygr a drak, ani tolik výpravný a poetický jako třeba Hrdina, vezoucí se samozřejmě na vlně popularity svého předchůdce a opakující i některé jeho modely, ale epický a výpravný víc než dost, nabitý parádní baletně-bojovo-trikovou akcí a obsazený spoustou sympatických herců s Michelle Yeoh v čele. Klidná kamera, (pří)jemná hudba, estetický vizuál. Hezkým čínským ženským to při řežbách moc sluší a jejich kung-fu kreace jsou šmrncovní, ale i chlapi jsou vesměs sympaťáci, včetně záporáků. Báječná, řemeslně dobře zmáknutá relaxačka, které bych dal jistě plný počet, kdyby se v ní originálně šprechtilo mandarínsky nebo kantonsky.

Syntéza antické tragédie, výpravného hrdinského eposu a ryzího Bollywoodu vrcholí. Příběh zrady, krve, mečů, závisti a nenávisti. Jaký otec takový syn, lhostejno či Amarendra nebo Mahendra, syn nadčlověka je zase nadčlověkem a jmenuje se zase Baahubali. Druhý díl sice postrádá tak velkolepě zábavnou podívanou jakou byla bitva s negroidními skřety v jedničce, ale celá vizuální stránka filmu je samozřejmě opět okouzlující, dočkáme se i jednoho hodně originálního způsobu překonávání městského opevnění a závěrečný souboj Mahendry se strýčkem dobře pobaví. Taky se myslím o něco drsněji hraje na divákovy city a nejedno sárí v indických kinosálech bylo jistě zmáčeno proudy slz. Z herců mě kromě zlého strýčka zaujaly i obě hlavní herečky, královna matka i její snacha přesvědčivě působily jako sveřepé bestie. Běda mužům, kterým žena vládne. A stejně jako minule důrazně doporučuju jen a pouze telužský originál a ne hindský dabing.

Lehce kultovní záležitost pro nostalgické pamětníky, fandy 80's stylu nebo aspoň pro fandy Slye. Já tenhle film viděl poprvý na videu u spolužáka snad dokonce ještě bez dabingu a jakožto socialistické dítko na něj zíral dost nechápavě a zároveň užasle. Ale pryč s nostalgií a ruku na srdce - je to strašlivá hovadina. Hovadina osmdesátkově kýčovitá, s retardovaným dějem, plná lobotomizovaných dialogů. Sly (který si ten film mimochodem sám pro sebe napsal) je většinu času k smíchu, jak skoro nevyndá z huby sirku nebo jak se xichtí a hláškuje (tehdy to ale samozřejmě tolik komické nebylo). Irituje mě nesympatická kobyla Nielsen, na kterou se tu fakt strašně nerad dívám. Kulervoucí jsou třeba taky prostřihy na partu cvičenců se sekerami a vůbec celá halucinační zápletka o undergroundové mordýřské organizaci. Její šéf, testosteronem napumpovaný psychopat Thompson s opravdu parádní držkou, je ovšem prvoligový záporák. A má zjevně i velké kouzlo osobnosti, když se kvůli němu desítky chlápků včetně jedné policajtky vydají na naprosto iracionální polovojenskou operaci s cílem odkráglovat jednu blbou blondýnu. Eh, mám rád mozkovýplachový osmdesátkový akčňáky, ale musejí mít aspoň trochu hlavu a patu.

Pro mnohé "dederony" je to jistě velká srdcovka, i my (aspoň od jistého věku) přece dobře rozumíme filmům laděným v podobné nostalgii, tedy ostalgii. Po letech opáčko a opět příjemné dojmy - dobrá zápletka, ve zkratce a přitom trefně zobrazené reálie bývalé DDR a většinou sympatičtí herci (až na hnusnou Alexovu sestru s pekelným dobovým účesem). Potěší i nečekaně psychologizující a melancholický závěr, čímž se tenhle film na hony liší od obdobných českých komedií z časů normalizace, které si zhusta libují si v teatrálnosti, šaškování a nízkém humoru. Před víkendovým výletem do Drážďan na otočku jde o ideální pokoukání.

Zajímavá nevyzpytatelná Sobieska a otravný vypočitatelný šašek Zahn se po letech opět potkali ve filmu, konkrétně ve vlaku, a tentokrát to myslím dopadlo ještě o hvězdu líp než minule (Joy Ride, 2001). Do hlavního hereckého tria k nim produkce přihodila skvělého průvodčího Glovera, černogroteskně-detektivní zápletku scénárista lehce okořenil metafyzickým mysterióznem a na světě je zábavná a záživná černá komedie, která nejspíš skončí poněkud jinak, než si většina z vás bude myslet. Film bez zásadní chyby, ale na pátou to přece jenom není (televizní look, kinklající se ručka). A propos zajímalo by mě, co by se v té krabičce ukázalo mně.

Dostal jsem chuť na nějakou pořádnou 90's béčkovou pecku a vzpomněl si na tuhle geniální nadčasovou záležitost. Nezapomenutelná gangsterka s femmefatalistickou Basingerkou, mužným Baldwinem, psychopatickým vyrachtancem Madsenem a spoustou dalších výrazných postav a postaviček (Tilly, Woods, Morse, Hoffman, nádražní zlodějíček...). Čistokrevně devadesátková perla žánru s pestrým a akcí nabušeným dějem a spoustou skvělých scén. Nejradši mám pasáže s Madsenem a jím unesenými zvěrolékařskými manželi, ve kterých exceluje Jennifer Tilly. Chudák Harold. Nebo Baldwin a Basinger slisovaní v popelářským autě a vyklopení na smeťáku, tahle scéna taky nemá chybu. Zatímco z Pulp Fiction ze stejného roku se stal kult, na tohle žánrově příbuzné brakové veledílo se nějak nepochopitelně pozapomnělo. Jen jeho cukrkandlový konec s kouzelným dědouškem působí po předchozím ději poněkud křečovitě, rozpačitě až nevhodně a trochu kazí celkový dojem. 90%.

Zdejší hodně podrobná anotace funguje částečně i jako spoiler, ale jelikož jsem film dával s anglickýma titlema tak jsem byl aspoň od začátku v obraze a tedy neremcám... Hned na úvod už mě nadchla těžce stylová komorní hudba, tyhle prvky na filmech dost oceňuju. A žádné zklamání se nedostavovalo ani potom. Perfektní (a typická) atmosféra devadesátkových amerických kriminálek, klidná oldschoolová kamera a hlavně skvělá fantasmagorická zápletka o mentálním cestování do minulosti sjížděním cizího mozkomíšního moku. Postupně hroutící se a halucinující Liotta se svým nevyzpytatelným kočičím obličejem byl pro tuhle roli šťastná volba, zdatně mu sekunduje sympatická a obětavá Fiorentino (zajímavá proměna po The Last Seduction!), seladon Coyotte, nebo třeba fajn týpek v úžasný roli vrahounskýho feťáka (Coates). Potěšilo mě i vypjaté finále s nečekaným melancholickým rozuzlením. A tedy si říkám proč nedat bůra pozapomenutýmu VHSkovýmu béčku, když mi na něm vlastně vůbec nic nevadilo, naopak se mi na něm skoro všechno líbilo a bavilo mě a parádně jsem si ho celou dobu užíval. A vo tom to přece je.