Good bye, Lenin!

O komedii nejde snad ani v jediném momentu celé dvojhodinové stopáže. Což ovšem není nutně na škodu. Námět sám o sobě je zlatý důl. Škoda, že z něj tvůrci něco nevytěžili. A zamrzí dvojnásob, že Wolfgang Becker se v průběhu stopáže zasekne na variaci jedné scény na tisíc a jeden způsob. Přesto je "Good bye, Lenin" dobrým snímkem, protože baví, byť ne skrze humor. Když nic jiného, tak se alespoň snaží o nějaké zúčtování s minulostí - zda úspěšně, trefně a důstojně je pouze a jen na vašem úsudku. Již proto je naprosto nesrovnatelný s naším "řachandovým" Pupendem, které je na první pohled sice hodně podobné, ale už na ten druhý je vše jinak. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (13.08.2007)

Paródia na historické udalosti, ktorá sa na plné ústa vysmieva Leninovi, komunizmu, rozdelenému Berlínu a ktovie, čomu ešte :) Syn, na ktorého spadá najväčšia ťarcha, keď musí chorú matku držať v bizarných klamstvách, jednotlivé scény dotvára svojimi trefnými ironickými komentármi "matka sa stala nevestou národného socializmu" a ja nemám čo vytknúť. Nenudila som sa ani minútu a spracovanie totality do filmovej podoby pod záštitou vtipných náletov, mi spríjemnilo dlhú chvíľu. (21.02.2010)

Čekal jsem "řachandu", nakonec se mi dostalo posmutnělého komorního dramatu. Ten snímek je vlastně hodně depresivní. Jasně, scény samy o sobě jsou minimálně k pousmání, ale celkově má snímek tak zvláštní atmosféru, že jsem jenom zíral. Je to především pohlazení po duši. Pro snímky tohoto typu mám slabost. Nejvíc se mi líbil konec, takhle mě naposledy dojal Forrest Gump. (04.09.2007)

Teskná a nostalgicky vyhlížející komedie vás provede nejdůležitějšími okamžiky Německa od roku 1989. Good bye, Lenin představuje dvě hodiny brilantní filmařiny a citlivý příběh o kráse lidských vztahů na pozadí šílené doby. K tomuto filmu jsem si dlouho hledal cestu, nakonec mě ale velmi mile překvapil. Jeden z nejlepších (a nejvýraznějších) počinů německé filmografie posledních let. (06.11.2009)

Škola je mučírna první kategorie a vynalézavost v trápení studentů nemá konce, vztekala jsem se po dvou nekonečných hodinách povinného představení Goodbye, Lenin. Jakoby nestačila deskriptivní geometrie a zvonění v osm ráno. Laciná agitka s prostinkými papundeklovými charaktery vezoucí se na OSTalgické vlně sice vychází z originálního nápadu předstírané totalitní reality, ale bohužel se vydává tou nejhloupější okurkovou cestou. Místo patníků se co chvíli otírá o otřepané fórky, ždíme pseudoemoce a po trapností zavánějícím happyendu jsem si zívajícímu kamarádovi posteskla, proč jsme radši nepsali tu slíbenou písemku z chemie. O výbušnosti, napětí a jiskření si totiž tahle nedramatická antikomedie mohla nechat jen zdát...50% (03.09.2007)