JASON_X

Taková milá mayská vesnička středisková... Vedro a dusno k zblití, pot, špína, odpadky, barabizny, povaleči, zloději, grázlové, kurvy, rozvrácené a dysfunkční rodiny, potraty školaček zbouchnutých otčímem, teploušské mejdany plné chlastu a fetu u místního tranďáka známého jako Bruja (Čarodějnice). A vražda a krev. Napůl syrové a napůl artově vyumělkované sociální drama po mexicku, po jehož zhlédnutí vás možná přejde chuť na poznávačku po Yucatanu.

Dost možná že ten nejšílenější a nejhaluznější indický akčňák, jaký jsem dosud viděl (a že jsem jich už viděl možná dva tucty). Kulervoucí směsice extraligových triků, perfektních akčních scén, retardovaných dialogů, melodramatického patosu a několika hudebně tanečních vložek, tentokrát bohužel naprosto nezajímavých. Brutálně překombinovaná zápletka s leitmotivem utopického levičáctví a se spoustou za vlasy přitažených dějových linií, které ale do sebe nakonec samozřejmě všechny krásně zapadnou. A bezmála šedesátiletý Khan funguje jako reklama na esoterická ajurvédská kouzla a čáry, protože skoro není možné, aby v jeho letech takhle vypadal a pohyboval se nějaký běžný smrtelník. Stopáž na můj vkus ca o hodinu přepálená, vzhledem k notně přiboudlému a málo záživnému ději. A jen za prvotřídní akci a výpravu se mi čtvrtá dávat nechce, když celek působí popravdě hodně slabomyslně a ani postavy mi k srdci dvakrát nepřirostly.

Asi jedinou vážnější chybou, kterou bych filmu vyčetl, je účast několika zjevných třicátníků v rolích sotva dvacátníků. A je to v tomhle žánru bohužel dost častý nešvar. Jinak ale velká spokojenost, démon Dolos, vzdáleně příbuzný Azazelovi ze vzdáleně příbuzného Fallen, je slušně zákeřná bestie. Jím způsobené vraždy a sebevraždy jsou nápadité a často i vytříbeně sadistické. Vyvražďovací horrůrek jak má být, nenáročná pohádka na dobrou noc podle mého gusta. Bohužel už ale skoro spím, takže nic moc podnětného a zajímavého už k tomu asi nenapíšu.

Podle skoupého hvězdičkového hodnocení jsem si od nového "exorcisty" radši nic moc nesliboval, a tak jsem teď příjemně překvapený. Ježto před psaním mého komentáře zásadně nečtu komentáře jiné, tak vůbec netuším, proč ho i mí oblíbenci hodnotí tak nízko. Že by snad všem tolik vadilo, že se jim někdo opovážil sáhnout na ikonickou klasiku? Já ovšem na tuhle exorcistickou ságu nijak fixovaný nejsem, takže jsem nad věcí a za mě jde o nadprůměrně záživný film o posedlosti. Pěkný prolog z Haiti. Vesměs sympatičtí a výrazní herci v rolích zajímavých a výrazných postav. Dobré výkony i působivé masky posedlých náctek. Poněkud neobvykle delší úvod považuju za plus, velmi pozvolné houstnutí a temnění atmosféry jsem si užíval. A že závěrečná parodie na exorcismus připomínala spíš estrádu nějaké charismatické křesťanské sekty? Budiž, já se ale bavil náramně. A jako bonus malá role pro "Regan" a podstatně větší pro její stařičkou "matku", skvělý nápad.

Byl jsem skeptický a nakvašeně předpojatý, protože od Branagha jsem viděl už dvě popkulturně a multirasově zprzněné mé oblíbené Agáty (Nil a Orient Express), nazval toho pána v komentářích tuším prasopsem, dobytkem či čubčím synem, jízlivě se vysmál jeho trapné kreaci Poirota a hodil ony dva sračkofilmy po použití ihned do koše. Ale teď jsem spokojený, protože tuhle knižní předlohu jsem neznal a nemohu tedy posoudit míru jejího případného Branaghova zprasení. Takže jsem si po čase zase dobře užil nějaký Agátin klasický detektivní příběh s úzkým okruhem podezřelých z vraždy, s několika dalšími vraždami v průběhu vyšetřování, se stále prudce charmantní Michelle, s nádhernými kulisami italských Benátek (ach, ten závěrečný dronový záběr!) a s příjemným nádechem mysteriózna. A neprozradím snad příliš když prozradím, že pachatel/pachatelka je opět ta nejméně pravděpodobná osoba, jak už je u lady Mallowanové obvyklé.

Oproti úděsnému (ne děsivému) a pro mě nekoukatelnému À Meia-Noite Levarei Sua Alma z r.1964 je tenhle jeho výrazně mladší filmový sourozenec barevnější, bizarnější, záživnější, lépe natočený, zkrátka ve všech směrech modernější (což dá rozum). V hlavní roli zástupce Ďábla na Zemi se ďáblužel ztrapňuje šišlavý uslintaný dědek-neherec, ale jelikož je to (opět) sám režisér, dá se to pochopit. Několik výjevů je velmi zajímavých a ze všedního průměru vybočujících, konkrétně třeba filetování zadnice a následný autokanibalismus, scéna tortury policajtů aj. A třeba zašívání huby nebo propichování kůže na zádech a zavěšení za ni působily tak silně realisticky, že si tvůrci pro tenhle účel nepochybně zaplatili nějaké fakíry či pomatené masochisty, se kterými tyhle záběry jeli naostro, bez triků.

Já to tušil, ale prubnul jsem to, coby jakousi "filmovou výzvu". No, nepovedlo se, naprostý omyl, úplně vedle, tohle fakt nešlo, zdržím se dalšího komentáře i konkretizování, jednu nadhodnotím a rychle pryč, pardon. A doufám, že tohle už snad bude koukatelnější.

Tvůrcům zjevně scházely prachy na lepší výpravu a triky, takže se to snažili zamaskovat tmou a pošmourným počasím a dohnat to rádoby existenciálně syrovou atmoškou. Ale nepovedlo se, výsledkem je jen zdlouhavý a nezáživný film takřka o ničem. Nalákal mě plakát s jakýmsi nestvůrně velkým chapadloidem, ale na něco podobného zapomeňte, naprostou většinu času se děj točí jen okolo jednoho nesympatického týpka a vrtá se v jeho špinavé duši a labilní psychice. A přiznám se, že závěr jsem nepochopil. Možná vina amatérských titulků, možná mého dlouhého vedení a nesoustředěnosti, možná v něm ani k chápání nic nebylo. Ztráta času. Kromě plakátu mě zaujal už jen zvukový doprovod k úvodním scénám.

V rejžově filmografii určitě ten slabší kousek, u kterého jeho forma poněkud předčila jeho obsah. Natočeno je to sice hezky, ale v zásadě to není nic víc, než banální duchařský příběh, jakých jsem viděl už spoustu. A navíc v něm účinkují i děti, čímž se míra jeho horrorovosti snižuje na jeden z nejnižších stupňů. Film je zajímavý hlavně tím, že výjevy běsů španělské občanské války tentokrát výjimečně nestraní zdivočelým republikánským bojůvkám. Že by ho napsal nějaký zavilý klerofašistický frankista?

Další horror o posedlosti? Ale kdeže. Tedy aspoň ne o takové té klasické posedlosti, kterou my všichni horroroví diváci přece moc dobře známe. Tahle posedlost je jiná. Její průběh i cíl jsou jiné. Její projevy jsou jiné. Jinak děsivé i jinak nechutné, než bývá obvyklé. Vlastně nechutnost je asi leitmotivem celého filmu. Señor Uriel, ehhh... Nechutnost a taky jakási bezvýchodnost, způsobená snad osudovou předurčeností nebo čím, protože postavy přesně ví co mají a co nemají tváří v tvář posedlosti dělat, a stejně většinou všechno dělají špatně. Alternativní reality a zneklidňující fantazie Demiána Rugny se mi zamlouvaji, po Aterrados další skvělá a originální argentinská pecka.