Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Akčný
  • Dráma
  • Thriller
  • Sci-Fi

Recenzie (3 660)

plagát

Sumpahan Jerunei (2023) 

O úchylné bornejské tradici pohřebních sloupů s lidskými obětmi jsem se dozvěděl až teď, z tohohle komerčního horrůrku, a za to je taky ta moje třetí hvězda. Protože jinak je to na můj vkus film příliš předigitalizovaný, málo záživný a divácky nepříliš přívětivý. No, možná ale za mou občasnou zmatenost může moje zmatená angličtina při luštění anglických titulků. A ještě mě zaujalo, že tuhle barbarskou praktiku zakázal až James Brooke, alias bílý rádža ze Sarawaku, pamětníci si možná vzpomenou. Podrobnosti třeba ZDE.

plagát

Telekinez (2023) 

Ta afektovaně přehrávající lolitka mi tedy pořádně lezla krkem. Ale příběh byl zajímavý, dobře vystavěný a sovětské reálie mě bavily. A film se bude určitě líbit i v současném, takřka klerofašistickém Rusku. Já bych se ovšem obešel aspoň bez onoho zázraku s padající Aňou ke konci. Mmch. kdysi dávno v Ponrepu jsem viděl nějaký starší sovětský film, ve kterém taky zazněla skvělá pecka Hafanana od Africa Simona, asi v sedmdesátkách v Sojuzu opravdu frčela.

plagát

Dagon (2001) 

S Lovecraftovou stejnojmennou povídkou nemá příběh mnoho společného, ale vymyšlený je dobře a v lecčems předčí originál. Jen by se mnohem víc hodil do doby vzniku předlohy a ne do současnosti. A taky nechápu, proč ten trouba Paul pořád zachraňoval tu husu Barbaru. Mně kdyby s noťasem provedla to co jemu, Dagonovi ji s chutí předhodím osobně. A kdyby ještě kněžka Uxía měla nohy a ne chapadla, milerád bych s ní v té malebné rybářské vísce zůstal. Hodně povedené byly masky pololidí, nic bych za to nedal, že se jimi nechali inspirovat tvůrci Pirátů z Karibiku při vymýšlení posádky Bludného Holanďana.

plagát

Pátrací eso 2 (1998) 

Ryze brakové videobéčko, které je ale zbytečně ještě víc brakovější, než muselo být. Scénář mohl být o něco méně blbý (nebo více nápaditý), herci nemuseli tak urputně až teatrálně přehrávat, rubačky mohly mít lepší choreografii, akční scény nemusely být zpomalované, hudba mohla být propracovanější, atd. Ale Barbaře to sekne (škoda, že odhalila jenom záda), výprava a celkový vizuál jsou báječně retro (pamětníci a milci VHSkových béček si smlsnou) a kombinace akčního scífka s westernem není úplně špatný nápad, stejně jako třeba u slušného seriály Firefly.

plagát

Sacrifice (2020) 

Americká představa venkovského Norska a norských venkovanů je velmi blízká realitě. V Norsku jsem byl několikrát, takže můžu potvrdit, že film má pravdu a nic než pravdu a v ničem si nevymýšlí. Tak třeba Norové jsou opravdu extrémně nepřátelští. Cizinec, který vejde do tamní hospody, je okamžitě hrubě a vulgárně napadán, často i fyzicky inzultován. Nebo že Norové se s oblibou hromadně účastní pohanských rituálů v obřadních rouchách, mumlají přitom podivná zaklínadla a modlitby k prastarým božstvům a občas si rádi dopřejí i nějakou tu lidskou oběť. Otázka už tedy jen zní: Bude onou obětí joudovitý a nekňubovitý ocas "Džorstad", nebo jeho nesympatická kravkoidní žínka? A pomůže jim místní "šerifka" Barbara, nebo je i ona zapletena do hrůzných a ohavných černomagických kejklí?

plagát

Zámecká zrůda (1995) 

Gordon, Crampton, Combs, opět osvědčená trojice. A opět krvák a la 19.století, tentokrát ze zpustlého italského šlechtického sídla, jehož rozsáhlá sklepení ukrývají jedno znetvořené monstrum. Sice s amputovaným pyjem, ale s oběma zdravými varlaty, takže nadržené až běda. Ale jeho sexuální pud je orientovaný poněkud úchylným směrem. Nemohlo by to snad být proto, že byl chudák od mala držen na řetězu ve vlhké tmavé kobce a navíc pravidelně bičován? A každé monstrum jednou z podzemí vyleze, aspoň ve filmech... Však pozor, ženské bradavky ani klín nejsou určeny ke kousání, ty jeden zvrhlý zdegenerovaný dobytku!

plagát

La Chose derrière la porte (2023) 

Příjemně morbidní a málomluvná záležitost ve stylu novogotických strašidelných příběhů. Já vzpomněl třeba na Svatební košili z Erbenovy Kytice. A bezduchý muž-homunkulus mi zase připomněl aškenázské legendy o golemech. Stejně tak by se ovšem našlo pár mizerných digitálních triků, které nepříjemně narušují "viktoriánskou" atmosféru (dvouplošníky, stonožka na tváři). A ani výprava není z nejokázalejších, vizuálně mi film občas evokoval spíš televizní inscenaci než celovečerák. Ale nějaká ta drobná negativa vynahradí několik milých nechutností a brutalitek, korunovaných působivou závěrečnou scénu "porodu".

plagát

Wintertide (2023) 

Díky mému skorojmenovci za anotaci. Rád bych jenom zdůraznil, že se jedná o film KANADSKÝ. A i když jsem už v posledních letech viděl pár kanadských filmů, které kanadsky vůbec nepůsobily, tak tenhle je opět čistokrevně kanadský se vším všudy. Takže se připravte na divné (opravdu tuze divné) herce, tuze divný děj, divnou odpudivou hudbu a brutálně televizní look. S postapokalyptickými zombiárnami, které mám tolik v oblibě, nemá tenhle poloamatérský experimentální nízkorozpočťák společného absolutně vůbec nic. Žádní zombies v něm totiž ani nejsou a zmínka o nich je jen nečistý trik distributorů přilákat na tohle divné filmové lejno důvěřivé hejly, jako třeba mne. Jediné scény, které stojí za zmínku, jsou zneklidňující živé sny divné hlavní hrdinky, odhadem tak pět minut čistého času. Zbytek pak je nezáživná kanadská nuda.

plagát

Zo záhrobia (1986) 

Víceméně totožný tvůrčí tým jako u o rok staršího Re-Animatora, předloha opět Lovecraft, v hlavních rolích opět šílený Combs a odhalující se Crampton, ale tentokrát se hraje na poněkud temnější (a nechutnější) notu. Téměř absence humoru (včetně černého), zato více vážnosti a horrorovosti, tedy více "lovecraftovosti". Ale pořád je to víc taškařice než horror, nemůžu si pomoct. A komediálnější Re-Animator mě bavil o dost víc, jeho děj mi připadal pestřejší i záživnější. I tady ovšem musím ocenit práci trikařů a nadprůměrnou porci bizáru a nechutna.

plagát

Re-Animátor (1985) 

Tak v téhle absurdní až bizarní divočině bych Lovecrafta určitě nepoznal, film mi spíš (dějem i formou) připomínal staré expresionistické brakové krváky, jen s barevným obrazem. Mnohem víc komediálnosti než horrorovosti mi vůbec nevadilo, protože se jedná o humor hodně černý... nebo spíš krvavě rudý. A určitě by se našlo dost jedinců, kteří by prohlásili, že něco tak krvavého a nechutného může připadat vtipné jen narušeným osobnostem (promiň Padmé). Odhalená mladá Barbara Crampton je rovněž významným bonusem, i když mně se mnohem víc líbí ve zralejším věku. Jen mě trochu zamrzel nedotažený konec, uvítal bych ještě aspoň pár záběrů na oživenou Barbaru.