The Thing Behind the Door
Obsahy(1)
Mladou ženu Adèle (Séverine Ferrer) doslova pronásleduje smrt jejího manžela Jeana (David Doukhan), který zahynul v zákopu během první světové války. Zoufalá a neschopná čelit této tragické ztrátě se Adèle obrací k černé magii v naději, že jí milence přivede zpět. (JasonCZ)
Videá (1)
Recenzie (22)
Prvá svetová vojna, Francúzsko. Adelin muž zomrel vo vojne, no jedného dňa sa jej zjaví a ukáže na knihu, vďaka ktorej sa môže vrátiť späť. Adele vykoná rituál a z pôdy sa začne rodiť jej manžel. Lenže sa vôbec nechová ako človek a ku tomu, nerodí sa len jedno telo, ale je ich celá hromada. Tento horor mal veľký potenciál. Dokonca si viem predstaviť, že na papieri vyzeral dobre. Pokúsil sa zmixovať monster horor s psychologickým presahom, no nevydarilo sa. Chýba mu odvaha, logika a pri scénach, kde trebalo niečo spraviť, zlyhal. Monštrá vyzerali super (praktické masky!), no vôbec nič nerobili, iba kráčali. Absolútne nepôsobili nebezpečne, čo veľmi narúšalo atmosféru. Komornosť, minimum postáv a dialógov, praktické masky, výborný motív, všetko hralo do karát maličkého hororu, no filmu by sa zišiel šikovnejší režisér. Avšak finálna scéna sa podarila. Hodnotenie: 5/10 ()
1. svetová vojna. Manžel sa vybral do boja a neprežil, jeho prízrak však priviedol jeho ženu k démonickej knihe, pomocou ktorej ho priviedla späť. Čoskoro však svoje rozhodnutie oľutovala, najmä keď z neho začali vyliezať stonožky a vytekať podivná kvapalina. Pokiaľ si však myslí, že sa ho len tak ľahko zbaví, mýli sa! Slizký, záhrobný horor s minimom postáv a dialógov. Dej je pomerne priamočiary, záver dosť rozporuplný (čo tým chcel režisér povedať, vie asi len on sám). Masky sú však brilantné. Dočkáme sa aj nejakého gore, hoci len v malej miere, obmedzený rozpočet bolo cítiť. Atmosféra dobrá, mne sa to vlastne páčilo - opäť niečo, čo sa neobjavuje každý druhý deň. ()
Pozor, tento zvratek je jeden velký bojler! Já tedy na rozdíl od zdejších hororových exprdů a jiných prüdce heteroseksuálních kapacypů viděl následující: Přitroublé žabožroutské selce z regionu Centre-Val Côcôte d’Retard pošel její mongoloidní manžel v První světové. Předtím se ale spolu prošli po poli, což mělo za následek dvouminutový padialog. Naštěstí jí nebožtík záhy expresně dodal ze záhrobí věhlasnou nekrozahrádkářskou příručku Jardincromicon aneb Jak si konečně vypěstovat pořádnou okurku, kterou tam ve středověku zanechal u dadaporodu ječící mnich. I selka nelenila, uplácala sazenici přesně dle návodu, riskujíc tetanus přihnojila vlastní krví, a děsně se těšila na tu macatou úrodu. Takový rostlinný manžel je dozajista velmi zdraví prospěšný, plný vlákniny i vitamínů a snem každé náruživé veganky, nicméně co fytočert nechtěl, on se těch fotosyntetizujících milovníků ujal celý záhon! A kluci, pořád ještě obalení ve floroplacentě v podobě rozžvýkaného igelitu, ihned začali bloumat po zahradě, dělali jakože ukrutně děsivé „vrrrrrr“ a snažili se selku opíchat. Šlahouny! A nedali se vykořenit ani sekerovým herbicidem. Pak jí to konečně jeden z nich pořádně udělal lodyhou a milá hospodyně začala být ve sladkém očekávání. Kedlubny! Načež zeleninželům náhle skončil vegetační cyklu. Střih. Dva vojáci, vracející se z fronty, se stavili na frťana. Druhý akontextuální minutový padialog o ničem! A jakmile odešli, selka porodila nosorožce. FIN. Kromě vrčících igelitů ke všemu tomu narkáčskému vegeneštěstí kamera ze zjevně úsporných důvodů přičinlivě uhýbala téměř před vším podstatným a já zjistil, že skoro němé, laciné amatérské žabožroutské mentálhorory jsou na mě patrně příliš hluboké. Příště je s radostí přenechám těm esoterickým müslitelům, co tolik oduševněle umějí nasávat hovna. ()
Husband Sematary. Výsledkem zahradničení s mandragorou a umístění Ježíška na kříži do šuplíku, je uskupení choťů v podobách těla bez duše, zombie naplněných vanilkovým jogurtem či případně Groota. Do mytologie zasvěcující úvodní titulky, zasazení do pro žánr nestandardního historického období, přijatelná délka a hudba, beroucí si něco z Goldsmithova Aliena částečně vykompenzují nepřesvědčivé triky a lehkou bezradnost při interakci nemrtvých postav (viz. přítomnost sauerkrauta s klobásou). Apropo, Adèle měla smůlu, že nad jejím stavením nedošla šťáva Lordu Flashheartovi. Nějaký čas by měla stojan na ručníky a na manžela by úplně zapomněla.. ()
Příjemně morbidní a málomluvná záležitost ve stylu novogotických strašidelných příběhů. Já vzpomněl třeba na Svatební košili z Erbenovy Kytice. A bezduchý muž-homunkulus mi zase připomněl aškenázské legendy o golemech. Stejně tak by se ovšem našlo pár mizerných digitálních triků, které nepříjemně narušují "viktoriánskou" atmosféru (dvouplošníky, stonožka na tváři). A ani výprava není z nejokázalejších, vizuálně mi film občas evokoval spíš televizní inscenaci než celovečerák. Ale nějaká ta drobná negativa vynahradí několik milých nechutností a brutalitek, korunovaných působivou závěrečnou scénu "porodu". ()
Reklama