JASON_X

(Asi je to trochu spoiler, tak to nikdo nečtěte.) Smrťák Adrien je proklatě tajemnej a hustej týpek. Dělá popeláře, jezdí po nocích bezútěšnou městskou periférií a hlavou se mu honí filosofující marlowovský monology. Když u konťáků najde nějakou zajímavou věc, zvědavě si jí prohlíží a často si jí i nechá, přesně jako to dělám já, když v lesích uklízím bordel po bezďácích. Samozřejmě má za sebou krutou a drsnou minulost, jak postupně vyplývá na povrch. Je starostlivej a soucitnej, krmí bezprizorního čokla na vrakáči a dojemně se stará o prdelatou černou týnku, která žije sama se svou šmrncovní babčou a připomíná mu jeho mrtvou černou dceru. A vůbec si nejlíp rozumí s černejma, který maj většinou stejný hovno jako von, a zároveň jsou rovný a přitom i drsný jako von. Nedělá mu ale problém vymlátit hasákem celej barák zfetovanejch gangsta negrů, když chtějí zhulit a potom voklátit jeho schovanku. A aby jí a její babču ochránil před vendetou negrů i vrahounskýho taliánskýho kápa a jeho bandy, vytuní si brokárnu, stylově se vohákne ve stylu městský guerilly, zapálí si cígo letlampou, přepne se do bojovýho módu a vydá se na válečnou stezku. No, takže je jasný, že tenhle biják je jedno velký klišé, který místy přechází až v parodii na klišé. Ale co, bavilo mě to a ten kýčovitě drsňáckej patos jsem si náhodou náramně užíval.

Poněkud nesourodá parta vědců, vylízaný majitel lodi a fanaticky bigotní kormidelník, se vydávají na širé moře na východ od Floridy, aby se na místě dopadu meteoritu, odkud jsou přijímány jakési tajemné signály, setkali buď s mimozemšťany, Bohem, nebo snad... Ďáblem? No, těšíte-li se na nějaké to nové scífko, jděte o film dál. Tohle filmové nadělení se sice zprvu jako scífko tváří, dokonce šmrncnuté thrillerem, a i když extrémně nízký rozpočet čiší z každého jeho záběru, chvíli poutalo mou pozornost. Dojde dokonce i na letmé prolnutí se dvou časových rovin. Ale v zásadě se nejedná o sci-fi thriller, protože v závěrečné třetině se film zvrhne v nudnou a zašmodrchanou konverzačku o Bohu a Ďáblu a Bibli a Ježíši a proroctví a podobných tématech, která na většinu (aspoň českého) diváctva působí jako muleta na býka. Já mám sice náboženské nebo filosofické disputace rád, ale musejí být trochu na úrovni. Tohle dílko mi přišlo v první řadě jako náboženská agitka, navíc s naprosto ubohým vizuálem. Jedna hvězda za čistý průstřel lebky malým meteoritem.

Nejsem vůbec odborník na ruské dějiny (dodnes jsem si třeba pletl děkabristy s Dostojevského Petraševci), a tak jsem byl během sledování filmu několikrát nucený důkladně brouzdat po síti, abych se ve všech těch zkratkovitě zobrazených událostech i ve všech těch postavách vůbec vyznal. Ale to mi snad nebrání v konstatování, že vyznění filmu je nechutně tendenční. Jede se v úplně stejném duchu, v jakém se jede například v obdobných novodobých čínských historických filmech. Přiznává se sice, že na straně panovníka/vlády/státu byla v minulosti jistě vždycky spousta nejrůznějších chyb, ale vše holt muselo být podřízeno vyššímu "státnímu" zájmu, tedy i práva a svobody jednotlivce musely být podřízeny zájmům celku, masy. Resultát filmu je zkrátka jasný: "Drž hubu a krok, občane, protože tvůj vládce ví líp než ty, co je pro stát, a tedy i pro tebe dobré a správné." Jsem sice individualista, ale podobné myšlení přece jenom chápu, konkrétně třeba v té východní Asii i Rusku má svoje opodstatnění, protože tamní populace silného vůdce/silnou vládnoucí stranu chtějí a potřebují. Chápu taky, že se Rusové podobnými filmy snaží prostý lid nějak formovat, vychovávat, motivovat ho k vlastenectví, i když dost okatě. Ale mě právě ta primitivní okatost manipulace s divákem příliš nebavila. Na druhou stranu ke kladům filmu určitě patří výpravná, triková a vizuálně opojná stránka (třeba obrazy ze starého Pitěru).

Ať si kdo chce co chce říká, z Alicie Silverstone je docela pěkná mamina. Kdyby zhubla deset kilo a nedělala tak příšerný grimasy, jaký dělala v rámci týhle svojí role, určitě by se mnou souhlasilo víc lidí. A svojí psychicky labilní hysterku s PTSD syndromem náhodou zahrála skvěle. Ale nevím nevím, jestli bych si ji bez předchozí četby komentáře kolegy Morholta spojil s onou šmrncovní týnkou, kterou jsme v první půlce devadesátek žrali v klipech od Aerosmith. A film? No co by, oddechový béčko s odpovídajícím scénářem, čekal jsem tedy podle zdejšího hodnocení mnohem mnohem větší průser (další názorný příklad toho, jak u členů ČSFD ukázkově funguje stádní mentalita) (kdyby jen u členů ČSFD). Nejhorší jsou na filmu samozřejmě špatný triky, ale já to beru tak, že jsou to triky jakýhosi vietnamskýho studia, a z tohohle úhlu pohledu se v mých očích z děsivě špatnejch triků rázem stávají roztomile špatný triky. Bavil jsem se u tohohle fláku sice nechtěně, ale zato náramně, a o to myslím jde. A k moři s sebou příště beru nejenom signální světlici, ale i prkýnko pro boj se žraloky.

Prvotřídní, takřka bezchybné vyvražďovací béčko, kterému bych z fleku vysolil plný počet, nebýt trapné postavy sadistického trapiče, respektive jeho představitele. Ale jinak samá pozitiva. Dokonale brakový námět, uspokojivá filmařina, dobré interiéry podzemních skladů, rozmanitá a nesourodá skupina "zajatců" (evokující mi chvílemi filmy typu The Cube), pár slušných lekaček, na levné béčko skvělé masky sesponkovaných ubožáků a v neposlední řadě několik zajímavých, výrazných a přitom mně neznámých herců a hereček (nejvíc mě zaujala přesvědčivě zahraná fetka od Valene Kane, ta dáma množná opravdu něco bere).

Obří hurikán, ten "nejsilnější co kdy kdo viděl", pravé "monstrum mezi hurikány", udeřil na pobřeží a přešel i přes "tajné vládní testovací zařízení" ve Fort Miller, "něco tam provedl" a tím se "promíchaly časové linie". Wow. Několik postav, v čele s přehrávající afektovanou příšerou Danielou Harris (která mi už coby dítě totálně znechutila Halloween 5), se stále navrací do jakési podivné psychiatricko-chirurgické kliniky, kde se děje cosi zlověstného. Ale nelze tu zemřít... Ryze béčková zápletka, která u jednoho vzbudí zvědavost, zatímco u druhého pobavený úsměv. Já byl spíš zvědavý, ale to jsem ještě netušil, jaké parodie na herce (hlavně na herečky)  tvůrci přihodí k příšeře Daniele. K tomu retardované dialogy a všeprostupující filmařská amatérština, a na světě je další špatný film. Ocenit můžu snad jenom snahu, žánr a pak možná ještě finální pointu, která mě přiměla zaokrouhlit hodnocení hodně hodně nahoru.

Mám hodně rozporuplné dojmy, protože rozporuplný mi přišel i tenhle film. Na jednu stranu realisticky a sugestivně zobrazené zneužívání pacientek psychiatrické léčebny, potažmo psychiatrie samotné, které ve vás jistě vyvolá spoustu emocí, třeba vůči odporným kreaturám zastoupených postavami otce, lékařů, sester, i zřízenců, nebo vůči tehdejší nespravedlivé elitářské společnosti. Na druhou stranu hodně nevyrovnaný scénář s občas podivnými střihy, který je spíš než na rozumu (logice děje) založený na citech (pocitech) a příběh mi celkově nedává příliš smysl. A ani nesmyslný závěr mi k pochopení toho, "co tím vším vlastně chtěla autorka sdělit", příliš nepomohl. Myslím, že než o příběh, jde v první i poslední řadě o prvoplánový doják.

Už podle prvních záběrů vám bude jasné, že v blízkobudoucí Austrálii se dobře nežije. Těch několik málo obyvatel, které ve filmu uvidíte, působí opravdu hodně jetým dojmem. Špinaví, zjizvení, nezdravě vyhlížející ztroskotanci, oblečení do tak odporných hadrů, že vám budou smrdět i z filmového plátna či televizní obrazovky. Jetá je i krajina, evokující mosteckou hnědouhelnou pánev, místy Mars či Měsíc, v lepším případě se jedná o vyprahlou polopoušť. A v téhle bezútěšné pustině se odehraje působivé komorní drama nejprve dvou chlápků a posléze už jen chlápka jednoho. Slunce vám škvaří nejenom kůži, ale i mozek uvnitř hlavy, nemáte moc co pít ani jíst, po krku vám jdou rozličné jedovaté bestie, zdivočelá agresivní psiska, písečné bouře, nebo nevyzpytatelná, krajinou se potulující individua... A navíc se občas chováte jako úplný pitomec a hlavně váš fejs už je po dvou dnech v poušti z neznámého důvodu tak strašlivě zmasakrovaný, že vypadáte jako očitý svědek blízkého jaderného výbuchu. Ale chápu, že se tvůrci snažili děj co nejvíc zdramatizovat. A povedlo se. Mimochodem závěr mě vůbec nepřekvapil, tahle pointa mě napadla už někdy v první třetině.

Pro leckterého našince, bolestivě trpícího všeobecnou a všeprostupující českou, potažmo evropskou změkčilostí a přizdisráčstvím, je jistě osvěžující mrknout se na to, jak to chodí v mužné patriarchální společnosti u našich vzdálených východních bratranců. Ale na druhou stranu musím popravdě přiznat, že i to ruské bohatýrské chlapáctví a gerojství, přehrávané a okázale do krajnosti šponované, se mi už časem začalo trochu zajídat. Mimo jiné i proto, že třeba jasnému sokolu Chabenskému, veliteli parahasičů, snad ještě hustějšímu než bude o rok později jistá parahasička Angelina, jsem ho příliš nevěřil. Ogoň je sice podívaná opravdu bombastická, jeho působivé triky si v ničem nezadají s hollywoodskými áčkovými blockbustery, avšak na hollywoodských principech je bohužel postavený i celý scénář, méně by bývalo bylo více. Já osobně bych notně ubral na teatrální dramatičnosti a přidal na zádumčivém dušezpytu a psychologii, jak to Rusové velmi dobře umí. Moje slabší čtvrtá rudá pěticípá hvězda je tedy hlavně za vizuál.

Velkolepý závěr temné gogolovské trilogie. Do pestrého a záživného děje se podařilo vměstnat spoustu nečekaných zvratů, černou i bílou magii, nadpřirozeno, krvavé souboje, lásku i nenávist až za hrob, třenice ukrajinských kozáků s Poláky, tajné kvazizednářské spolky, i Puškina s Lermontovem. Triky, výprava a vizuální stránka celkově jsou na špičkové úrovni. Je samozřejmé, že ruská historie, respektive realita života v carském Rusku, je popkulturně upravena v podobném stylu, v jakém se upravují americké či evropské dějiny a historické reálie ve filmech hollywoodských. Ale tenhle ruský způsob se mi líbil víc.