JASON_X

Ještě před nějakými deseti, možná i pěti lety, by mě nikdy nenapadlo podezřívat tvůrce filmu o lesbách z nějakého jiného kalkulu, nežli komerčního. Dneska ovšem každý takový počin a priori znechuceně vnímám jako vypočítavé lezení do zadku všem tzv. pokrokářům, neboli degenerátům. Ale ať už tvůrci někomu do zadku lezli či nelezli je úplně fuk, protože tenhle jejich výpotek je v každém případě pouhopouhá nezáživná, rádoby poetická softhorrorová slátanina. Námět dobrý, zpracování ale úděsné. Lví podíl na tom má odporná televizní forma, která mi evokovala československou televizní inscenaci podle nějaké utahané divadelní hry, kombinovanou s Nedělní chvilkou poezie, mou dětskou noční můrou.

Do černých čísel tahle fantasmagorie určitě nepatří, už jenom proto, že v ní nejde o nic menšího, než o záchranu celého lidstva před vyhlazením. Za vším stojí prastarý démon Ukulele, kterého sice kdysi Indiáni spoutali a uvěznili, ale jelikož je rovnodennost a planety leží v jedné přímce, zjeví se démonovi služebníci, kteří touží svého Pána osvobodit. Klíčovou postavou celého spektáklu je jistá macatá buchta Grace a její katolický bojfrend Jack, o kterých jsem si zpočátku myslel, že jsou to máma a syn, tedy až do jejich prvního vroucného polibku. Služebníci obklíčí dům, ve kterém se ukrývá Grace s Jackem, a i když dlouho jen stojí před verandou jako tydýti, netrvá dlouho a rozpoutá se nefalšované peklo. Pomůže našim dvěma hrdinům nestárnoucí macho Fahey? A co Deborah K. Unger, na kterou jsem se nejvíc těšil, v jaké roli se objeví ona a na čí bude straně? To vše se časem dozvíte, pokud ovšem film vztekle nevypnete a nehodíte do koše, protože hlavně jeho druhá polovina už je určena jen výjimečně otrlému... tedy trpělivému divákovi.

Neříkám, že je to vyloženě špatnej film. Ale bezkonkurenčně nejlepší film podle uživatelů ČSFD? Tahle sentimentální rozbředlá limonáda se sadisticky přepálenou stopáží? Tenhle prvoplánovej šablonovitej doják, tenhle odvar z okopčenýho Escape from Alcatraz? V půlce už jsem umíral nudou. Někteří lidičkové prý u toho v závěru dokonce dojetím i pláčou, jezuskote. Asi jsem mimozemšťan. Naštěstí.

"Chceš věneček, nebo rakvičku?" Měl jsem to štěstí, že jsem Spalovače viděl poprvé ještě jako nezletilý před tzv. Listopadem, na jisté poloveřejné projekci, tedy ještě coby trezorový film. O to větší to tenkrát byl zážitek! "Pan Dvořák!" Nebo: "Co abych tě má drahá oběsil?" Nesmrtelné hlášky, dokonalý rinpočhe Hrušínský, překrásná hudba.

Až dodnes jsem vůbec netušil, kolik v těch Sudetech za války žilo Čechů. Podle všeho jich tam bylo dokonce víc než Němců, které málem utlačovali, za jejichž zády rozhazovali jako o závod letáky, statečně páchali partyzánské akce a k Němcům se chovali drze a vyzývavě, a ne podlézavě, jak jsem se až dosud mylně domníval. Eh, ubohý malý národ, který si musí dodávat sebevědomí bezostyšným "vylepšováním" historie v hloupých televizních filmech. Aspoň že ty poválečné scény působily věrohodně. P.S.: A samozřejmě že "Habermannovým případem" je film pouze VELMI VOLNĚ inspirován, jak není těžké zjistit.

Tělesné postižení, dokonce ani slepota, nejsou důvodem k bezpodmínečné lítosti, protože někteří postižení, dokonce i slepci, dokážou být pěkné svině. Zrovna třeba naše Sophie je zářným příkladem toho, že invalidita z vás automaticky nedělá lepšího člověka. Mezi námi, je to tak nesympatická a protivná pizda, že bych jí v afektu nejspíš neměl problém umlátit slepeckou holí. Ale na to, že nevidí, se po neznámém prostoru pohybuje nadmíru suverénně. Je to proto, že: A)má jasnovidné schopnosti B)scénář je blbý i na kanadské béčko. Aniž bych chtěl spoilerovat, tak prozradím, že B je správně.

Asi největší vadou na kráse nového příběhu o starém Leatherfaceovi je Netflixem (jako už tradičně) podsouvané nabádání bílých holek k tomu, aby randily s černými. Ale budiž zase Netflixu dáno ke cti, že nechal pana Leatherface nemilosrdně a nápaditě odkráglovat nejen milého černouška i s jeho nastávající blondskou, ale i důkladně vykydlit obsah autobusu plného degenerátských "pokrokářských" pitomců z města, přišedších bohorovně na párty do nějakého texaského prdelákova, kde na návsi dosud nemají asfalt, zato tam mají sochu jakéhosi otrokáře na koni a z oken vlají vlajky Konfederace. Krom otravných angažovaných vsuvek o bělošském rasismu mě ještě vlastně silně rozladil fakt, že Leatherface měl na pile střídavě povolený (prověšený) a střídavě utažený řetěz, že mu v ní za tu spoustu let nezvodnatěl benzín, nebo že řezal podlahu i s kovovými trubkami jako rákos. Ale jinak samá velká pozitiva, přesně ten druh filmu, který mají dřevorubci rádi, v práci si o něm určitě hezky pokecáme. Vtipných momentů bylo tolik, že už si je ani všechny nepamatuju, ale myslím že vítězí úvodní vražda nešťastníka otevřenou zlomeninou jeho vlastní ruky. A skvělá byla královna Borgů Krige v roli matky, a taky zlověstně výrazná Fouéré v roli pomstychtivé oběti.

U všech ďasů jak já měl, ne, MÁM rád ty skvělý devadesátkový nevážně vážný vyvražďovačky typu Scream, I Know What You Did Last Summer apod. A už při první scéně novýho Screamu jsem v duchu nadšeně screamoval "Jó! Je to zase tady!" A bylo mi jedno, že se zase jede v úplně stejných kolejích, protože jsem si to vlastně přesně tak přál. Ale vzápětí mě začalo krkat, jak ta hezká latinská dívčina příšerně přehrává, respektive hraje nevěrohodně, vadila mi pak i její zmalovaná oplácaná half ségra se svým odpudivým bojfrendem, prostě hodně postav mi bylo nesympatických. A ačkoliv musím ocenit spoustu krvavých scén s čvachtavými bodnými ranami, tak mě zase naopak krkalo třeba to, jak postřelený, nebo bowiákem pobodaný lidi fungujou dál jakoby nic, nebo jak už děj ke konci přechází v parodii na sebe sama, no a i když pro jedny fanoušky žánru to bylo určitě skvělý pokoukání, tahle megasebeironie, tak druhý fanoušky to myslím muselo dost nepěkně nasrat, taková šaškárna, no a já jsem někde mezi těmahle dvěma skupinama. Rozhodně vím, že na starý první dva Screamy se kdykoliv znovu rád podívám, ale na tenhle už asi sotva.

Thriller sice filmařsky kvalitní, ale nepříliš nápaditý, bez velkého napětí a s předpokládaným rozuzlením. Punc lehkého nadprůměru mu však propůjčuje účast skvělé Naomi Watts, které jdou postavy starostlivých a obětavých matek výborně (podobnou roli si kdysi střihla třeba i v obou amerických "Kruzích").

Příběh o ženské zabouchnuté ve špajzu sice neoplývá výjimečnou nápaditostí, ale nudný taky rozhodně není, možná jen místy trochu rozvláčný. Několik okamžiků se mi docela dost líbilo, nejvíc samozřejmě sólo pro ruku, šroubovák a cihlu. Rád jsem po čase viděl zběsilce Galla a buchta v hlavní roli mi sice nebyla zrovna dvakrát sympatická, ale na rozdíl od svého nevýrazného filmového manžela aspoň nepostrádala jisté charisma. Škoda jen trapného poblijózního happyendu, který celý film rázem vrhnul do rozbředlého středoproudového bahna.