JASON_X

Ne, na zakončení téhle doufám že jen trilogie, už žádnou polehčující okolnost neshledávám. Obvyklé nedostatky Perezových filmů se opět opakují, ale já se opakovat nechci. Takže jen tolik, že k už tradiční dějové slabomyslnosti, neumětelské režii, amatérským trikům (tentokrát asi vede digitálně hořící asfalt před barákem) a naprosto úděsným "hereckým" výkonům, přišel nášup v podobě ultradebilních postav rasistického bílého velitele a nějaké černé silikonové flundry, a ten už fakt není vtipný ani nechtěně.

Záběry z hor a z jejich zlézání tvoří maximálně třetinu filmu, a jsou ještě navíc brutálně sestříhány (dobýt vrchol osmitisícovky trvá zpravidla 10-20 sekund). Zbytek dokumentu (který se mimochodem nese v ryze západním stylu) sestává převážně z nepálských nacionalistických (a lehce protizápadních) proslovů podle vzorů čínské propagandy, nebo z narcistních Nirmalových monologů, případně z obdivných komentářů jeho kamarádů a obdivovatelů. A i když v zásadě má Nirmal ve všem co říká pravdu, v takové koncentraci jsou tyhle žvásty bohužel dost otravné, a tedy i kontraproduktivní. No posuďte sami: Nirmal se ničeho nebojí, ožívá v zóně smrti kde ostatní odpadávají, dokáže to co ostatní vzdali, všichni okolo něj ho mají rádi a obdivují ho, je vynikající sportovec, statečný voják, skvělý tanečník, milující syn i manžel, příkladný vlastenec, žádaný společník a hvězda mejdanů, cestou z osmitisícovek zachraňuje zraněné horolezce, na které se všichni ostatní vykašlali... Jak říkám, únavně stereotypní. Ale některé filmové obrazy z velehor jsou čarokrásné a dechberoucí a ta fotka horolezecké fronty na Sagarmáthu se mu fakt povedla.

I když Perezovým neumětelským a roztomile špatným filmům dám vždycky za něco minimálně jednu hvězdu (třeba aspoň za žánr nebo za nechtěnou zábavnost), v tomhle případě mě nenapadá ani jeden důvod, proč bych to dělal. Leda proto, že jsem viděl ještě o něco větší sračky, i když jich tedy mnoho nebylo. A o co že v tom tedy go? Postapokalyptickým zombielandem prochází po zuby ozbrojený voják v neprokousnutelném antizombijském brnění a la robocop, a cestou necestou zažívá různé příhody. Třeba pobíjí tucty zombií plastovým samopalem a gumovou demoliční palicí, zachraňuje hluchoněmou dívku i jiné osoby a na konci šťastně nalezne i svou ztracenou dceru. Jo a ve strhujícím finále se dozvíme, že za všechno může vláda a armáda. Režie, scénář, dialogy, výprava, masky, triky, hudba a všechny ostatní filmové složky jsou hluboko pod průměrem i podprůměrných videocéček. A není divu, celý tenhle film si totiž pan Perez vytvořil úplně sám, včetně oné hudby. Inu všeuměl. A herce si vybírá nejspíš na ulici mezi náhodnými chodci. Popravdě kdybych byl zhulenej, nebo přiožralej, asi bych si u téhle fantasmagorie užil náramnou porci švandy a u spousty scén bych se smíchy potrhal. Třeba při likvidaci zombií se zelenou krví a v klaunských maskách. Nebo při "hereckých" výkonech hluchoněmé představitelky. Nebo při plukovníkově balancování na hraně sebevraždy dětskou pistolkou na mořské pláži. Nebo při halucinační poslední scéně (zelená chodba a přehrada). No, asi tomu nakonec fakt jednu dám.

Rozvláčná nudná satira se sadisticky přepálenou stopáží, která se tváří jako že je moc moc chytrá, respektive že je určena moudrým a kritickým divákům, kteří už dávno odhalili principy konzumní společnosti, a kteří prokoukli mechanismy, podle kterých tahle společnost funguje a kterými je ovládána stádní populace. Nejspíš dobře pobaví většinu těch lidiček, kteří se považují za součást systému, ale přitom mají k systému nějaké ty drobné výhrady (ovšemže "v mezích zákona"). Ale osoby, které mají nějaký (jakýkoliv) společenský systém s jeho mediální realitou v zásadě u zadku, protože je pro ně mnohem důležitější a podstatnější jejich vlastní vnitřní svět, a které se považují vůči vlivům zpravodajských médií/sociálních sítí/všeobecného mínění apod. za zcela imunní, její "humor" myslím nijak výrazně neosloví. DiCaprio, Streep, Blanchett - tři jediné důvody, proč tenhle film nepovažuju za úplnou ztrátu času.

Jó, když chce někdo natočit artový, syrový, temně poetický western, navíc s nějakou tou existenciální hloubkou a nějakým tím myšlenkovým přesahem, tak se to holt musí umět. Jinak může být divákův výsledný dojem hodně rozpačitý a výsledný film působit jako experimentální nízkorozpočťák nějakého od reality odtrženého newyorského profesůrka. A nepomohou ani známí herci, ani dobrý námět, když scénář a hlavně režie stojí za houby. Jarmuschův Dead Man tak zatím zůstane ve své kategorii stále nepřekonán.

Při četbě anotace jsem tak trochu zadoufal ve variaci na skvostného Refnova o čtvrtstoletí(!) staršího kodaňského Pushera. Ale chyba lávky, atmosféra tohohle filmu je oproti výrazně temnějšímu dánskému příbuznému sotva třetinová, stejně jako i propracovanost jeho zápletky. Navíc herci jsou nepříliš výrazní a jejich postavy nepříliš působivé: zlodějský hezounek Jimmy je jen slabším odvarem Bodniova slizkého hajzla Franka, Dragan s Pepem jsou jen ubohé nápodoby Mila a Radovana, Jimmyho přitroublá husičkovitá přítelkyně v osobitosti hodně pokulhává za Frankovou feťáckou kurvou, stejně jako Jimmyho kámoš za Frankovým kámošem Mikkelsenem. A taky mám trochu problém s tím, že zlodějská asociální filcka jako je Jimmy, je ve filmu vykreslena skoro jako takový "sympatický dareba", nebo aspoň romanticky zamilovaný snílek, který bazíruje na tom, že mezi ostatními grázly se má držet slovo, ale přitom krade lidem káry jak na běžícím pásu a kdoví co ještě.

Divákům je důkladně představen další zajímavý pošuk, tentokrát až z australské Tasmánie (i když se natáčelo kousek od Melbourne). Pošuka sledujeme v závěrečné fázi jeho transformace v masového vraha, vidíme jaké zážitky a okolnosti ho formují a zjišťujeme, že někteří lidé jsou zkrátka k pošuctví nevyhnutelně předurčeni, protože s jejich nevratně pošukanou psychikou se bez násilné hospitalizace bohužel nedá nic dělat. Perfektně zvolený týpek pro hlavní roli, dobře vykreslená ospalá atmosféra australského venkova, ale velkým zklamáním bylo pro mě zcenzurování finální masové zabijačky, kvůli které jsem se na film díval a na kterou jsem se z celého filmu nejvíc těšil (jsem totiž taky pošuk). A neodpustil jsem si samozřejmě hledat si příslušné informace na síti, takže se ještě musím podělit o zajímavou skutečnost: zatímco ve filmu je Martin za ošklivého oteklého humusáka a jeho komická kosmická družka Helen je vcelku pěkná ženská (Essie Davis z Babadooka), tak v reálu tomu bylo úplně naopak, Martin byl totiž za mlada docela hezoun a skutečná Helen... No můžete se na netu podívat sami.

Prapodivný kriminální kočkopes, vzniklý zkřížením "marlowovské" drsné školy, Vražd v Midsommeru a softového eroťáku z devadesátkové produkce Playboye (s tím souvisí i výběr účinkujících "hereček"). To vše důkladně promixováno a zabaleno do nepříliš atraktivního obalu dvoudílného televizního filmu. A když se konečně, po ca pěti "šokujících" zvratech, dočkáte vytouženého konce, zůstane vám na patře pachuť a na mozku brouk takového nepříjemného pocitu, že jste ty dvě a půl hoďky vejrání na tuhle ptákovinu mohli/měli využít nějakou smysluplnější činností.

Film obsahově určitě hodnotnější, než pouze pocitový a nikoliv faktografický 'Utøya 22. juli' ze stejného roku. Nejzajímavější je myslím jeho první část, realisticky zobrazující poslední přípravy na útok, samotný útok a následné zatčení. Jakmile dojde na výslechy a soudní proces, do děje jsou postupně implantovány všemožné politicky tendenční a patetické žvásty, polopatické moralizování, uslzené pohledy a podobný středoproudový materiál pro divácké ovečky. A dějové linie o Breivikově právníkovi, a hlavně o přeživší rodině a jejím rehabilitujícím nejstarším synovi, jsou už vyloženě telenovelickou nechutností. Nicméně i přesto film řadím k těm zajímavějším/záživnějším "historickým" filmům natočeným podle skutečných událostí, a za jeho největší mínus považuju anglické znění, které mu nejvíc ubírá na autenticitě. Filmový štáb je převážně norský, je to film z Norska, o Norech a s norskými herci, takže tohle vážně nechápu.

Taková malá milá nenáročná vánoční pohádka o ledním medvídkovi. Méďa je přítulný roztomilý huňáček, který má moc rád lidi. Byl stvořený genetickým experimentováním bílých antiekologických rasistů, takže nejvíc mu chutnají domorodci, zvlášť když jsou tak nebetyčně blbí, že na něho zkoušejí jít s pistolkou. Bohužel méďu ve filmu skoro neuvidíme, jen občas zatřese stromky, nebo letmo zahlédneme jakousi plyšovou medvědí hlavu, zato ho ale uslyšíme hodně nahlas bručet. Na té Aljašce taky musela být při filmování strašná zima, protože kameraman se skoro celou dobu strašně třese a nevědomky občas omylem zazoomuje zmrzlým prstíkem. Závěrečná scéna s jednomužným vrtákem, kterým v práci vrtáme díry na oplocenky, mě definitivně utvrdila v přesvědčení, že i jedna hvězda je pro tohle veledílo až příliš laskavé hodnocení. Ale že jsou ty Vánoce... A moje novoroční přání? Moc rád bych viděl dvojku, ve které bych nechal nějakým dalším méďou zmasakrovat celý filmový štáb z jedničky. Naživo a bez triků.