JASON_X

Neskutečně plytká, nudná a banální pseudorealistická ptákovinka, která osloví leda tak někoho, kdo se v ní sám zhlédne. Konkrétně ve zpruzeném, tedy nepříliš šťastném kancelářském měšťákovi, který na víkendy utíká s báglem do kopců za městem, aby si ho mohl v přírodě vyhonit a přitom bilancovat nad svým neuspokojivým rodinným životem. Jeho snem je se rozvést, být chvíli sám a pak si narazit nějakou jinou babu než jeho ženu, se kterou ovšem po čase začne všechno nanovo. A tak dál a dál, stále dokola. Tomu se v buddhismu říká samsára, já tomu říkám lidská blbost. Ale jelikož je náš měšťák spíš takový ňouma a tichošlápek, vrací se samozřejmě v neděli opět poslušně a spořádaně do starých zajetých kolejí. Stopáž hoďka čtvrt, pocitově minimálně dvě. P.S.: Když jdou Norové do přírody, neberou si s sebou flašku s pitím, ale jen hrníček, protože běžně pijí z potoků i řek. Ale tím pádem pochybuju, že by měli ve zvyku do vody taky i chcát, tak jako náš týpek.

Nic proti levným pomalým nekomerčním scífkům, naopak mám pro ně slabost. Ale musejí mít aspoň dobrej příběh, nebo zajímavý postavy, nebo záživnou atmošku... Ale Máma vs. android vyniká leda svou smrtící stopáží a nadprůměrnou porcí uslzeného patosu. A taky protivnou blbostí hlavní postavy, kterou hraje, vlastně spíš přehrává stará malá Chloe. No co byste třeba řekli holce, která asi čtvrt hodiny vytřeštěně a nevěřícně vejrá na svět proto, že jí pochcanej těhotenskej test ukázal dvě čárky? "A tos nevěděla, že když ti tvůj černej bojfrend bude strkat pinďuláka do pipky, že z toho může bejt bejby ty blbko?". A nakonec ještě kvůli ní lehne celej Boston, panenko svatokopecká... Ale oceňuju nečekanej (pro mě) dílčí zvrat v poslední čtvrtině. Nejhustější hláška: "Did you hear about Karel Čapek?" "No. Is it you?"

Takže Dexterův příběh skončil skoro přesně tak, jak mi bylo během celé jeho nové desáté řady postupně víc a víc jasné že skončí, protože jinak vlastně ani skončit nemohl. Tedy uspokojivě skončit. Cítím trochu sentimentu a nostalgie, protože navždy odešla část mého filmového pokročilého mládí... no dobře, tak teda mého středního věku. Jsem rád, že děj nijak nerozvíjel postavy homomanželů ani ekologickou mládež z prvního dílu, moc rád jsem znovu viděl Dexterovu ošklivou milou ségru a velkého sympoše Batistu a pá pá!

Autentické, existenciálně silné. Nevědomost je blažená, tedy nevědomost o okolním světě, protože čím míň toho člověk o něm ví/zná, tím míň pak po něčem touží (zhusta po něčem, co nemůže nikdy mít/kým nemůže nikdy být), a tím pádem je i šťastnější. Ale samozřejmě i omezenější. Popravdě jim nezávidím a jejich odloučený život si neidealizuju. A nelitujte příliš ty prosté vesničany, že se od léta do podzimu dřou na polích a lukách od rána do večera, protože v zimě, dlouhé zimě, určitě odpočívají, stejně jako tomu bylo kdysi i na venkově u nás. P.S.: Deset let po natočení dokumentu byla prý vesnice Sking elektrifikována za pomoci spousty dobrovolníků a solárních panelů, z čehož mám rozporuplné pocity. Snad ale tenhle začínající civilizační pokrok a otevírání se neznámému světu vnímají místní (aspoň zatím) jako změnu k lepšímu. https://milaap.org/fundraisers/joy-to-himalayan-village

Nemám nějak poslední dobou šťastnou ruku na béčka. A to je přitom vyvražďovačka, hlavně ta teenagerská, jedním z mých nejoblíbenějších filmových žánrů. Ale v téhle je pozitiv minimum. Vlastně mě napadá jenom vizuálně povedená vraždící figurína v podobě holohlavého chlápka, jinak absolutně nic. Nesympatické, nebo aspoň nezajímavé postavy, skoro žádná krev, vraždy se odehrávají mimo kameru a v závěru mě znechutilo pochybné sblížení nevlastních sester. To v mojí verzi by to muselo být jinak - vraždy hezky krvavé, sadisticky pomalé a pěkně detailní, ale hlavně Samantha by tu svojí protivnou bitch stepsister nechala s rozkoší zhebnout, nebo by ji ještě líp nějak zchromila a předhodila monstrům, aby mohla sama zdrhnout. Silnější jedna (tak tohle hodnocení používám určitě úplně poprvé).

Pekelně špatné VHSkové céčko z osmdesátek, jehož špatnost ovšem může být pro fandy VHSkových céček z tohohle období naopak plusem. Pokud si dokážete báječně užít retardované filmy se zoufale špatnými (a většinou i ošklivými) herci, s extrémně hloupou zápletkou a otřesnými triky, dáte tomu možná i třetí hvězdu. Já jak kdy, tohle ale není případ špatného filmu, u kterého jsem se jeho špatností bavil. Nejvýznamější emoce, kterou jsem během jeho sledování zažil, bylo ošívání se nad nevkusností tehdejších sestřihů a oblečení, a pak taky hrůznost vědomí si toho, že já tehdy v socialistických -nácti vypadal asi ještě mnohem hůř.

Nikdy nekomentuju jednotlivé díly nějakého mnohodílného seriálu, ale tolik tolik jsem se na nové pokračování Dextera těšil, že si teď musím znechuceně odplivnout, jaká že to v jeho prvním dílu byla na můj vkus obrovská porce novodobého levičáckého humáče. Kromě několika pochopitelných afroamerických barevných (i když jsme v nějakém zapadlém bělošském prdelákově) v něm účinkovali i dva manželé-homouši, vozíčkářka, která s protézama na dýze trsala líp než Meresjev (ale přitom v normálním světě by mě vůbec nenapadlo se nad obsazováním invalidů ve filmech pozastavovat!) a jako vrchol potom ekologicky retardovaná mládež, která místo školy demonstruje za záchranu planety (jistě odkaz na mongoloidní Grétu). Ale stejně tímto vznáším formální protest proti diskriminaci menšin, protože v novém Dexterovi mi zoufale scházeli ještě hluchoněmí, slepí, šilhaví, koktaví, autisté, nanisté, onanisté, koprofilové, zoofilové, nekrofilové, tranďáci a ještě i několik desítek dalších zástupců dalších nejrůznějších menšin. Plus nějací hysteričtí covidiotští rouškaři. Ale i když je nová řada Dextera takto nechutně xenofobní a nehorázně ignoruje i covidové nebezpečí, protože se lživě odehrává ve světě bez covidu, Dexter Morgan je pořád starý dobrý Dexter, do seriálu se skvěle podařilo zakomponovat jeho mrtvou ségru a jsem zvědavý na zbylé díly (které už ovšem okomentuju až po tom posledním).

Dobrá zpráva: Konečně s Bronzim natočil film taky někdo jiný, než jistý neumětelský mamlas Perez. Špatná zpráva: Gardener je bohužel na podobné úrovni, jako filmy od Pereze. Jestli je Gardener oproti předchozím Bronziho bijákům po filmařské stránce o malý stupínek výš, s přehledem zase ztrácí jinde - těšte se na tak neuvěřitelně dementní scénář (hlavně ono oblíbené "jednání postav") i dialogy, až budete žasnout. Nechápu, že nějací dospělí a zřejmě i svéprávní jedinci (Scott & Becky) mohou něco takového vymyslet a natočit a nechcípnout při tom hanbou. A pokud to byla parodie, nepochopil jsem ji. Tentokrát ale na celé čáře zklamal i Bronzi. Rejžové ho bohužel nechali moc "hrát" a mluvit (i takový Trejo je proti němu Pan Herec), směšně mu vyprofilovali postavu (válečný veterán, takřka zenový filosof a vegetarián) a ani choreografie pěstních zápasů není zjevně jejich silná stránka, takže nejsilnější emoce, kterou ve vás tenhle stárnoucí umaštěný Maďar vzbudí, bude nejspíš lítost, že se svou bronsonovskou fyziognomií hraje v takových podřadných tragikomických sračkách. Ano, je opravdu bolestné, poslouchat Bronziho primitivní repliky a sledovat ho při rvačkách. To s bouchačkou a téměř beze slov, jako u Pereze, mu to sedělo líp. Ale několikrát jsem se tomu absurdnímu divadlu nahlas od srdce zasmál, třeba když Bronzi negalantně bušil pěstmi do xichtu a kopal "ruskou" gangsterskou bič, takže zaokrouhlím nahoru.

Při konfrontaci s podobnými díly naprosto chápu, že většina běžných diváků dostává při slovech "artový film" osypky. Film takřka o ničem, bez atmosféry, vyumělkovaný, neživý. Kamera většinu času sleduje zmalovanou odtažitou duchoprázdnou městskou paničku, která se většinu času tváří jako kyselá prdel, a která má jakoby mít venkovské kořeny, o kterýchžto kořenech má film jakoby pojednávat. Scénář/děj je ale strašlivě nudný a naprosto banální, banální jsou i problémy a názory zúčastněných postav i témata jejich rozhovorů, které by se daly zasadit do jakéhokoliv jiného prostředí v jakékoliv jiné části světa, lidé se tu zkrátka dělí na ty, kteří z venkova odešli a na ty, kteří tam zůstali. O italské albánské menšině se až na hezké kroje a trochu té italské albánštiny nedozvíme skoro nic, krátká návštěva jedné albánské vesnice s malým kostelem a malým vesnickým muzeem v jižní Itálii mi kdysi dala nesrovnatelně víc, než celý tenhle zbytečný film. Jediná jeho dvě malá pozitiva jsou dvě písničky (večerní ulice a svatba) a několik hezkých exteriérových obrazů z města i přírody.

Ne, na zakončení téhle doufám že jen trilogie, už žádnou polehčující okolnost neshledávám. Obvyklé nedostatky Perezových filmů se opět opakují, ale já se opakovat nechci. Takže jen tolik, že k už tradiční dějové slabomyslnosti, neumětelské režii, amatérským trikům (tentokrát asi vede digitálně hořící asfalt před barákem) a naprosto úděsným "hereckým" výkonům, přišel nášup v podobě ultradebilních postav rasistického bílého velitele a nějaké černé silikonové flundry, a ten už fakt není vtipný ani nechtěně.