kareen

Příjemná, chvílemi dost vtipná a obrazově hezky natočená komedie o chudém palestinském rybáři, který netouží po ničem jiném, než se slušně najíst nebo koupit své manželce něco hezkého na sebe a přitom je nucen čelit všelijakým nenadálým a absurdním situacím, ve kterých figuruje jedno vietnamské prase, ruská židovka, horda vojáků střežících pásmo Gazy a navrch k tomu všemu ještě i islámští radikálové. A i když to místy nebyla zas taková sranda, to když sem tam vyplulo na povrch něco ze skutečných neutěšených poměrů v této věčně znesvářené oblasti, komická figurka svérázného Abbase a roztomilé prase v ovčí kůži to zas usměrnili do humorné polohy. Za mně spokojenost a silná čtyřka.

Bůh mi pomoz, ale u Hitchcocka je cynismus tak přitažlivou záležitostí, že jsem si musela občas připomínat, že bych neměla zas tak držet palce chladnokrevnému vrahovi, jenže je to zatraceně těžké, když mu Ray Milland propůjčil takové kouzlo osobnosti. A začínám zjišťovat, že mi od mistra napětí tyhle inteligentní, ale zároveň neuvěřitelně napínavé konverzačky sedí dokonce víc než jeho nejslavnější díla. Pozdější verze s Douglasem a Gwyneth Paltrow také není špatná, ale na tuhle zkrátka nemá, už jen proto, že Grace Kelly je přeci jen jiná liga než Gwyneth a tak je to ostatně s celým filmem.

Popravdě, kdybych před nedávnem nebyla tak uchvácena filmem Monsieur Hire od stejného režiséra, bylo by mé hodnocení ještě vyšší a to zejména kvůli těm skvostným scénám při vrhání nožů, které už tady popsali ostatní. Oba snímky spojuje to, že se soustředí na vztah staršího muže a mladé dívky a zatím co ten první mě více zaujal příběhem a menší "ukecaností", druhý zas vyniká svým černobílým zpracováním i větší rozmanitostí ve výběru hudby. Co mají ovšem společné jsou bezesporu vynikající herci, Vanessa Paradis je krásná, navíc má onu nepojmenovatelnou křehkost, která z ní dělá tu pravou osudovou ženu a obsadit Daniela se vždy rovná výhře v loterii, protože s sebou vždy kromě skvostného herectví, přináší také velký kus charismatu, což už dnes není až taková samozřejmost, jak by se mohlo na první pohled zdát.

No, já po pilotu zatím bohužel zas tak nesdílím zdejší nadšení, což je dáno hlavně tím, že seriál tohoto druhu by si zasloužil nějakou hutnou, tajemnou atmosféru, které se mi zde naprosto nedostává. Sice jsem neočekávala druhého Burtona, ale dokážu si živě představit, co by s takovou látkou svedli Britové a to včetně hereckých představitelů, kteří mně tedy také dvakrát neoslnili. Ona je další typická černošská sympaťačka, on hezoun, co přišel z minulosti a zvyká si ve 21 století. Strašidelné to bylo jednou a to jen trochu, když na nás vykoukla ta kozí postava (démon?), zato samotný bezhlavý jezdec mi přišel spíš směšný, než abych se ho bála. Další věcí je, že se tvůrci toho snažili vtěsnat do prvního dílu tolik, že to asi navnadilo diváky na pokračování, ale cenou za to je přílišná uspěchanost, hrdinové vůbec nemají čas se nějak postupně sblížit, což jim vůbec nebrání v tom, aby si věřili a svěřovali si hned svá největší tajemství z minulosti. To všechno jsou samozřejmě jen první dojmy a je možné, že se bude postupně seriál vylepšovat, jak je to v poslední době u nových projektů celkem běžné. Jistý potenciál to má a spíš než na nadpřirozenou detektivku to má našlápnuto na fantasy, třeba čtyři jezdci apokalypsy znějí hodně dobře (i když pochybuji, že to bude taková bomba jako v Supernatural)...Tak po druhém dílu to zatím vzdávám, je to jedna velká nafouknutá bublina, seriál to hraje na samoúčelné efektní scény, zato děj je tak nudný, že si hodinu po dokoukání ani nevzpomínám na zápletku. Holky v telecích letech možná ocení záběry na ztepilého hlavního hrdinu, když mu vítr působivě čechrá jeho dlouhé háro, ale já si radši počkám na devátou řadu SPN.

Jsem docela překvapená, že je to natočeno podle skutečných událostí, protože je to vlastně taková klasická hollywoodská pohádka, trochu ve stylu Billy Elliotta, ale moc hezká. Znáte to, mladík z malého městečka jednoho dne prozře a uvědomí si, že by měl jít za svými sny i když mu okolnosti zrovna dvakrát nepřejí a když se tak stane, tak má člověk v závěru takový hřejivý, povznášející pocit, že to všechno moc dobře dopadlo. Kdybych na takové filmy měla koukat pořád, asi by se mi to brzy zajedlo, ale jednou za čas to neuškodí, zvlášť když je to na rozdíl od např. takové Surfařky, natočeno vcelku vkusným stylem, podpořeno dobrými hereckýi výkony a okořeněno zajímavým vztahem mezi otcem a synem.

Souhlasím s uživatelem Jhershawem, že film zachraňuje poslední černohumorná půlhodina, protože jsem měla navlas stejný pocit. Bohužel zbytek filmu už zdaleka není tak nápaditý i když je pravda, že dosadit do role vypravěče porcovanou ošklivou rybu je docela originální. Chápu, že se tvůrci snažili na postavě Bibiany názorně předvést postupný propad člověka, jehož sled nešťastných okolností přivede až na psychické dno a vlastně se jim to do velké míry i povedlo. Problém ale je, že jsem se nemohla přinutit, abych s navenek citově chladnou mladou ženou nějak soucítila a odtažitý styl režie tomu taky zrovna dvakrát nepomohl. Ale je fakt, že třeba scéna, kdy si zaměstnanci rybárny připíjí na zdraví s Bibi a synem zabitého rybáře stála vážně za to.

Nádherné drama z časů, kdy ještě De Niro podával fantastické výkony a Robin Williams mu k tomu zdárně sekundoval. Kde ono známé "žij tak, jako by každý den měl být tím posledním", nabývá přímo fatálních rozměrů a já si mohla jen domýšlet jak obrovská žízeň po životě musela probuzené spalovat. Filmy oslavující život mám ráda a ty čtyři hvězdičky jsou hodně poctivé.

Někdy stačí zavřít pět výborných, sympatických herců do dvou místností, vybavit je poutavým, dobrým scénářem, vyvarovat se zbytečné doslovnosti a je z toho filmový zážitek jak vyšitý. Alespoň mně tedy tato konverzační katarze na první pohled charakterově i společensky odlišných středoškoláků sedla jako ulitá a jen mi znovu připomněla, jak hluboko je v nás lidech zakořeněno škatulkování ostatních podle zaběhnutých stereotypů. Jasně, do syrové sociální sondy života teenagerů osmdesátých let to má daleko, ale to na mém nadprůměrném hodnocení nic nemění. I takových to filmů je třeba.

Vcelku inteligentní konverzační komedie o matce, co je občas na zabití a jejích dvou synech, kteří se v životě nemohou posunout tak zcela dopředu, dokud si nevyjasní vztah, který k ní mají. Nic co by mně zrovna zvedlo ze židle, ale na jeden filmově nenáročný večer jako stvořené. Navíc postava matky je poměrně výstižně napsaná a myslím, že nejen mně to připomene situace, které se svými rodiči občas skutečně zažívám, občas si na to postěžuji, ale neměnila bych za nic na světě.

Výlet do antiduchařského thrilleru mně rozhodně bavil, líbila se mi atmosféra, námět i herecké výkony a to především Sigourney Weaver, která s věkem po umělecké stránce zraje jako víno. A na rozdíl od ostatních i pointa, kterou jsem rozhodně nečekala, je to přesně ten druh překvapivého rozuzlení, kvůli kterému si film určitě pustím ještě jednou, abych si už s plným vědomím vychutnala všechny situace, jenž mi napoprvé nebyly tak úplně jasné.