kareen

Skoro mi to připadá, jako kdyby se pár filmařů někde v baru, notně posilněno alkoholem, vsadilo, kdo natočí nejnudnější film o jednom z nejznámějších sériových vrahů Ameriky a vítěz pak svůj výtvor zrealizuje. Vážně to bylo velké "vzrůšo", sledovat hodinu a půl jednoho nechutného, zbabělého úchyláčka, jak s pravidelnou jednotvárností, přibližně tak jednou za deset minut flákne pár lepých dívek po hlavě, přičemž oběti se okamžitě po první ráně hned bez hlesu složí a pak už jen celý říčný dovádí nad jejich těly za hlasitého stupňování slova fuck. A mezitím, asi aby měl divák dostatek času rozdýchat to neskutečné napětí, je nám servírováno jakési psychologické rodinné drama, nejspíš abychom pochopili pohnutky, které Teda přivedly až na elektrické křeslo. No, tak jako tak, větší záhadou pro mě bylo, kde sehnali tak nevýrazné obsazení, jak se jim povedlo zadupat do země třeba i jen nepatrnou jiskřičku invence a proč by se na to měl chtít kdokoliv proboha dívat. To si raději pustím ten nejslabší díl Criminal minds a pořád na tom budu lépe.

Nadprůměrné drama o tom, že když to jediné, co můžete od života čekat, je už jen čím dál větší beznaděj, je zoufalý čin možná tím jediným východiskem. Emotivní, syrové, poutavé a s tak milou a sympatickou rodinou v hlavní roli, že jsem chvílemi měla chuť stočit se do klubíčka a brečet, jak je ten svět hnusnej. Někde, pro někoho...

Všechno je tak jak je a bude tak, jak bude...I když mě daleko víc bavily ty retrospektivní výlety do minulosti (taková historka s dvojitým agentem vážně neměla chybu), postupně jsem se celkem slušně chytla i na linii z přítomnosti, přeci jen, když dáte dohromady svérázné důchodce, pořádný balík peněz, slona, neschopný motorkářský gang i policii a sem tam nějakou tu mrtvolu, to už na nějakou tu černohumorně severskou zábavu rozhodně vydá. Sice to pro mě nebyla až taková bomba, jakou jsem z místního hodnocení čekala, pár hluchých míst se tam našlo, ale jako celek to vtipné určitě bylo a navíc mě to navnadilo na přečtení knížky.

Mám hodně ráda filmy, které vynikají silnou a originální atmosférou, což Stratosphere girl splňuje bezezbytku. V tomto případě jde o atmosféru křehkou i znepokojivou zároveň a stejně tak na mě působila i ústřední postava Angely, která je přesným prototypem éterické lolitky, co běžně vyhrávají soutěže Ellite model. Její polodětská krása, její vnitřní monology a postřehy, kresby co se před očima mění v živoucí postavy a situace, nevšedně pojaté Tokio i příběh, který bych se i přes některé žánrové ingredience zdráhala označit přívlastkem kriminální, krásný vizuál i hudební doprovod, to všechno způsobilo, že jsem v tomto nevšedním světě ráda strávila 90 minut svého času.

Sice tady nepadají smrtící hlášky jako třeba v TBBT, ale čím déle na to koukám, tím víc se mi to líbí, zvlášť když o vtipné situace, které ve mě vyvolávají srdečný smích rozhodně není nouze. Dharma je správné třeštidlo, Greg sympaťák a jejich vztah je tááák krásně romantický. Ale tím hlavním tahounem, co dodává sitcomu to pravé koření jsou rodiče obou z nich. Právě ty neustálé střety nekonformního hippísáckého světa na jedné straně a snobských boháčů na druhé, jsou pro mě neustálým zdrojem zábavy. Zejména Dharmin otec Larry a jeho paranoidní konspirační teorie nemají chybu.

Konverzační romantické komedie ze zlaté hollywoodské éry miluju, ale tato mi nějak nekápla do noty. Přišlo mi to moc jako červená knihovna, málo vtipné a co je hlavní, vůbec mě nezaujala ústřední dvojka. Barbara Stanwyck měla ještě jakž takž jakési charisma, ale Henry Fonda není jako James Stuart, který uměl i naivní ňoumy zahrát s neodolatelným šarmem, v jeho případě je to pouze...naivní ňouma. A to nemyslím jako kompliment.

Škoda toho ne moc povedeného scénáře, protože jinak jsem už dlouho neviděla horor s tak krásně mrazivou a strašidelnou atmosférou.

Asi tak prvních patnáct minut se mi to nijak zvlášť nelíbilo, hlavně kvůli Emelii, která mi přišla jen jako drzý, vyzývavý fracek. Ale stejně tak, jako se měnil můj názor na ní, jak postupně odkrývala všechny vrstvy své osobnosti, aby se z ní nakonec vyloupla moc fajn osamělá holka, stejně tak jsem přicházela na chuť samotnému snímku i všem zajímavým postavám, kterými byl zalidněn. Tím jak Emelia vtrhla do rodiny Fisherů, kde sice žili všichni pohromadě, ale vlastně každý sám, nešt'astný se svými traumaty, pomohla svým zvláštním, bouřlivým způsobem ujasnit si vztahy a urovnat život nejen jim, ale i sama sobě. A ještě to bylo docela i vtipné.

Jihoafrickými exteriéry ozvláštněná noir kriminálka s rasovým přesahem a více než obvyklou osobní zainteresovaností detektivů do případu. Na můj vkus chvílemi trochu drsná, ale to k tomu zkrátka patří. Dobré herectví v případě Foresta Whitakera jsem tak nějak očekávala, ale při tom Orlandově povedeném výkonu už jsem přemýšlela, co že jim to ze zlatých kohoutků luxusních hollywoodských sídel poslední dobou teče za vodu, která proměňuje místní slaďouše a idoly dívčích srdcí v dobré charakterní herce. Nejdřív Mathew McConaughey, teď Orlando...doufám, že se nedočkám toho až si za pár let půjde pro plešouna takový Channing Tatum, protože to už bych asi nerozdejchala.

Na jednu stranu se na ty dokonalé, elegantní postavy, co neztrácejí glanc ani v případě, že dostanou kopačky a jsou korektní za každé situace, docela hezky koukalo, ale postupem času mně začala trochu lézt na nervy unylost hlavní (i když krásné) hrdinky. Interakce mezi ní a charismatickým panem Arnaudem byla sice fajn, ale kdykoliv se ti dva od sebe odloučili a příběh se začal soustředit na její milostné pletky, přistihla jsem se, že se celkem nudím. Takže příjemná podívaná, ale nějak zvlášť odvázaná jsem z toho zas nebyla.