kareen

FIELDING: Kdy se budu moci vrátit do New Yorku? JIHOAMERIČTÍ POVSTALCI: Až vyhrajeme revoluci. FIELDNG: A kdy to bude? POVSTALCI: Za půl roku. FIELDING: Ale já mám pronajaté auto! POVSTALCI: Máte šanci zemřít za svobodu. FIELDING: Svobodu miluju, na druhou stranu, když je člověk mrtvý, poznamená to jeho sexuální život.

Jako, natočeno je to fakt krásně, o tom žádná, jenže vizuál, masky a triky jsou jedna věc, ale dobrý příběh nenahradí. Největší chybou podle mě je, že se tu odvíjí vedle sebe hned tři linie najednou - netvorova minulost, bratři a nakonec vztah mezi kráskou a zvířetem. A právě u toho to drhne nejvíc, protože zkrátka není dost času, aby se mezi těma dvěma vyvinula jakákoliv chemie, navíc nic proti Vincentu Casselovi, ale jeho charisma je tady na bodu mrazu, to už mi přišla zajímavější Léa Seydoux. Jako pohádka to není zas tak velký průšvih, jen škoda toho promarněného potenciálu. Ale ty malé pejskopotvůrky byly moc roztomilé a dětem se budou asi moc líbit.

Snímek samotný není žádné filmařské veledílo, spíš jen takové to dojemnější rodinné drama, ale já jsem cítila skutečně velké sympatie ke Grace, protože ve svých sedmnácti letech na sebe vzít tak velkou zodpovědnost, to klobouk dolů, zvláště když vezmu v potaz, že se o ty svoje děti (jak jim sama říkala), starala prakticky od jejich narození. Je až skoro k neuvěření, že tentokrát nezapracovala fantazie scénáristů, ale že se tento příběh skutečně stal a Grace vytvořila svým případem soudní precedens. Kristen Bell mám ráda a své si tu odehraje i Anne Heche, v pro ni trochu netypické roli nezodpovědné matky...když to vezmu kolem a kolem, pro mě rozhodně žádné zklamání.

Uznávám, že kdyby to bylo založeno striktně na reálných faktech, tak by to mělo určitě větší výpovědní hodnotu, ale jelikož nejsem nějaká velká fanynka Jamese Bonda, tak mi na tom nesejde a hlavně by to pak nebyla taková zábava. Mně se ten britsky stylizovaný svět, zaplněný krásnými, elegantními dámami a zdvořilými gentlemany velmi zamlouval a což teprve samotný pan Ian Fleming, na první pohled černá ovce rodiny, sukničkář a nezodpovědný vtipálek, na druhý pak dosti chytrý a schopný muž, obdařený natolik dostatečnou dávkou šarmu, aby mě jako ženskou okouzlil. Ta špionážní linka měla sice přeci jen větší šmrnc než ty milostné pletky, ale jako celek rozhodně povedené.

Knížky s kapitánem Exnerem jsem objevila u babičky v knihovně už někdy na základce a dost jsem se do nich tenkrát začetla. Kapitán Exner byl velice sympatická postava, bavilo mě jeho flirtování se ženskými, to, jak mu podřízení Vlček s Beránkem dělali různé naschvály a kromě toho, že to nepostrádalo vtip a nadhled, to byly také velmi slušné detektivky. Smrt talentovaného ševce byla zrovna má nejoblíbenější, o to víc jsem ale zklamaná filmem. Čekala jsem, že mi třeba zrovna Kodet nebude do role Exnera sedět, ale navzdory zdejšímu hodnocení, jsem nepočítala s tím, že se budu u této utahané adaptace až tak nudit. Bohužel.

Vyrozuměla jsem, že existuje ještě jakási česká mutace, kterou jsem neviděla a ani to nemám v plánu měnit, ale tohle je dobrá hlína. Znáte to, když se sejdete s přáteli, nahodíte nějaké téma k hovoru, někdo k tomu prohodí nějakou vtipnou poznámku, druhý si přihodí, pak další a další a než se nadějete, všichni se od srdce bavíte, ačkoliv to má od původního tématu na světelné vzdálenosti daleko a pokud by šel kolem nějaký nezasvěcený člověk, bude si nejspíš t'ukat na čelo, zatím co vy se válíte smíchy. Tak takhle nějak to chodí v tomto zábavném pořadu, rozdíl je jen v tom, že tady se takto vyblbnou velmi zajímavé osobnosti britské kulturní scény, celé jim to moderuje skvělý Stephen Fry a ještě se sem tam dozvím i něco užitečného.

Už je mi to pomalu blbý, vychvalovat každou druhou britskou krimi minisérii do nebes, ale co se dá dělat, zkrátka kdo umí, ten umí a na tomto televizním poli, se až na výjimky nic tak srovnatelně kvalitního nerodí. A přitom Britové jedou vždy podle stejné rovnice - dobré herecké obsazení, psychologicky velmi precizně propracované charaktery, uvěřitelný scénář, který bere v úvahu mimo jiné inteligenci diváka a když k tomu přihodí ještě nějaké to malebné městečko a zajímavou atmosféru, nemá to chybu. Tentokrát jsem ještě více než jindy sympatizovala s hlavní hrdinkou Catherine, chápala její frustraci, když jí pořád před nosem unikala příležitost vypořádat se s tím neřádem Tommym, kterému jsem já osobně přála velmi pomalou a bolestivou smrt a jak už tady píše emma53, měla jsem pocit, jako bych se sama stala obyvatelkou malého města a sžila se s místními postavičkami. Mimochodem, zdá se, že Angličani opravdu mají neodolatelné nutkání řešit všechny problémy šálkem čaje, alespoň tady, kam jen se Catherine vrtla, tam jí ho všichni okamžitě nabízeli.

Byla jsem připravená na takový ten hřejivý snímek o síle přátelství a osvobozené mysli, čehož se mi nakonec vlastně i dostalo, jen v trochu jiné podobě než jsem čekala a já jsem tomu ráda. Karl s Hansem jen tak blbnou s autama a jejich nekonvenční eskapády jsou v podstatě jen nevinné vylomeniny, nic velkého, prostě malá vzpoura nespokojeného úředníčka a jeho nového kámoše. Přitom Hans není žádný rozervaný hrdina ani světem protřelý světák, jen obyčejný týpek, co si zas tak moc nepřipouští starosti a žije si podle svého, někdy je v pohodě, někdy leze na nervy, nějak tak, jak už to v životě chodívá. Abych řekla pravdu ještě víc mi byl sympatičtější umírněnější Karl a nebylo to jen hezčím vzhledem, už jen chemie mezi ním a Stellou se mi moc líbila. Tenhle film nehýří patosem, vzletnou hudbou či emocemi, o to víc je však uvěřitelnější. A to já beru.

Tak tohle mě nenadchlo ani omylem. To, co by mělo být největším kladem seriálu, to jest humorné situace, které plynou z kulturních rozdílů mezi Amerikou a Švédskem, tu z mého pohledu vůbec nefungují. Jediná odlišnost je vlastně jen ve výšce a typicky severském blonďatém vzhledu té švédské rodinky, jinak jde o humor veskrze americký, navíc dost založený na sexu a tělesných funkcích, což mě zrovna dvakrát nebere. A postavy mi taky dvakrát neučarovaly, Bruceova milá a její matka jsou studené jak psí čumák, ta bratrova variace na přestárlého, ujetého puberťáka má být asi vtipná (ale není) a snad jen otec z toho trochu vybočuje svou celkem roztomilou mimózností. Což je všechno dost škoda, protože samotný hlavní hrdina, Američan Bruce, je neuvěřitelně sympatická postava, která by si zasloužila o moc kvalitnější seriál, než je tento.

Celé divadelní provedení v moderním kabátku je protkáno vtipem a povedlo se nad očekávání (snad jen tu vážnější část ve druhé polovině nemuseli pojmout zas tak vážně), ale jakmile se na scéně objeví společně nebo i jednotlivě Catherine Tate a David Tennant, vyhoupne se pokaždé barometr zábavnosti do těch nejvyšších sfér. U Doctora to ještě mohla být náhoda, ale po tomto představení mám jasno - tahle herecká dvojka je pro sebe prostě stvořená. Catherine tu dokazuje, že je právem považována za jednu z nejlepších britských komiček a David je natolik excentrický, že s ní v pohodě drží krok. U výstupů, jako když například Benedict i Beatrice poslouchají fingované tajné rozhovory ostatních, při žádosti o ruku a mnohých dalších jsem se smíchy třískala jako už dávno ne, zvláště Davidovy výrazy a pohyby mě úplně rozsekávaly. A k tomu samozřejmě Shakespearovy dokonalé dialogy...co se mě týče, tohle rozhodně nebude záležitost jen na jedno zhlédnutí.