kareen

Většinou koukám na izraelské filmy, takže to bylo pro jednou zajímavé nahlédnutí za druhou stranu barikády. Asi tak dvě minuty před koncem mi už bylo naprosto jasné co se stane, ale i tak se jedná o silný závěr. Jinak honičky po střechách pěkné, jen jsem moc nechápala Nadiu. Slibuje Omarovi věčnou lásku a zatím...No nic, každopádně ti Palestinci se s tou svou bojovností zkrátka nezapřou.

Nejvýstižnější popis žánru je podle mě tragikomický, protože tady se i ta nejvtipnější scéna šmahem obrátila na něco moc smutného a naopak. Každopádně, když už tam ten humor byl, tak mně velmi sedl, stejně tak děj, který mě stále překvapoval tím, jak moc se lišil od provařeného námětu, který bych od takového filmu normálně očekávala a ten netriviální závěr ve mně rezonuje ještě dnes. Stejně nepředvídatelné byly i postavy, to, že jsem na začátku Jona vnímala jako hodného, introvertního kluka, ještě neznamená, že jím zůstal až do konce, naproti tomu ta protivná muzikantka se v průběhu filmu vlastně ani nezměnila, jen jsem ji začala oceňovat takovou jaká je. A Michael? Ačkoliv tak 95% snímku vůbec nesundá tu svou obrovskou masku, rozhodně nenechá nikoho na pochybách, kdo je tady největší herecký king. Jeho Frank je obrovský sympaťák a třeba v tom pokoji, jak nechtěně převrhl ten stůl a pak se to snažil napravit, mě ta jeho zranitelná dobromyslnost naprosto odzbrojila a bylo mi ho nekonečně líto. A nevěděla jsem, že ve Fassbenderovi třímá i hudební talent.

Sice uznávám, že pilot utekl jako voda, případ s mrtvou studentkou v nádrži vypadá taky slibně a ten konec překvapil, přesto se nepřidávám k všeobecnému nadšení. Možná je tento seriál na můj vkus až příliš americký, nebo mi prostě jen nesedl, ale všechny ty intriky, podrazy, to, kdo se s kým vyspí, aby získal lepší důkaz, který si pak profesorka a partička okolo ní stejně upraví podle sebe, to není zrovna můj šálek kávy. Navíc je většina postav vysoce nemorální, ale to by mi až tak nevadilo, kdyby alespoň jedna z nich oplývala jakýmsi kouzlem osobnosti, což neoplývá a vlastně tam není ani nikdo (snad kromě profesorky), kdo by i nějak výrazněji vyčníval. Tohle si nejspíš nechám ujít.

Akce dobrá, napětí ještě o chlup lepší, ale hodně to sráží dolů nelogické jednání téměř všech aktérů. Například přivést kluka (mimochodem, kouzelnej cvrček) na policejní stanici, bylo to nejstupidnější, co mohli za dané situace udělat a takových momentů je tam víc. Je mi jasné, že tady šlo hlavně o ty adrenalinem nadupané naháněčky, ale i tak si mohli tvůrci trochu víc pohrát se scénářem.

Zásadně nesouhlasím s tím, že jsou tu kočky zobrazovány jako potížistická, zištná stvoření. Naopak jsou to moc milé, mazlivé a vděčné bytůstky a toto tvrzení hodlám dále rozvinout hned, jak mě náš čtyřnohý mourek přestane kousat do nohy, aááu...

Vlastně to nepůsobí ani tak prvoplánově, jak bych od Haggise očekávala, ale co naplat, mně tahle mozaika bolestných lidských příběhů nijak zvlášť neuhranula. Místo abych se nechala unášet netradiční romantikou v případě Adriana Brodyho a té Rumunky, tak jsem si pro sebe v duchu kroutila hlavou, jak je ten ňouma naivní, linie s Liamem mě nebavila vůbec a tak nejzajímavější mi nakonec přišla story s Milou Kunis a to jí normálně ani moc nemusím. Ke konci to trochu nabralo dech, ale ani to mě nezasáhlo natolik, abych zvedla hodnocení, lituji.

Jen škoda, že Ruy neprojevil stejnou sílu charakteru i v případě své manželky a dětí, pak to nemuselo dopadnout tak, jak to dopadlo. Ale jinak není co řešit - Kuba, prosluněná atmosféra jejích uliček i domků a co je hlavní, spousta, spousta tamní muziky, zkombinovaná s jazzem, rockem, hiphopem...to je zkrátka ta pravá voda na mlýn mého hudebního vkusu. Taky už si pár dní sjíždím ve sluchátkách soundtrack.

Tak po pilotu do toho určitě jdu. Mně se ten perfektně stylizovaný svět Gothamu (New Yorku) ohromně líbí, Jamese Gordona jsem si oblíbila do deseti minut, pousmála se u pár drsňáckých vtípků a celkově jsem se vůbec nenudila, takže se těším i na další díl. Batmana mám docela ráda, ač nejsem zas takový znalec, poznala jsem jen ty nejprofláklejší postavy jako jsou Bruce Wayne, Alfred, malá Catwoman nebo tučňák ( ten je pěkně úchylnej už za mlada ), ale to mi nějak zvlášť nepřekáží, počítám, že je postupně poznám blíž a začnu se víc orientovat. A ačkoliv to jinde moc nemusím, tak tady bych uvítala víc samostatných případů a hlavní příběh odsunula spíš do pozadí, protože to nejvíc funguje právě jako temnější detektivka, což já ráda... PO PĚTI DÍLECH : Tak nakonec bohužel velké zklamání. Vždycky, když se zdá, že by už nějaký případ mohl být i zajímavý, nabalí se na něj spousta podružných vedlejších linek a celé to totálně rozmělní. To mě nebaví, končím. Jen škoda toho potenciálu.

Jediné, co bych tomu vytkla, je taková ta klišé scéna ke konci, to známé - nechte mě tu umřít a zachraňte se, ale jinak klobouk dolů před režisérem Eubankem, tomu se říká hodně muziky za málo peněz. Tajemná, téměř až strašidelná atmosféra, neokoukané mladé herecké naděje, podávající velmi kvalitní výkony, super vizuál (některé záběry vypadaly neuvěřitelně dobře) a zvlášť jsem ocenila, že se nám snímek nesnažil mávat doslovným vysvětlováním před očima, ale naopak nás donutil k používání mozku. Jsem docela zvědavá na další Eubankovy filmové počiny, pokud budou i nadále takto netuctové, tak se nejspíš máme na co těšit. A pochybuji, že letos najdu něco bizarnějšího, než byla ta babka v tom autě.

George Burns možná dostal za roli v této parádní komediální konverzačce oscara, ale pro mě je tahle show především koncertem nedostižného Waltera Matthau, ty hlášky co z jeho starého, neurotického Willy Clarka padaly, to byla jedna perla vedle druhé. Já se bavila nad míru dobře a doporučuji všem, kdo si chtějí zvednout náladu kvalitní komedií.