Vstupte

„Japonci prohráli válku a teď nám posílají samý šmejdy!“ Zmatený, žlučovitý dědek, který vás v autobuse pohledem „vím, co jdi dělal v pátek večer“ vyštípe ze sedadla, aby vám při vystupování mohl zanadávat, že překážíte ve dveřích. Takový je protagonista nekompromisně konverzační komedie Herberta Rosse a takoví vy rozhodně nebudete, když se čas od času zúčastníte obdobně vydatných hláškových orgií. Jeden chod briskně následuje další a nemít po ruce sklenici vody, hrozí mi zalknutí. Nechcete-li ovšem ty dva postarší pány urazit, dopřejte si v jejich zábavně nevraživé společnosti raději nějaký long drink. 85% Zajímavý komentář: Oskar (23.07.2009)

Pekná spomienka na časy, kedy film stál na niekoľkých dobrých hercoch a vtipných, nenásilných dialógoch. Tu sa to podarilo spojiť dokonale. Walter Matthau si už zahral mrzutého starčeka napríklad v komédii Postrach Denis. Lenže tu je ako Willy Clark 100- krát namrzenejší a 100- krát nepríjemnejší. A keď sa k nemu pridá trochu senilný Al Lewis, ktorého oscarovo zahral George Burns je isté, že príde hádka, v ktorej bude padať jedna hláška za druhou. Práve George Burns vyfúkol Oscara Bradovi Dourifovi, ktorý stvárnil blázna Billyho v Prelete nad kukučím hniezdom. Za hlavnú úlohu v Sunshine Boys bol nominovaný aj Walter Matthau, ktorý tu hral dobre, ale treba uznať, že proti Jackovi Nicholsonovi nemal šancu. (11.01.2012)

George Burns možná dostal za roli v této parádní komediální konverzačce oscara, ale pro mě je tahle show především koncertem nedostižného Waltera Matthau, ty hlášky co z jeho starého, neurotického Willy Clarka padaly, to byla jedna perla vedle druhé. Já se bavila nad míru dobře a doporučuji všem, kdo si chtějí zvednout náladu kvalitní komedií. (21.09.2014)

Aké je opozitum slova znášanlivosť ? Vôbec nie je zložité rozlúsknuť túto hádanku, na ktorej je viac-menej postavený celý snímok režiséra Herberta Rossa, nastavený podľa divadelnej hry Neila Simona. Sledovanie dvoch starších pánov, ktorí si pomaly aj nevedia prísť na meno, je zo začiatku celkom zaujímavé. Zaťatý je v prvom rade Willy Clark, ktorého neurotická povaha takmer bráni komunikácii nielen so snaživým synovcom Benom, ktorý je zároveň aj jeho agentom - manažérom, ale najmä je extrémne alergický na svojho bývalého kolegu zo šoubiznisu, Ala Lewisa, s ktorým pracoval desaťročia, a teraz je situácia na bode mrazu, pretože s ním neprehovoril dlhé roky. Húževnatý mladý muž nakoniec dosiahne svoje, že sprostredkuje stretnutie „nepriateľov” na pôde klasického najväčšieho nerváka z úplne všetkých nervákov, a herecký koncert Waltera Matthaua a Georgea Burnsa môže začať vo veľkom štýle, ktorý ma po čase prestával tak intenzívne baviť. Skrátka, herecká poloha Walta je po celý filmový čas prispôsobená tak, že liezol na nervy nie iba mne, ako divákovi, ale i 99% hereckého ansámblu, a to 1% patrí Benovi, ktorý ho pozoruhodne toleroval, že koľkokrát nevybuchol, ako nedávna sopka Agung na ostrove Bali. Brooklynský režisér sa v minulosti pochlapil aj s lepšími režisérskymi zárezmi, ale ide iba o môj uhol pohľadu. (24.03.2018)

Walter Matthau je v tomhle filmu totální klasik. Cholerik až na půdu. A perfektně mu sekunduje George Burns, který se s Walterem snaží vyjít vstříc i přesto, že to vlastně vůbec nejde. Vzniká tak nekonečné množství neuvěřitelných scének, ve kterých Walter předvádí nadpozemský výkon neurotika, který tvoří scény, co si ani za boha se svojí povahou nedovedu představit. Celou tu dobu tahle komedie úplně jasně dávala najevo, jakým směrem bude směřovat a celou dobu to bylo tak nějak na tři, protože to bylo pořád tak nějak dokola. Závěr ale dokonal vše, protože předvedl něco, na co jsem v průběhu tohoto filmu dočista zapomněl – lidskost. (25.01.2016)