Vstupte

Aké je opozitum slova znášanlivosť ? Vôbec nie je zložité rozlúsknuť túto hádanku, na ktorej je viac-menej postavený celý snímok režiséra Herberta Rossa, nastavený podľa divadelnej hry Neila Simona. Sledovanie dvoch starších pánov, ktorí si pomaly aj nevedia prísť na meno, je zo začiatku celkom zaujímavé. Zaťatý je v prvom rade Willy Clark, ktorého neurotická povaha takmer bráni komunikácii nielen so snaživým synovcom Benom, ktorý je zároveň aj jeho agentom - manažérom, ale najmä je extrémne alergický na svojho bývalého kolegu zo šoubiznisu, Ala Lewisa, s ktorým pracoval desaťročia, a teraz je situácia na bode mrazu, pretože s ním neprehovoril dlhé roky. Húževnatý mladý muž nakoniec dosiahne svoje, že sprostredkuje stretnutie „nepriateľov” na pôde klasického najväčšieho nerváka z úplne všetkých nervákov, a herecký koncert Waltera Matthaua a Georgea Burnsa môže začať vo veľkom štýle, ktorý ma po čase prestával tak intenzívne baviť. Skrátka, herecká poloha Walta je po celý filmový čas prispôsobená tak, že liezol na nervy nie iba mne, ako divákovi, ale i 99% hereckého ansámblu, a to 1% patrí Benovi, ktorý ho pozoruhodne toleroval, že koľkokrát nevybuchol, ako nedávna sopka Agung na ostrove Bali. Brooklynský režisér sa v minulosti pochlapil aj s lepšími režisérskymi zárezmi, ale ide iba o môj uhol pohľadu. (24.03.2018)

Hlavní představitelé tohoto bravurního snímku tvoří dvojice stárnoucích komiků Lewis a Clark. Humorné scénky na pódiích spolu tvořili 43 let. Byli jedna dvojice, jedno tělo a jedna duše. Lewis se ale jednoho dne rozhodl světla komiky opustit a to samozřejmě ovlivnilo i Clarkův život. Ten se teď nemůže smířit s tím, co mu jeho kamarád provedl. Dvanáct let spolu nepromluvili. Situace se mění v momentě, kdy přichází Clarkův neodbytný synovec (manažer) s opravdu zajímavou nabídkou; televize oběma nabízí vysoký honorář za natočení pořadu z historie komiky. Lewis a Clark tak mají spolu po 12 letech sehrát jejich nejznámější scénku. To se ani jednomu z nich ovšem nezamlouvá. Jednoduše naprosto unikátní film. Starý vtipně zapšklý Clark, který odmítá přiznat, že už senilní a starý zpomalený Lewis, který svými zlozvyky přivádí Clarka k šílenství. Opravdu nezapomenutelné duo. Tento film je takové menší odreagování s jemným humorem stárnoucích klaunů. - "Hello, who is this? Nevermind, it's the tea." (17.07.2020)

"Otec je ve výborné kondici, je jen trochu pomalejší. Telefon nechá zazvonit desetkrát a dopis otevírá dvě hodiny." Dva staří kabaretiéři, porostlí mechem a lišejníky, spolu mají dvanáct let po ukončení spolupráce znovu vystoupit v televizi, jenže se mají rádi asi jako Britové a Francouzi. Jeden z nich je žlučovitý dědek s náturou vyskakovacího nože a druhý senilní šťoural a slinomet ("Buď přestane prskat, nebo to budu hrát s deštníkem!") Zdá se vám to na dobrou komedii málo? Pak neznáte Neila Simona. Vstupte! patří k jeho nejlegračnějším a současně nejdojemnějším hrám. George Burns už byl skutečně starý, ale stojí za pozornost, jak bravurně zahrál zatrpklého dědka tehdy pětapadesátiletý Walter Matthau. Ta zarputilost, shrbennost, klátivá chůze... skoro ho podezírám, že když o dvacet let později exceloval ve filmech á la Dej si pohov, kámoši!, taky to jen hrál. ;-) 100 % (04.07.2005)

Chlapci od Slnecnej ziary alebo aj Slnecnoziarovi chlapci zas u nas vyslo ako "Vstupte". No nic, necham to tak, hlavnou postavou vo filme je vyborny Walther Matthau /Dej si pohov kamosi 1 a 2, Prepadeni vlaku z Pelhamu/ v roli ukecaneho chlapika, ktory musi prekonat vlastnu jesitnost, aby sa zas objavil na javisku v divadle. Divadla velmi nemusim, ale Matthau dokazal povzniest aj takuto mne neprijemnu temu na aspon znesitelny priemer. Lebo vedel hrat - tu rolu neurotiuka som s mu sezral aj s navijakom. A z celeho filmu sa sinie ludskost a slusne dialogy. Skoda len tych par ovatovanych dialogov v strede. Nemuselo to tam, byt , prestrihat to a vyletim s hodnotenim vyssie : 65 % (17.06.2017)

Walter Matthau je v tomhle filmu totální klasik. Cholerik až na půdu. A perfektně mu sekunduje George Burns, který se s Walterem snaží vyjít vstříc i přesto, že to vlastně vůbec nejde. Vzniká tak nekonečné množství neuvěřitelných scének, ve kterých Walter předvádí nadpozemský výkon neurotika, který tvoří scény, co si ani za boha se svojí povahou nedovedu představit. Celou tu dobu tahle komedie úplně jasně dávala najevo, jakým směrem bude směřovat a celou dobu to bylo tak nějak na tři, protože to bylo pořád tak nějak dokola. Závěr ale dokonal vše, protože předvedl něco, na co jsem v průběhu tohoto filmu dočista zapomněl – lidskost. (25.01.2016)