Ten třetí

Jediný příběh, u kterého mět doopravdy zajímalo, jak se vyvine, kdo s kým intrikaří a na který bych se klidně podíval jako na celovečerní film, byl ten s A. Brodym. Část s M. Kunis, M. Bello a J. Francem dobrý, bohužel M.Kunis jen dokazuje, že má akorát tak pěkný ksichtík, ale jinak je děsné her. prkno. No a L. Neeson a O. Wilde story, to byla nuda s postavama na odstřel. Škoda toho proměnlivého obsahu... jinak z této kategorie filmů (A.G.Iñárritu filmy, Crash, Magnolia atd. atd?) je to ten nejslabší kousek. (04.01.2015)

Third Person má potenciál. Zachycuje tři zdánlivě nesouvislé příběhy, mezi kterými volně přepíná a člověk jen čeká, kdy se odhalí nějaké to propojení. Reálně ale vzhledem k délce zase k tolika zvratům nedojde. Největší šok čeká diváka na konci, který mi ale trvalo delší dobu, než jsem pochopila, jak je asi myšlen a kdybych se neutvrdila čtením jiných recenzí, nejspíš bych si doteď nebyla jistá, protože explicitní to vůbec nebylo. Na druhou stranu pokud přijmete a vidíte, jak byl myšlen konec, začne to celé dávat smysl a musíte tu myšlenku a její znázornění obdivovat. (15.09.2014)

Haggisův návrat k příběhovým propletencům se rozhodně povedl. Na rozdíl od Crash totiž netepe do kontroverzních společenských témat, a tedy nijak je ani sám sebe neshazuje, ale je pouze prostou, snad až egoistickou uměleckou výpovědí. Ačkoli je tedy škoda, že princip meta-narace se dá odhalit nepřiměřeně brzy, jednotlivé příběhy a jejich závěrečné prolnutí v perfektní a i tak poměrně nečekanou pointu mají v tomto neprůhledném, kousavém a (přesto/proto) citlivém pojetí nečekanou sílu. Že se tedy autorovi podařilo ukočírovat takhle komplexní představení, kde všichni Oni i Ony září, kdy do sebe nakonec všechny dílky dokonale zapadnou, a to včetně těch, které se zdály být samoúčelnou sponou, a kdy si žádná z těch hereckých osobností nekrade film pro sebe a zároveň má kvanta prostoru na vyniknutí - to je úspěch, za který si Haggis konečně zaslouží ovace ve stoje. Jediné, co mi v nich zabránilo byla dvousečnost takhle promyšlené formy, kdy jsem se kvůli neustálému rachotu mozkových závitů málem nedokázal vžít do individuálních povídek a soucítit se všemi verzemi Jeho a Jí. Bohudík však v této rovině zachraňuje co se dá znovu mistrovská hudba Daria Marianelliho. (14.01.2015)

Príjemný film, potácajúci sa niekde medzi komerčným a artovým prístupom, až sa môže stať, že neulahodí ani jednej „strane“. Alebo naopak. Mňa si získal a patrí k tým na ktoré po pozretí nezabudnem a to je vždy dobre. Výhoda je v tom, že je napriek dlhej minutáži pekne natočený, v lákavých prostrediach a so známymi hercami, takže sa je na čo pozerať a film nepadá na hubu, čo by sa mohlo stať keby šlo o nezávislú produkciu, natočenú za pár šupov s neznámym osadenstvom. Vtedy by to už možno nezachránila ani tá pôsobivá finálna pointa, ktorú tu už niektorí vyspoilerovali, ale keďže sa mnohým nebude chcieť čítať také prehnane vyčerpávajúce slohy – prichádza MEGA SPOILER pre tých, čo im to v závere nedocvaklo: /!!! nečítať pred pozretím !!!/ reálny je iba Neeson, jeho žena a vydavateľ – zvyšok sú len príbehy, ktoré podáva a ktorými sa vyrovnáva so stratou syna, keďže ako sám napovedá – dokáže cítiť už len cez svoje postavy. Čo zároveň vysvetľuje aj ostatné nelogickosti a občasné prehnané správanie postáv :) (23.09.2014)

Haggis si tu odkusol príliš veľké sústo. Neviem sa rozhodnúť, či to je super festivalovka alebo autorsky nezvládnutý regulérny film. Ale to je jedno. Výsledok zodpovedá obom prípadom. Tú celkovú zmätenosť, režijné aj scenáristické zakopnutia a necitlivý strih bohato vynahradzujú vynikajúco zahrané postavy, super hudba a do jedného parádne fungujúce emočné vrcholy . A to mi občas stačí. Škoda záveru, ktorý síce má v sebe silu ale absolútne nebol pripravený a oberie na pôsobivosti pri potenciálnych opakovaných zhliadnutiach. Do dokonalosti Magnólie, Crashu, Lásky nebeskej alebo ďalších kvalitných mozaikových filmov to má síce veľmi ďaleko ale aj tak spokojných, no veľmi subjektívnych 7/10. (26.04.2016)