Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenzie (839)

plagát

Duna: Časť druhá (2024) 

Kde byla první část Duny expozicí tajemného světa téměř neuchopitelné budoucnosti, tam je druhá část postaveným hradem z písku, ve kterém si aktéři můžou nezřízeně hrát a tak je v něm tolik akce a děje, kolik se do dvou a půl hodiny vůbec dá fyzicky nacpat. A přesto je to málo. Před dvěma lety bych nejradši na Arrakis v tom téměř bezčasém limbu nejradši zůstal další hodiny(for the record, meditativnější tempo jedničky mi celkově sedělo víc), a stejně tak bych si celého tamního dějinného kolotoče rád přidal i nyní. Villeneuve je opravdu mašina na wallpapery a celý film je jednoduše pastva pro oči. Je to ale tak unikátní, že neskromně nechci jen hostinu, nýbrž nezřízenou žranici - u každého ustřiženého záběru a každé obrazové zkratky si ukřivděně připadám, jako by mě tvůrci okrádali o něco, co nakonec semele vlna historie stejně nevyhnutelně jako ten hrad z písku.

plagát

Nesvá (2016) (seriál) 

Real as Fuck, Hella Messy, Familiar-Like, Lowkey Happy. Faulty, Okay?

plagát

Indiana Jones a Kráľovstvo krištáľovej lebky (2008) 

Trochu jsem doufal, že vidět čtvrtého Indyho po tolika letech bude jako nalezení ztraceného pokladu. Film se v době své premiéry trefil přesně do přehnaně kritického edgy období dospívání a už jen z toho důvodu se nemohl vyrovnat růžově zabarveným vzpomínkám na dětská léta u původní trilogie. Z dnešního pohledu má totiž film všechno, co bych od skvělého příspěvku do série čekal - prvotřídní obsazení, dobře zvolené záporáky i slibný posun v historickém období a geografickému zasazení děje. Všechny střely jdou ale vedle. Shia se v průběhu let stal jedním z mých oblíbených herců, ale Indy mi připomenul, proč jsem ho tak dlouho nesnesl, John Hurt je trestuhodně nevyužitý a Cate Blanchett... Ke Cate Blanchett se radši ani nebudu vyjadřovat. Jen ten Harrison Ford je ve svých šedesátkách snad ještě větší sympaťák než zamlada. Sověti rychle nadchnou v prologu, a stejně rychle taky začnou být na obtíž. A nakonec období a místo. Film jakoby se nedokázal rozhodnout, jestli půjde cestou černobílého vidění Studené války nebo kritického nadhledu. Jestli ukáže krásu a brutalitu Jižní Ameriky nebo radši bude tlačit na mimozemskou premisu. To vše okořeněné o typicky 00s digibordel až moc okatě nahrazující praktické efekty, kterými Indiana Jones tak proslul, a výsledný dojem je stejný, ne-li horší než byl kdysi, napoprvé. Takže je dobře, že rozjuchané finále nakonec není tečkou za touto sérií. Takové rozloučení by si totiž nezasloužila.

plagát

Indiana Jones a posledná krížová výprava (1989) 

Tak aspoň ta Poslední křížová výprava zůstala stejná. Stejně skvělá, zábavná, svižná, akční, stylová atakdál? Samozřejmě ano, ano, pětsetkrát ano. Ale taky stále stejná. Sledovat finále Indyho trilogie v roce 2020 bylo stejné jako léta páně 2000, jen oči před obrazovkou byly o 20 let starší. Všechno, co jsem ve filmu viděl tehdy v něm je i dnes, ale už z toho necítím původní nadšení. Je to bezpochyby prvotřídní rodinný film (obsahující všechna důležitá životní moudra, třeba že vraždění nácků je oukej, ale jen pokud to nejsou krásné blondýny ve stylových outfitech) a pořád věřím, že je to film, který by mě vidět každý. Doslova každý, kdekoli, kdykoli. Jen já už ho asi nepotřebuju vidět znovu. Moje smůla.

plagát

Indiana Jones a Chrám skazy (1984) 

The times they are a-changin'. Chrám zkázy mi v paměti celá léta zůstával jako Indyho podivná východní odbočka s nedostatkem nácků a přehršlem kouzel. Dnes se k tomu navíc přidaly původně nevnímané ale dnes nepřehlédnutelné orientalistické a rasistické tendence. Ale je to holt produkt jiné doby. Ale možná i díky tomu byla repríza filmu tím nejpříjemnějším překvapením v celé trilogii. Chrám zkázy je temný, zlý, krvavý, špinavý, hašteřivý, kousavý, ve zkratce jiný. Snový. Klidně to může být jen noční můra, která se Indymu zdála na palubě letadla z Bangkoku. Než z něj vykočil jen na fakin-raftu, ve kterém se doplavil až k vesničce, kterou jako správný bílý rytíř zachránil. Na základě těchto dvou vět může být film buď úplná katastrofa, nebo geniální počin. Třebaže původní autorský záměr byl nejspíš nezamyšleně blíž první možnosti, já se přikláním k té druhé. Tento film zestárnul jako málokterý jiný, ale málokterému jinému to taky tak prospělo.

plagát

Dobyvatelia stratenej archy (1981) 

The times, they are a-changin'. Při repríze Indyho původní trilogie jsem vycházel z toho, že nesmrtelné klasiky nestárnou. Právě pojem stárnutí ale po těchto filmech zůstalo jako ten nejintenzivnější dojem. Čemu jsem před dvaceti lety tleskal stejně nadšeně jako šťastlivci, kteří zažili Indyho premiéru, u toho jsem 40 let od té doby nemohl přestat skřípat zuby. Nesedí toho hodně - přepáleně dlouhé a hlučné akční scény, přehrávání nebo naopak herecká lenost, překotný vývoj s minimem času na budování zápletky a postav, to všechno by v dnešní době skončilo jako mizerné provedení skvělého konceptu. To kouzlo totiž film samozřejmě pořád má: když na to dojde, dokáží Dobyvatelé i dnes vzbudit dětinské nadšení z nepokrytě romantického dobrodružství, a to především zásluhou Fordova charismatu a nestárnoucí zápletkou. Přesto musím zklamaně přiznat, že pro mě tento film zestárnul víc, než bych od takové klasiky očekával. A nebo možná jen... stárnu?

plagát

Nesvá - Série 1 (2016) (séria) 

Open as fuck, Hella colorful, personal-Like, Lowkey effortless. Real, Okay?

plagát

Bod obnovy (2023) 

Českosti se v českém filmu asi nezbavíme. Je to dobře, protože to tvorbě dává specifický vibe, nebo to naopak ukazuje na provinčnost místní tvorby? V tomto případě bych se přiklonil spíš na druhou stranu, ale Bodu obnovy to neškodí tak, jak by mohlo. Nakonec je z něj totiž solidní Blade Runner počesku, nechybí v něm žádné klišé, které se ve sci-fi krimi za půlstoletí profláklo, ale vše předvádí tak řemeslně dobře, že snad ani nemůže urazit, navíc ve své depresivní šedosti i jednou dvakrát překvapí solidním vtipem. Snad jen ta představa, že česká auta ve 40. letech pořád vypadají jako oktávky, byla na mé křehké city moc depresivní.

plagát

Oppenheimer (2023) 

Nečekal jsem soudní drama a o to víc mě překvapilo, jak čerstvou krev tento žánrový posun vlil do něčeho, co klidně mohlo skončit jako další solidní ale pořád omšelý biopic. Zároveň mi ale ta jednoduchá a předvídatelná struktura životopisného filmu o geniálním vědci trochu chyběla, protože výpovědní a důkazní tahanice (ale toto není soud, pane admirále) sice podtrhují zajímavé motivy, ale přitom odvádějí pozornost od Oppenheimera fyzika k Oppenheimerovi mučedníkovi. A ještě jeden rýp ať to mám za sebou; camea dalších známých fyziků chvílemi působila jako snaha zbytečně natlačit co nejvíc éru definujícíh jmen do příběhu, který s nimi nemá nic společného, a působila stejně křečovitě jako podobné snahy ve filmech (nejen) soudruha Vávry. Přes toto všechno tři hodiny filmu uběhly jako voda (přesněji jako tísnivý waterboarding těžkou vodou), zážitek to byl ještě umocněný posledním a znovu vyprodaným termínem promítání 70mm filmu v IMAXu. Jen jsem trochu doufal, že toto by už konečně mohl být film, který ze mě udělá Nolanova fanouška, a zase jsem byl jen nadšený z dokonalosti filmu, který ve mě skoro nic nezanechal. Takže zase za tři roky nashle.

plagát

Barbie (2023) 

V době, kdy filmové série a remaky unavují nejen náhodného kolemjdoucího, ale evidentně už i zaryté fanoušky, je Barbie naprosto dokonalý zeitgeistový blockbuster, proti kterému se nedá říct ani fň z prostého faktu, že pokud bych to udělal, sám bych se stal záporákem filmu. A toho starce křičícího na mraky se mi daří držet na uzdě. Barbie je totiž dokonalý film přicházející v dokonalou dobu. Gramable obsazení a flashy audiovizuál? ☑ Značka, kterou zná každý? ☑ Popkulturní odkazy? ☑ Zároveň i sebekritický humor? ☑ Klíčová ingredience je ale nakonec mesidž. Ta je jasně zacílená mimo mé spektrum, ale už jen to, že filmu dává sparkle prvního (a do Barbie 2 nejspíš i jediného) feminního blockbusteru, z filmu právem dělá fenomén, u kterého je radost být. Teda alespoň zatím, je totiž až moc jednoduché si představit blízkou budoucnost, kde přesně tato emancipačně růžová (nebo růžově emancipační) dokonalost začne lézt krkem. Jako jedinou promarněnou příležitost vidím to, že Weird Barbie nehraje P!nk, nicméně Issa Rae jako Barbie for President mi to vynahrazuje.

Ovládací panel
16. naj používateľ Veľká Británia
35 bodov