Havana blues

Čekala jsem zcela jiný hudební styl, takže mi chvíli trvalo, než jsem si přivykla tomuto velice modernímu pojetí. Ale to už mě začal válcovat příběh o opravdovém chlapském přátelství, kterému nedokážu nikdy odolat. Krásný film s krásnou hudbou a drobným politickým přesahem. Za zajímavé považuji, jak velkou svobodu slova na Kubě film předvádí, všechny kubánské kapely ve filmu totiž zpívaly velmi kritické protestsongy. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (05.04.2015)

Jen škoda, že Ruy neprojevil stejnou sílu charakteru i v případě své manželky a dětí, pak to nemuselo dopadnout tak, jak to dopadlo. Ale jinak není co řešit - Kuba, prosluněná atmosféra jejích uliček i domků a co je hlavní, spousta, spousta tamní muziky, zkombinovaná s jazzem, rockem, hiphopem...to je zkrátka ta pravá voda na mlýn mého hudebního vkusu. Taky už si pár dní sjíždím ve sluchátkách soundtrack. (27.09.2014)

Poslední dobou jsem viděl více hudebních filmů o různých kapelách a muzikantech a tento bych zařadil spíše mezi slušný, hodně mírný nadprůměr, jaký mě neurazil, ale vcelku ani příliš nenadchl. Jako pozoruhodný ho v rámci poznávání odlišné kultury beru určitě i díky samotnému náhledu do prostředí undergroundové i „oficiální“ hudební produkce v pořád socialistické Kubě. Ač přehlídka protestsongů s texty plnými vulgarismů a sexuálních motivů z první půlhodiny úpřimně nebyla tím, oč bych zrovna stál, ale naštestí se hudební dramaturgie filmu později změnila. Ani většinu postav, z nichž se mnozí téměř neustále na sebe vzájemně rozčilovali, jsem si příliš nezamiloval. Pozitivem, že mě Havana Blues až na pár pasáží nijak nenudilo a ze samotného prostředí a námětu dokázalo vytěžit alespoň ve vedlejších tématech pár osobitých motivů včetně váhání mezi emigrací do Evropy a poutem k rodné hroudě, mezi cestou ke slávě i zaprodaní současně nebo věrnost k svobodné duši i za cenu dalších překážek. Překážkou k 4. hvězdičce (ke které to nemělo daleko) z mé strany zůstává hlavně to, že ten zážitek, který si odnáším, nebyl navzdory svému potenciálu ani vvyvedenému finále ve jménu písní s hlubším odkazem vyloženě silný. Jednoho zhlédnutí však určitě nelituji. [70%] (10.10.2022)

"Dobrý večer, Havano, dnes večer si vybereme právo na poblouznění a utopii". Trochu naivně působící lanaření kubánské kapely španělskými kapitalisty vyzvedlo poznání, že snít či bdít se dá i s Fidelem za krkem. Nechybí žhavé rytmy hrané na ulicích s vášní v srdci bez politické příslušnosti, čímkoli na cokoli, a působivé záběry otlučené leč magnetizující Havany. Prima film, který vámi zavrtí. (08.10.2015)

Na Havaně blues je nejzajímavější to, na kolik je kubánská cenzura benevolentní (pokud tedy film prošel nějakým schvalováním). Ti, což mají za sebou například Jahody a čokoládu, to však zase tolik nepřekvapí. Kritický akcent je v obou filmech zřejmý na první pohled, přestože tvůrci zároveň nezapomínají na jistou společenskou konformitu. Ta se ve filmu projeví zejména smířlivým koncem a stereotypním démonizováním kapitalismu. Kritika režimu se ve filmu objeví jen co v nejobecnějších prohlášeních, a tak se tvůrci zabývají spíše životem v neustálém nedostatku, aniž by však vznesly nějaké konkrétnější protesty vůči komukoliv nedejbože Fidelovi. Havana blues tak přináší hlavně zprostředkovanou realitu všedních dnů na Kubě. Život v chudobě, bez svobod a či nadějí na splněné sny. Tvůrci se však pořádně nedokázali vypořádat s hlavním tématem, které řeší zda odejít nebo zůstat na Kubě, a toto dilema se nakonec rozplizlo v nejasnou kličkovanou. Navíc na tvůrcích je vidět, že víc než scénáristy, herci, režiséry či kameramany jsou zdatnými hudebníky. To, že Havana blues přináší poměrně nepřikrášlenou pohlednici z "ostrova svobody", převažuje většinu vyjmenovaných nedostatků, i kdybych si z toho měl odnést jen to, že v té době se v kubánských kinech promítala Tajemná řeka od Clinta Eastwooda. (24.07.2009)