kareen

Taková nevánoční, téměř až černohumorná a zatraceně vtipná Láska nebeská pro dospělé. Tak ani nevím, co mě bavilo víc, jestli ten novopečený rádoby herec; paní, co rozplakávala svého muže; slečna, co se nejspíš zhlédla v Padesáti odstínech; sex po telefonu pro hluché, nebo sexuální delikvent s čokoládovými medvídky. A vezmu-li v úvahu, že se to celé točí právě kolem sexuálních úchylek, tak je to i překvapivě příjemným, ač neokázalým způsobem, krásně romantické. Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Ačkoliv tyto, podle skutečnosti, natočené příběhy beru dost s rezervou, protože to, co už nestačili překroutit či přibarvit samotní účastníci a poté média, to pak většinou dorazí představivost scénáristů, ale tady jsem se stejně neubránila rozhořčeným emocím. Nejen vůči bezzubé liknavosti policie a dalších státních orgánů, ale samozřejmě hlavně kvůli tomu odpadu lidské společnosti, to byl tedy vážně zjev, z něhož šel až téměř hmatatelný fyzický strach. Podobné snímky mě vždy přimějí k zamyšlení nad zapeklitými otázkami morálky a práva, ale můj postoj bych v tomto případě u nejvyššího soudu k dobrému zrovna nedávala. Viděno v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Není to nic zvláštního, jen takové malé skromné drama o dvou mladých mužích, co se snaží vyhrát olympiádu a porozumět si, každý po svém, se svými otci. Ale dýchá z toho venkovský půvab poválečné Británie a co je nejdůležitější, hraje v tom Matt Smith a je stejně báječný jako vždy. Což mi tentokrát k spokojenosti stačí. Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

V podstatě se do posledního písmena podepisuji pod komentář uživatele jitrnic. A ještě bych k tomu dodala, že Dostojevskij je literární impresionista, jeho postavy vnímají své okolí výhradně skrze své pocity a duševní pochody, které jsou v případě vraha, jenž právě dokonal svůj hrůzný skutek, chmurné a temné. Tady jsou všechny byty a kanceláře zalité sluncem a celé je to podbarvené optimistickou muzikou. Snad jsem v případě svého oblíbeného Dostojevského až moc konzervativní, ale takto tedy ne.Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Jirka Mádl je pro mě po tomto filmu takový český Ben Affleck. Většina lidí ho brala spíš pohrdavě a koukala na něj skrz prsty a on pak jde a natočí takto formálně hravý a citlivý dětský snímek, kterým dokazuje, že když se chce, tak se i v tom našem malém filmovém rybníčku dá za pár šupů natočit něco zajímavého, co přitom zároveň nepůsobí nějak trapně. Jen škoda toho krapet patetického závěru. Viděno v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Od okamžiku, kdy ke skeptickému psychiatrovi přichází pacientka, jež vidí mrtvé lidi, započíná se tajemná, psychoanalytická hra na kočku a myš, plná hypnotických snových sekvencí (moc hezký vizuál), ve které je s postupujícím časem stále více jasné, že tady něco tak úplně nehraje. Pochybuji, že překvapivá pointa už dnešního zkušeného, podobnými dílky zmlsaného diváka nějak šokuje, ale mě svým poněkud jinam směřujícím vyzněním celkem i potěšila. Souhlasím s DaViDem'82, že příliš podrobná vysvětlovačka tomuto jinak povedenému snímku zbytečně podráží nohy a to závěrečné fňukání si taky mohli nechat od cesty, na druhou stranu, proti korejským hysterickým výstupům je to ještě zlatý.Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Mikiho rodina byla snad jediná, co se v padesátých letech stěhovala ze západu na komunistický východ a ne naopak, i když neměla příliš na vybranou. Nenáročná, veskrze lehkovážná hudební retro komedie bez větších ambicí, pokud ale máte rádi, když to rebelující mládež roztáčí za skotačivých zvuků starého dobrého rock'nrollu, tak doporučuji volume doprava a není co řešit. Miki byl celkem sympaťák, pár povedených vtípků by se taky našlo a ani ta maďarština mi v těch amerických hitech nijak uši netrhala. Takový lepší průměr. Viděno v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Já, ač jsem založením pacifistka, které je líto zabít i pavouka, jsem si v duchu napůl přála, aby starý uklízeč ten kámen hodil, protože mužský, jako byl Muradův otec, mě dokážou rozpálit do ruda. Jsou to lidské vši, které nejsou nikomu k užitku a jediné co dokáží je škodit všem okolo, takže co se mě týče, nebyla by jich žádná škoda. Jinak je Kapitán Abu Raed jeden z těch snímků o nespravedlnosti světa a lidských osudů, u kterých hodně záleží, jestli se tvůrci vydají vypočítavou cestou patosu a citového vydírání, nebo jako v tomto případě dají přednost něčemu méně okázalému, zato natočenému citlivě a s vkusem. Ani příběh není nijak přehnaný, pro jednu rodinu tu čeká možná relativně dobrý konec, ale jsou tu i jiné smutné příběhy lidí, kteří svou naději na štěstí už ztratili nebo na ně v budoucnu ani nečeká. Protože tak to prostě chodí. Viděno v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Nápad s konfrontací intelektuálního odpůrce režimu a jeho nemesis z bývalé státní policie je vynikající, ale zpracování mi přišlo kapku mdlé,některé vtípky kolem sekretářky Marty zas trochu lacinější a většina emocionálních scén z minulosti mě nechala zcela chladnou. Ovšem samotné dialogy mezi oběma muži i dokonalá absurdita dané situace, nemají chybu, stejně jako herecké výkony jejich představitelů. Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

V celém snímku se toho vlastně ani moc neděje. Dva sympatičtí, navzájem sami sobě neznámí mladí lidé spolu souloží a mezi jednotlivými milostnými akty si povídají o sobě, rozchodech, filmech, sexu, o rozdílech mezi pohlavím a pod. Spousta pocitů, nevyřčených slov a závěrečné odhalení, u kterého jsem v duchu Danielu zapřísahala, ať není blbá a nedělá to, co se chystala udělat, protože tohle je něco, co mě u některých ženských fakt štve. Jak se říká, komu není rady... Viděno v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.