kareen

Vzhledem k tomu, že pro oběti především psychického týrání je v běžné realitě poměrně těžké dokázat násilníkovu vinu, neměla jsem pocit, že by se postavy tohoto napínavého snímku chovaly nějak zvlášt' debilně. Brendan byl zkrátka výborný manipulátor s lidmi, navenek vystupující jako obrovský sympaťák, kterému všichni okolo zobali z ruky a svou pravou tvář ukazoval výhradně jen Mirandě v soukromí a takovým způsobem, že si ani ona nemohla být pokaždé jistá jeho úmysly. To co pak námětu chybí na originalitě, to bohatě vynahrazují herci, David Tennant obě polohy své role zvládá na jedničku ( zvlášť ta jeho expresivní část občas skutečně vzbuzovala strach) a neznámá Kate Ashfield je pak příjemným překvapením. Škoda jen toho závěru, pocit zadostiučinění je sice fajn, ale v běžném životě by to dopadlo přesně naopak.

Tak tentokrát mě Hallstrom zklamal na celé čáře. Ani nevím co bylo horší, přeslazený románek mezi ústředním párem, skoro až stupidní thrillerová linka, nesympatická bárbína v hlavní roli nebo závěr ve stylu Šestého smyslu, který se sem vůbec nehodil. Klišé střídá klišé a tak jediné co Hallstrom ještě nepokazil je tradiční zasazení příběhu do krásné přírody a příjemný hudební podkres. A tak alespoň, že na toho Joshe Duhamela je tak pěkný pohled a potěšila i vedlejší role Robin z Jak jsem poznal vaši matku. Ovšem jinak marnost nad marnost.

Duvalovi měli tedy k ideálu harmonické rodiny pořádně daleko, ale o to více na mně působili opravdověji a věrohodněji. Tak už to v životě chodívá, že si občas lidé navzájem ubližují i když se mají rádi, dělají chyby, které převzali od svých rodičů a někdy se i na nějakou dobu od sebe odcizí. A jindy se zas usmiřují, obrušují hrany, tím jak dospívají a pak jsou schopni si navzájem porozumět, nebo si odpustit. Zkrátka nic není černobílé, stejně jako tato ne zas tak veselá komedie s výbornými herci a muzikou, která mně potěšila.

Krásná pocta kinematografii od jednoho z mých nejoblíbenějších režisérů. Tornatoreho láska k filmu je tu promítnuta snad do každého záběru, do každého filmového políčka a já jen seděla a očima i srdcem jsem se vpíjela do magického světa, který jsem mohla na dvě hodiny sdílet společně s malým Totem a starým promítačem Alfredem. Prožívala jsem s nimi naplno všechny úsměvné i vážné momenty a když došlo k neodvratitelnému a smutnému loučení se zchátralým kinem, měla jsem slzy v očích a cítila jsem všechen ten stesk a nostalgii obyvatel malého městečka po časech, které se už nikdy nevrátí. A já mám zas o jeden důvod navíc k obdivu talentovaného italského režiséra i jeho dvorního skladetele, kteří mi poskytli tak úžasný zážitek.

Rose a Louis byli skutečně jeden z nejkouzelnějších párů, které jsem v poslední době viděla, ale právě proto věřím, že by si zasloužili o hodně lepší příběh, než jakého se jim v této romantické komedii dostalo. Nejde ani tak o předvídatelnost děje, na originalitu se v tomto žánru většinou moc nehraje, ale zamrzelo mně pár vyloženě hluchých míst i menší zábavnost, než jsem čekala. Nechápejte mně špatně, určitě to není žádný průšvih a své diváky si to najde, já ovšem dám raději přednost stylově podobnému Kašlu na lásku. Mimochodem, teď když pozoruji, jak pomalu se mi na rozdíl od Rose pohybují prsty po klávesnici, začínám z toho mít nejspíš komplexy, ach jo...

Vida...jeden by až nevěřil, jak roztomilý, odzbrojující a vtipný film se může skrývat pod tím infantilním obrázkem a názvem. Film, u kterého jsem se přistihla, jak se skoro po celou dobu pro sebe usmívám, abych se pak následně ke konci zase slušně dojala. A to už si lepší čtyřku rozhodně zaslouží :-)

Newyorčan tělem i duší Woody Allen se vydal posledních pár let ve svých filmech na cesty a musím uznat, že jim to velmi svědčí. Po Londýně a mé oblíbené Barceloně zakotvil v Paříži, dosadil ji do hlavní role a ona se mu za to odvděčila vší svou krásou i charismatem, které ji dělají tak vyjímečnou. A já plně chápala Gilovo okouzlení městem i to, když si mohl popovídat se svými literárními idoly, které působily o tolik životněji a sympatičtěji než chladní, pokrytečtí snobi, ke kterým se chystal přiženit. Ve společnosti Hemingwaye, Coleho Portera nebo Salvatora Daliho mi těch 90 minut uběhlo jako voda, zvlášť když mám slabost pro filmy, ve kterých se cestuje v čase.

Předhodit mi tak předvídatelnou pointu jiný režisér, nejspíš bych jeho film pěkně ztrhala. Jenže u Tornatoreho jsem nikdy neměla pocit, že by chtěl nějak efektně šokovat, jeho scénáristická překvapení vždy spíše umocňovala zážitek z předchozího děje, popř. stavěla již viděné do jiných, hlubších souvislostí. Pravda, jindy mu to šlo trochu lépe, ale to neznamená, že by to snad nebyl další povedený zářez do jeho skvělé filmografie. Tentokrát možná trošku odlehčenější než starší snímky, přesto stejně silné, poutavé a navíc s vynikajícím Geoffrey Rushem v hlavní roli. Odkazovat na úžasnou hudbu Ennio Morriconeho je už celkem klišé a tak raději zmíním ten naprosto dokonalý závěr v údajné české restauraci.

Konverzačka od Hitchcocka? To si nechám líbit. Ovšem ani tady se mistr napětí nezapře, protože pod všemi těmi jiskrnými, duchaplnými rozhovory se skrývá tolik necitelnosti a cynismu, až mně z toho občas zamrazilo. SPOILER- Například, když oba vrahové pozvou nic netušící rodiče své oběti na večeři a jídlo podávají na truhle, kde ukrývají mrtvolu jejich syna. Následný rozhovor o opodstatnění vraždy intelektuálně nadřazených lidí mi neuvěřitelně silně připomněl v podstatě tu samou rozmluvu Raskolnikova v Zločinu a trestu, ale zatím co mladého studenta v Dostojevském zahltila idea, kterou si vysnil, propagonisty tohoto snímku k vraždě vedla pouze zvědavost, nuda a vlastní pýcha. Ztěží si dovedu představit odpornější zločin. Výborná režie, skvělí herci a pro mně osobně jeden z nejlepších Hitchckockových filmů.

Věřím, že natočit tento film nebylo pro Michalkova určitě nic snadného, vzhledem k tomu, že největší a nejpodstatnější část Gončarova románu se vlastně odehrává v nitru Oblomova, jehož neochota a neschopnost k činu nejsou zrovna nejvděčnější látkou k zfilmování, protože děj postrádá nějaké výraznější zvraty, které by ho posouvaly dále, což je v rámci knihy sice logické a posiluje to čtenářovo vnímání hlavního (anti)hrdiny, ale diváka neznalého předlohy by to mohlo asi trochu nudit. Přesto je to slušná adaptace, jež vyniká zejména skvělým výkonem Olega Tabakova, co naplat, postava Oblomova je velmi vděčná role, jenž vždy přitahovala velké herce. Takže dobrý snímek, ale neskonale lepší kniha.