Réžia:
Giuseppe TornatoreScenár:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHrajú:
Philippe Noiret, Enzo Cannavale, Salvatore Cascio, Leo Gullotta, Isa Danieli, Pupella Maggio, Agnese Nano, Tano Cimarosa, Jacques Perrin, Brigitte Fossey (viac)Obsahy(1)
Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupujíci mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě bouráno a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního farářa vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (373)
Otevřít staré rozvrzané dveře, vstoupit dovnitř. Po dřevěné podlaze, praskající při každém kroku, projít okolo pokladen se zataženými okýnky a cedulí „dnes hrajeme zadarmo“. Vejít do potemnělého sálu, zamířit k prvnímu volnému, starosvětsky nepohodlnému sedadlu. Pokojně se usadit a počkat na charakteristický zvuk staré promítačky. Představení začíná – vítejte v ráji. ___ Děkuji, děkuji Giuseppemu Tornatorovi a všem lidem, kteří jej v dětství nějakým způsobem ovlivnili, kteří měli podíl na jeho proměně z obyčejného malého Siciliána ve světově uznávaného režiséra. Jinak by tato částečně autobiografická pocta zašlé slávě kin nikdy nemohla vzniknout. Tornatore vytvořil mikrosvět, který miluje film, žije jim a nedá na něj dopustit. Pokud opravdu na podobném místě vyrůstal, závidím mu. Žít v té době, do Giancalda bych neprodleně emigroval. Oprašování stříbrného prachu z dávných vzpomínek podmalovává a nostalgický dojem prohlubuje hudba Ennia Morriconeho a Philippe Noiret exceluje v roli filmuznalého muže s kapsami plnými mouder. Co více chtít pro znásobení symptomů cinefilie? 90% Zajímavé komentáře: Marigold, liborek_, !Borec!, Eruntano ()
aj ked sa nuovo buduci rok doziva uz svojich 20tich narodenin v mojom srdcovom rebricku sa jedna o novopecenu jednotku... tolko krasy v jednom filme, dakujem giuseppe!!!! hudobny doprovod majstra morriconeho je uzasny, pribehova rovina je krasne posuvana az dosiahne vrchol pri ktorom nemoze ostat ani jedno oko suche. skutocne krasny dokonaly film. ()
Nostalgie návratů v jednom z mála filmů, které si řadím do sekce "biograf". Memoárový charakter je už téměř symbolem pro díla světově uznávaných italských tvůrců, ale jen Tornatore byl schopen způsobit rozpoložení, kdy se mě za přitroublého úsměvu a lesku v oku zmocnil pocit, že některé z těch vzpomínek jsou moje vlastní... ()
Alfredo s Totem a Bio Ráj musí nutně oslovit každého, kdo miluje filmy. Nádhera včetně hudby! Na závěr filmu jsem se dívala už jen zamlženýma očima skrz slzy a závěrečný puntík na konci filmu byl fenomenální. Díky za laskavého a moudrého Alfréda, kterého jsme oproti Totemu skoro nikdo neposlechli jak píše Kleopatra a tak sedíme a téměř každý den zíráme s nadšením na každý nový film a oproti Bio Ráji to téměř nikdo nestíháme. ()
Hm... Jak začít? Jsou situace, kdy slova jen těžko vystihují myšlenky a pocity, které se člověku honí hlavou. A tohle přesně sedí na okamžik, kdy se na plátně objeví velkými písmeny napsané Fine a dobíhají poslední vteřinky filmu Bio ráj... Nebudu se snažit sdělit nesdělitelné a zmůžu se jen na chabé konstatování, že tento film o životě patří mezi to nejlepší, co jsem kdy viděl (a to nepřeháním). Bio ráj je film o životě, o dětství a dospívání... o první lásce a konečně i zralosti... a především o vášni k filmu... V tomto snímku se střetávají a svého maxima dosahují snad všechny složky filmového umění a v kombinaci s neuvěřitelně silným příběhem dávají nahlédnout pod roušku tajemství, co doopravdy film a kinematografie je. Není tu slabých scén, naopak je tu excelentní výkon Phillipa Noiret v roli Alfreda, roztomilý a přesvědčivý Salvatore Cascio v roli malého Salvatora, je tu dokonalá režisérská práce Guiseppe Tornatoreho a skvělý scénář téhož...Film je vtipný, ale i dojemný, ovšem rozhodně ne sentimentální! Z dnešního pohledu mi také přijde hodně symbolický, zvlášť, když původní záměr autora bylo uvádět tento film jako nekrolog tradičních kin a kinematografie vůbec... Přiznám se, že jsem zamýšlel napsat POMOvi o udělení výjimky, abych mohl dát tomuto snímku šest hvězdiček...:-) A ještě dodatek: viděl jsem bohužel pouze dvouhodinovou verzi (zřejmě určenou pro znuděný americký trh)...o to víc se těším, že někdy uvidím Director's cut! ()
Galéria (96)
Zaujímavosti (23)
- Režisér Giuseppe Tornatore se na chvíli objeví v poslední scéně filmu jako obsluha projektoru. (Tygrys)
- Film, který Toto (Marco Leonardi) promítá jako první po požáru kina, se jmenuje Anna (1951). Song, který v něm zpívá Silvana Mangano, se jmenuje "El negro zumbon". (KRYSIOPICE)
- Právě Itálie měla koncem roku 1956 největší síť kin v celé Evropě, a to 1700. (HellFire)
Reklama