kareen

Dneska je to ode mne za tři hvězdy, ale tak nějak se nemohu zbavit pocitu, že je v tom možná něco víc, nějaké skryté významy, co jsem prostě jen nepobrala a proto jsem film nakonec podcenila. Na mě asi až příliš minimalistické, navíc mi dvakrát neučarovala ta krimi linka, na druhou stranu jsem ocenila fungující atmosféru, herecký výkon ústředního aktéra i pár vizuálně dokonalých záběrů. A ten ochočený vlk byl vážně nádherné zvíře.

Byly doby, kdy patřil seriál Veronica Mars k mým nejoblíbenějším a taky proč ne, když se tak příjemně lišil od tehdejších teenage sérií odehrávajících se na střední škole. Nebylo to hloupé, hlavní hrdinka nebyla žádná ufňukaná bárbína, ale zajímavá, nebojácná kočka, co nikdy neměla problém kohokoliv odpálkovat trefnou hláškou a ještě to fungovalo jako docela slušná detektivka. A jelikož byl seriál zrušen po třetí sérii bez uspokojivého ukončení, jsem tak trochu vděčná za toto rozloučení po deseti letech. Sice už pro mě film nemá takové kouzlo jako tehdy seriál (což je pochopitelné), Veronica dospěla a z té drzé, sarkastické holky už zbyly spíš jen občasné záblesky a nemůžu se ubránit dojmu, že samotný krimi případ byl sešit hodně horkou jehlou, jen jako nezbytná berlička k setkání se starými známými, popř. k uzavření nevyřešených linek. Ale nostalgie je holt nostalgie a já se ještě naposledy ráda vrátila do Neptunu, zavzpomínala na staré časy a vlastně si to i celkem užila, takže za lepší tři. SPOILER: Už jen proto, že jsem se konečně dočkala toho, až se dají Veronica a Logan definitivně dohromady, áááách...

Naprosto skvělé a silné konverzační drama, které si i přes závažné téma a tíživě vypjaté i smutné psychologické scény dokázalo zachovat také velmi vtipné a pohotové dialogy, které mi přivodily nejedno pobavené pousmání. Celý film se odehrává jen na ploše malého domku a vystačí si jen se dvěma herečkami, ale víc ani není potřeba, obě jsou skvostné a obě vybavily své naprosto povahově odlišné postavy matky a dcery neskutečnou aurou osobitosti a pravdivosti a spolu s výborným scénářem mi připravily zážitek, který mě nenechal ani na okamžik chladnou a na který jen tak snadno nezapomenu.

Kdybych měla soudit jen podle pilotu, bylo by mé hodnocení tak o dva stupně slabší, protože tak neoriginální a šablonovitý úvodní díl k seriálu se jen tak nevidí. Naštěstí mají Alphas s každou další epizodou vzestupnou kvalitu, zpočátku nezajímavé postavy (kromě autisty Garyho, toho jsem si stejně jako ostatní oblíbila hned) se začínají v rámci příběhu vyvíjet a výhodou jsou také docela nápadité a inovativní schopnosti výjimečných jedinců. V čem má ale seriál pro mě velkou výhodu nad podobnými v rámci žánru je naprosto vtahující napětí a výborné akční scény, které mě v podstatě každý díl přiměly k zaujatému sledování. A tou akcí nemyslím ani tak superhrdinské eskapády, vůbec schopnosti hlavních hrdinů jsou sympaticky využívány jen minimálně a vsází se spíš na starou dobrou, poctivou akci a taky potěší ne zcela jednoznačný pohled na dobro a zlo, které občas nutí přemýšlet,zda je vždy pravda na straně těch "dobrých", kteří si navíc také občas neštítí ušpinit si ruce. Jako napínavá oddechovka rozhodně vyhovující, jen škoda toho předčasného ukončení ve druhé sérii, pár dílů bych ještě klidně snesla.

Když jsem se náhodou zrovna nebavila (i když takových míst tam bylo opravdu minimum) nad vtipnými dialogy a komediálními zmatky kolem natáčení filmu, tak to vždycky ještě zachránila roztomilá romance mezi knihovnicí Annie a scénáristou, kterému propůjčil své nadprůměrné herecké schopnosti i velkou dávku sympatie P. S. Hoffman. Ona se tady sešla vůbec docela velká plejáda známých herců a musím uznat, že nikdo z nich nezklamal, dokonce ani S. J. Parker, kterou jinak zrovna moc nemusím. Za sebe určitě doporučuji.

Paradoxně to na mě moc nezapůsobilo jako horor, zato jako zdařilé mysteriózní podobenství o vině a vykoupení, zasazené do drsného severského prostředí, prostoupené velmi silnou atmosférou a výbornými hereckými výkony, už ano. Skutečně bych neuměla rozpitvat Saunu po myšlenkové stránce, tohle není zrovna druh přímočarého filmu a přílišná doslovnost by mu jen uškodila, o to víc však o něm mohu ještě dlouho přemýšlet a snad v něm nacházet i jiné roviny, co mi zatím zůstaly skryty. A někdo další v tom může vidět zas něco jiného, každý podle svého založení i světonázoru. Což je fajn.

Taková nenápadná romantická skorokomedie, kde se to nehemží samými modelkami a modely, ale obyčejnými lidmi, kteří by si rádi mezi všemi těmi bolístkami z minulosti i strastmi všedních dní, pro sebe urvali alespoň trochu toho štěstí a lásky, i když má třeba do dokonalosti daleko. Prostě tak, ze života...

První půlka jasně lepší než ta druhá, kde se to celé tak nějak rozvolnilo a ty patetické proslovy si taky mohli nechat od cesty, nemluvě o mém zděšení, že se to bude celé ubírat směrem úvodní desetiminutovky ( to se naštěstí nestalo), ale i tak se mně to hodně líbilo. Akční scény nebyly tak bombastické jako obvykle, zato mi připadaly vtipnější a nápaditější a ta retro atmosféra sedmdesátých let střídaná s nejmodernějšími trikovými záběry, měla taky něco do sebe. Do kvality First Class to mělo přeci jen daleko, ale já mám prostě odjakživa slabost pro téma cestování v čase a ta nová stará generace X-Menů mě baví o dost víc než její předchůdci. A nebo, že by měl nakonec uživatel kajda.I pravdu a mě by ke štěstí stačilo už jen to, že se tam prohání, ehm, vlastně projíždí profesor Charles X v neodolatelném podání Jamese McAvoye? Těžko říci. :-D

Fenomén hláskovacích soutěží v USA je pro mě stejně nepochopitelný jako třeba americký fotbal, ale i tak jsem musela obdivovat ta děcka, co suverénně vyhláskovala slova, která bych já měla problém i vyslovit a navíc nevím jak, ale tady se tvůrcům tak nějak povedlo navodit zdání, že by to nakonec mohlo být i napínavé. A hlavně jsem si ani nepředstavovala, že v závěru budu fandit nejen Akeelah, ale i jejímu z počátku nepříjemnému soupeři. Přes ten můj úvod o hláskování, Akeelah není jen filmem o jedné soutěži, ta je jen pozadím příběhu o ztrátách, o přátelských duších kolem nás i o tom, že ačkoliv je vítězství příjemná věc, ještě důležitější je najít v sobě odvahu zazářit i když ve vás okolí vidí podivína. A taky, že slova sama o sobě jsou jen prázdnou skořápkou, pokud je nenaplníme věděním, správným kontextem i pochopením. To všechno by mi na pět hvězd asi nestačilo, k tomu mě dotlačila až jedna trochu drzá a urputná mladá dáma, kterou prostě nešlo si nezamilovat, stejně tak jejího učitele v charismatickém podání Laurence Fisburnea. Jasně, že je to jedna velká hollywoodská pohádka, ale jak píše Ablablabla, kašlu vám na to, bylo to krásné.

Nevěřím, že se to ve skutečnosti událo tak idylicky jako tady a scénář bych také nedávala zrovna za vzor nepředvídatelnosti, ale když tohle všechno pominu, tak se mi dostalo moc milého britského komorního snímečku s takovým kvalitním obsazením, jako je Clive Owen či Helen Mirren. A způsob, jakým se skupinka tvrďáckých vězňů pustila do pěstování křehkých květinek, mně osobně připadal velmi zábavný.