kareen

Je pravda, že mé hodnocení této vcelku nekomplikované, ale roztomilé komedie je dost ovlivněno účastí Kelseye Grammera, který svému neurotickému a cynickému spisovateli dodal přesně tolik neohrabaného šarmu, na který jsem u něj zvyklá, což vyniklo hlavně v konfrontaci s malou, sice na svůj věk poměrně svéráznou, ale přeci jen naivní Samanthou. A jelikož miluji Frasiera, velmi mě potěšila Kelseyeho vtipná narážka na jeho domovský, legendární sitcom.

Tak jo, po první sérii a začátku druhé to prostě vzdávám. Každý další díl jsem si pustila v očekávání, kdy už se začne dít něco, co by ospravedlnilo tu obří sledovanost a hotové výtrysky chvály ze strany kritiky i diváků, jenomže jsem se toho nedočkala a navíc už mi hrozí akutní unudění se k smrti. Mám ráda žánrové seriály, dva mé nejoblíbenější patří mezi ně, ale ty jsou ultrazábavné, napínavé, vtipné, originální, mají skvělé postavy, které si člověk oblíbí, jsou velmi proměnlivé a variabilní, takže překvapují i po několika dalších sériích a s chutí se k nim vracím. To všechno jsou vlastnosti, které tady naprosto chybí, jen se tu neustále prázdně žvaní, takže jsem byla ráda za sem tam nějakého dobře vyvedeného zombíka. Ti se opravdu povedli, ale pouze skvělé masky dobrý seriál nedělají. Fanoušci vyzdvihují jistou realističnost, ale tu ocením spíš u kvalitního dramatu než u příběhu o neživých a na ukecané postavy mám kterýkoliv seriál od Sorkina, který mi nabídne o pár tříd duchaplnější a vtipnější dialogy. Nakonec mi z toho vychází, že masy zkrátka milují soap opery, protože přesně tak mi to připadá, jako telenovela obalená v drsné slupce. Nic proti tomu, pokud to někoho činí šťastným, tím líp pro něj, ale mně tohle nebere.

Jasně, má to svoje mouchy, já osobně bych si do hlavních rolí vybrala jiné herce, John Cusack mi o hodně víc pasuje do různých romantických komedií a na obranu Nicolase Cage můžu jen konstatovat, že tu nepodává zas tak strašný výkon, jako v poslední době v jiných filmech, což jak uznáte, není zas tak velká chvála. A vysloveně mně vytočilo chování manželky policisty Jacka, která mu ztropí velkou scénu ohledně jeho angažovanosti v případu a půl hodiny nato už mu bez viditelné příčiny udělá proslov, jak moc za ním stojí a jak je jeho práce důležitá. To je tak otřepané hollywoodské klišé, až to bolí. Na druhou stranu je to velmi slušná kriminálka, která víc než na akci a efektní scény sází na ponurou atmosféru a postupně budované napětí a navíc se mi tu překvapivě moc líbil výkon Vanessy Hudgens, která mi tím dokázala, že pokud se vymaní z područí různých teenagerovských blbinek, může z ní být docela dobrá herečka.

Tak prvních 10 minut jsem si říkala, že to asi nebude nic pro mě, jenže pak se skupinka singles usadila v jedné strohé místnosti a začalo jednotlivé pětiminutové seznamování, kdy se každý začal postupně vybarvovat podle své povahy, založení i odvahy, od toho okamžiku mě to chytlo až neskutečně. Psychologická konverzačka, která pod více méně zábavnými dialogy skrývá také pořádný kus hořkosti, nejistoty a otupělé rezignovanosti osamělých mladých lidí, kteří hledají smysluplný vztah, co stále nepřichází. Byla jsem zvědavá, jestli to bude poutavé i poté, co místnost opustí a ono ano, zajímalo mě, kdo z nich se dá dohromady a které schůzky ztroskotají, takže se z filmu, který mě na začátku příliš nebral, vyklubala moc hezká podívaná.

Tady není ani celkem co rozebírat, zkrátka, pokud jste si oblíbili jakékoliv dílo Jane Austenové, potažmo Elizabeth Gaskell, budete se u této čtyřdílné minisérie cítit jako ryba ve vodě. Kouzelné prostředí viktoriánské Anglie, roztomilá hlavní hrdinka a poklidná milostná zápletka, která vám samým vzrušením sice srdce nezastaví, nicméně nad ní strávíte více než příjemné chvíle. Prostě ta pravá pastva pro každou romantickou duši.

Rozhodně podnětný námět, který už jednoho přiměje k zamyšlení, jak by si on sám počínal, mít k dispozici takovou šikovnou lampičku. Vždyť upřímně, kdo by odolal, kdyby si mohl za sem tam nějaké to ukopnutí palce přijít na pěkných pár stovek? Otázkou ovšem zůstává, jak daleko by byl člověk schopen zajít a jaká míra bolesti by mu za to stála, zvlášť když největší utrpení nemusí být jen fyzického rázu. Přesně v takovém dilematu se ocitnou Alice a John, kterým sice zpočátku magická věcička pomůže od bezútěšné finanční situace, ale nic není zadarmo a dokonce i kouzla si nakonec mohou vybrat svou daň, dokonce i takovou, kdy je v sázce i jejich duše. Mírně nadprůměrná černá komedie, které trochu ubírá nějaké to občasné moralizování a krapet přebytečná přítomnost těch dvou židů, ale jinak určitě stojí za vidění.

Jsem malinko zklamaná, protože jsem čekala hudební film, ale o muziku tady zase tak docela nejde, tohle je spíš takové to komorní drama o mladých lidech, kteří jsou frustrovaní a zklamaní šedivým životem, který si po škole představovali přeci jen jinak. Na to, aby ve mně vzbudil nějaké hlubší emoce je sice trochu povrchní, ale k dobru mu můžu přičíst příjemně melancholickou atmosféru a na asijské poměry celkovou absenci patosu, jen na ten jejich sklon k přehnaně expresivnímu přehrávání si asi nikdy úplně nezvyknu i když to není tak strašné jako u korejských snímků.

Nějakou dobu jsem se rozhodovala mezi čtyřkou a pětkou a nakonec se mé hodnocení vyhouplo směrem nahoru, protože ať už to bylo jakkoliv divné a morbidní, já se zkrátka výborně bavila. Tenhle propletenec navzájem se letmo střetávajících příběhových linií, notně ulítlých postav, násilí, pořádné dávky bizarnosti a výborných, černým humorem prošpikovaných dialogů (mým favoritem je rozhovor dvou feťáků nad tématem rasismu) je prostě natolik originální, že s přehledem nakopává zadky všem letošním komediím, co jsem zatím viděla, i když to asi není podívaná pro každého. A jen tak na okraj, zdá se mi to, nebo si Elijah Wood nějak moc libuje v rolích úchylnejch psychopatů?

Ze začátku mi to přišlo jako děsná nuda, ta skončila v okamžiku, kdy se Folke usídlil u Isaka v kuchyni, to jsem se několikrát i zasmála některým vtipným situacím, do kterých je dostalo jejich poněkud absurdní a nezúčastněné spolužití, které se pak pomalu, ale jistě měnilo na přátelství dvou osamělých lidí. Když to tak vezmu, tak má film všechny atributy osmdesátiprocentního filmu a já rozhodně nemůžu tvrdit, že by se mi nelíbil, jen jsem asi čekala trochu víc.

Takový španělský předchůdce 8mm, jen trochu méně násilný (pokud tedy nepočítám tu inkriminovanou kazetu) a více zaměřený jako klasický thriller. Musím pochválit velmi dobrou práci s napětím a taky nepředvídatelnost detektivní zápletky, moje podezření lítalo každou chvíli od jedné postavy ke druhé. Hlavní hrdinka sice nebyla vždy zosobněním logického chování, ale už si asi musím zvykat, že ve většině podobných filmů se nikdo neobtěžuje volat policii, ať je nebezpečí sebevětší a taky nevím, jestli je v případě, že vás někdo nahání, tím nejlepším řešením běžet směrem od davu na nějaké odlehlé místo, ale i tak má snímek víc předností, než záporů, takže jej mohu s klidným srdcem doporučit.