kareen

Asi tak, kdybych to měla hodnotit striktně jako komedii, byl by to těžký průšvih. Nerdský humor (a na tom je to založeno především) není ani trochu vtipný a hravě ho přebije i ta nejslabší epizoda TBBT, nehledě na to, že Owen Wilson ani Vince Vaughn jako komici taky zrovna neperlí, takže žádní noví Nesvadbovi se bohužel nekonají. Naštěstí je tady jedno ale...čas od času si ráda dopřeji nějaký nekomplikovaný příběh o loserech, co usilovnou snahou a také díky síle přátelství ke štěstí nebo SPOILER: k práci v Google došli a Stážisti tento koncept naplnili dokonale, takže se mi nakonec dostalo hřejivé i když předvídatelné pohádkové jednohubky a zadostiučinění, že to nebylo až tak moc promarněných 119 min z mého víkendu.

Navzdory zdejšímu hodnocení, překvapivě dobrý film. Představuje Stevena Jobse jako vizionáře a hnací jednotku společnosti Apple a je opravdu podnětné sledovat jeho nadšení pro věc, jeho neutuchající potřebu vytvořit něco více než jen běžný produkt, posunout zas o něco dál hranice lidského umu a představivosti a víc než jeho konkurenti dát prostor kvalitě. V pozadí pak jen v minimálních náznacích probleskuje Stevenův soukromý život, větší prostor je dán jeho vztahům s přáteli a kolegy. Za sebe mohu jen říci, že ačkoliv mám moc ráda lidi, kteří se umí pro něco nadchnout a strhnout pro to ostatní, v soukromí bych Jobse znát asi nechtěla. Co se týče hereckého projevu Ashtona Kutchera, není špatný a sedí i typově, přesto bych si na jeho místě uměla představit ještě tak o třídu lepšího herce. Je to samozřejmě velký sympaťák a scény, kdy se zaujetím představuje své vize (je to americké, takže emocionálně vyšponované až běda, ale co, tohle jim zkrátka jde) mu vyloženě sednou, horší je to v dramaticky vypjatých momentech nebo když má hrát tvrďáka, kterému nesejde na tom, zda citově ublíží jiným lidem. Ani to však nemohlo zkazit můj zážitek z výborně natočeného, poutavého filmu.

Že bych se u toho nějak zvlášť bála, tak to zase ne, ale abych byla spravedlivá, mně vyděsí málokterý horor (za to by jste měli vidět, když na mně odněkud vyjukne pavouk), na druhou stranu se film může pochlubit slušnou atmosférou a dobrými herci, postavy se nechovají debilně a když už odněkud slyší podivné zvuky, než tam vlezou, tak si alespoň rozsvítí. Paradoxně je strašidelnější první polovina, kdy ještě nejsou vidět téměř žádní bubáci a vše se děje jen plíživě a v náznacích, zatím co druhá část snímku více než horror připomíná napínavý thriller a uznávám, že to byla docela jízda. To, že je to údajně podle skutečné události (viz fotky v závěrečných titulcích), tomu přidává jistou příchuť pikantnosti a ačkoliv já osobně na takové věci moc nevěřím, nejsem tak hloupá ani namyšlená, abych to šmahem odsoudila jako nesmysl. Takže, abych to shrnula, není to nic objevného, ale nenudí to a zabaví. Což je někdy víc než dost.

Osobnost a kontroverzní život Oscara Wildea jsou jistě vděčným námětem pro film, bohužel zde tvůrci utápí slibné téma v nevzrušivé šedi bez špetky originality, které snímek staví do dlouhé řady podobných, průměrných životopisných počinů. Nedostatek invence zamrzí o to více, oč kvalitnější se tu sešlo herecké seskupení v čele s Jude Lawem a především s vynikajícím Stephenem Frayem. Jeho obsazení je velmi logické, skutečně stěží si dovedu představit herce, který by měl k charakteru slavného dramatika tak blízko. Nemyslím tím jen stejnou sexuální orientaci, ale i podobnou auru duchaplnosti a inteligence v kulturních kruzích své doby.

V rámci žánru velmi příjemné překvapení. Samozřejmě drsných filmů o zkorumpovaných policajtech je fůra, ale tento mi vyloženě sedl, jak tempem, napětím, poutavou zápletkou, tak i hereckými výkony v čele s Keanu Reevesem, kterému jsem i přes počáteční pochybnosti toho tvrďáka a osamělého mstitele věřila do morku kostí. A pověstnou třešničkou na tomto krvavém dortu mi byl Hugh Laurie, ten dokáže i v menší roli vtisknout své postavě takové charisma, které by méně schopnému herci vystačilo na pět filmů.

Velmi působivé. Filmů, které se nespoléhají na efektní prvoplánové šokující zvraty, vyhýbají se nucenému ždímání emocí za každou cenu a hlavně ctí inteligenci svého diváka je jako šafránu a měly by se vyvažovat zlatem. Dánská rekonstrukce jednoho únosu se soustředí na dvě linie příběhu, jedna se zaměřuje na psychologickou válku vyjednávání a druhá zas na samotnou situaci na lodi, kde sledujeme, hlavně z pohledu kuchaře, soužití rukojmích s piráty, jejich strach, vyčerpanost, ale i malé záblesky uvolnění, jako třeba scéna s rybařením. Celé je to pojato nesmírně realisticky, skoro dokumentární formou, nevzpomínám si, že by nastala situace, kdy bych si pro sebe pomyslela, že tak je to nepravděpodobné. A přece přes to všechno jsem byla napjatá, dojatá a smutná. Protože bez ohledu na to, zda to skončilo happy endem nebo ne, následky už ve všech aktérech příběhu zůstanou napořád.

Ne, že by tato černohumorná komedie o jedněch ne zcela vydařených námluvách postrádala vtip a pár povedených gagů, ale tak nějak jsem čekala, že to bude ještě o něco zábavnější a naopak o něco méně předvídatelné. Taková lepší trojka.

Námět i zpracování docela zajímavé, John Hurt výborný jako vždy a na to, že většinou nejsem odvázaná z výkonů Christiana Balea, tak tady to zahrál docela slušně. Problém je ale v neskutečně jednorozměrných charakterech, jak Bobby, tak pan Summers jsou velice ušlechtilí idealisté, co pomáhají bezbranným zvířátkům, zatím co Bobbyho otčím je taková zákeřná svině, že mu člověk přeje nějakou obzvlášť ošklivou smrt. A navíc se chová dost nelogicky, vůbec nechápu jeho jednání v poslední třetině filmu.

Davida Schwimmera mám ráda, Ross byl má oblíbená postava ve Friends a po skvělém výkonu v tomto snímku ještě víc lituji, že se spíše než hraní věnuje režii. Jeho Duane je největším kladem filmu a ačkoliv v reálu alkoholikům zrovna nefandím, tady mi ho bylo chvílemi i líto, zvlášť když jsem viděla jeho nefalšovanou lásku k dětem i bývalé ženě. Není to příběh o bezohledném opilci, co sobecky přehlíží city ostatních, ale o slušném člověku, který tak úplně nezvládá některé životní situace a pomalu, ale jistě propadá alkoholu, jen si to ještě plně neuvědomuje. Takový malý nezávislý kousek, kde nic není černobílé, stejně tak jako v životě.

Není to nic ohromujícího, vcelku jednoduchý humor, ale také se to vyhýbá trapnosti a postavy strohého kapitána a jeho neposlušného a poněkud nekonvenčního podřízeného mně vcelku baví. Je to přesně ten typ seriálu, u kterého mohu na dvacet minut vypnout mozek, natáhnout nohy a odreagovat se u neškodné oddechovky. Tentokrát hodnotím už po druhém dílu, protože u tohoto formátu nějaký dramatický vývoj vpřed obvykle nehrozí.