Pawn Shop Chronicles: Historky ze zastavárny

Známý ksichty, hrozný hlášky, pár mrtvol, nějaký nácci co jsou nacci jen proto že paní domácí hlavního nácka umí dobře vařit, Elvis, buranská sodomoie, holky co mají vlastní klec a jsou na vrcholu. Hroznej pelmel u kterýho vlastně nevím co jsme to sakra viděl a jestli to nebyl jen drogovej sen. Na druhou stranu "Rejža" Kramer do toho nacpal svůj podmanivej styl, prapodivný filtry, zpomalovačky, kamerový parádičky a tak mi je šumák o čem to vlastně bylo. (22.09.2013)

Pawn Shop Chronicles je odpovědí na otázku, co by se stalo, kdybyste dali dohromady Pulp Fiction a Sin City. Film, který Vám nabídne misku jakési kaše bez pachu a bez příchutě, na které si buďto rádi smlsnete, nebo holt vylámete zuby (nebo Vám je někdo s chutí vyláme kladivem...). Jen se stále nemůžu rozhodnout, zda byla ta miska napůl prázdná, nebo napůl plná... (13.08.2013)

Kramerovo Pulpl Fiction z buranova. Zábavná, divná a naprosto ulítlá blbina s fajn hereckým obsazením, která vás ve svých prvních dvou epizodkách zaručeně pobaví a nejspíš i hodně příjemně překvapí (příběh Matt Dillona naprosto vládne). Škoda, že závěrečná pasáž s tlustým Brendanem Fraserem je vlastně dost o ničem a diváka spíše nudí. Místy to navíc na mě bylo možná až příliš divný, ale i tak hodně příjemné vidlácké překvapení. (09.12.2013)

Nejistí rasisté se zornicemi o velikosti čtvrťáku, Ash propadlý bránou času na rudokrký venkov (nebo to snad nebyl B.Campbell?), Frodův neposedný pytlík, Marlboro Man Thomas Jane, špatný imitátor Elvise s převislým pupíkem a Zákon a nepořádek v jednom zaplivaném jižanském frcu. Kramer zapletl několik šílených postav do třech příběhů a vše postavil na polici v Maynardově zastavárně, hned mezi motorovou pilu a samurajský meč. A teď ruku na srdce, aniž by vám na zátylek funěl Zed s rozepnutým poklopcem - vzpomene si někdo za rok, že to tam dal..? Nemůžu se rozhodnout, jestli závěrečná Amazing Grace byla vzhledem k celkovému ladění nedojemně korektní, či dojemně nekorektní.. (17.09.2013)

Aj po dvadsiatich rokoch sa stále dajú nájsť početné príklady filmov, ktoré sa snažia byť "novým Pulp Fiction", no nie sú, nebudú a nemajú šancu ním byť... Avšak tento pokus má niečo do seba - zrejme vďaka zapojeniu akýchsi mysterióznych prvkov do deja... No aj tak - tá snaha o podobnosť s "Originálom" (hoci aj so samotnej snahy robí film srandu v prípade imitátora Elvisa Presleyho a narážkami, ktoré naznačujú, že film si je vedomý toho, že bude porovnávaný s PF a že sa na neho odkazuje a z neho vychádza, čo je črta sympatická) vo všetkých formálnych a obsahových prvkoch je priveľká na to, aby to bola náhoda a iba úprimný pokus o malý film bez inšpirovaním sa Tarantinom... A tu prichádzame k jadru problému: hodnotiť film vzhľadom na kontext a teda z uvedomele post-modernistického hľadiska? Vznikol by tento film a vyzeral by tak, ako vyzerá, keby nebolo Pulp Fiction v prvom rade? Ak nie, tak potom vďaka bohu za P.F. Ak však áno, tak do čerta s P.F., lebo nutne implikuje porovnávaciu "súťaž", z ktorej P.S.Ch. nemôže vyjsť víťazne. A pár poznámok k filmu (a dôvodov, prečo iba tri, aj keď to bola v podstate fajn zábava): prišlo mi to, že HLAVNÁ bola druhá, prostredná poviedka - tá bola aj najdlhšia, tá bola aj jediná skutočne nejako uzavretá, mala nejaký oblúk, zápletku, dej, pointu (aj keď na konci v podstate predvídateľnú) - a k tejto jednej poviedke boli prifarené ďalšie dve ako predkrm a dezert, tie však už nie sú také dobré, prvá ešte ujde, lebo má celkom fajn Walkera, ktorý ukázal, že má aj inú polohu, než "rýchlu a zbesilú", posledná má síce veľmi fajn nápad s mestom rozdeleným na 2 tábory a zvláštnou, podivnou atmosférou čudnosti a inakosti, no Fraser je vyslovene otravný a celé, ako to ide odnikam nikam, to aj tak nejak nijako "skončí"... samotné predely v Pawn Shop-e sú celkom fajn. Elijah Wood sa profiluje ako herec podivínov, úchylov, čudákov a magorov (Sin City, Maniac). Štvalo ma však (a to zráža jednu hviezdičku), že je to častokrát nedôsledné - napríklad v dvojke - ako je možné, že Matt Dillon, jazdiaci v priemernom aute, priemerne oblečený, s lacne vyzerajúcou ženskou a buranskými maniermi týpka z nižšej strednej vrstvy, idúci autom na svatobnú cestu do Orlanda, si mohol dovoliž prsteň za 17 000 dolárov a predtým prvej manželke dať urobiť custom-made prsteň tiež vo veľkej hodnote? Okej, toto možno nie je podstatné, ale podstatnejšie je, že tie ženské, ktoré žili +/- 6 rokov v klietkach, vyzerali ako veľmi sexy modelky, s oholenými ohanbiami, dokonalými telami a veľmi čisto - aj tá špina na nich vyzerala ako módne naaranžovaná... Mňa takéto nedôslednosti dokážu mrzieť a rozčuľovať. (02.06.2014)