Októbrové nebo

Filmy natočené na základě skutečného života někoho, kdo se svou pevnou vůlí a odhodláním něco dokázal, budou zkrátka vždycky příjemné a inspirativní. Tenhle není výjimka a i svým zpracováním a hereckými výkony docela vyniká. Je vidět, že už před Donniem Darkem hrál mladičký Jake Gyllenhaal skvěle. Stejně tak vynikají i Chris Cooper a Laura Dern. Z postav mě nejvíc zaujal právě otec (Chris Cooper). Tato role totiž nebyla napsána jako ten klasický stereotypní typ otce, který jen z principu synovi něco zakazuje. Naopak se tam snoubila přísnost se snahou syna pochopit. A je vždycky osvěžující vidět ve filmu takto prokreslenou postavu, která svým charakterem dává zároveň smysl. Celkově bych to shrnula volnou citací toho, co o tomto filmu řekl skutečný Homer Hickam: "Jako příjemný nízkorozpočtový film je to velmi dobré, jen to bohužel vynechalo nejlepší části mých memoárů. Na druhou stranu je ale pravda, že svět potřebuje přesně takové příjemné filmy, které dokážou mladé lidi povzbudit k tomu, aby šli za svými sny." ~(3,7★)~ (30.05.2021)

Taký priemerný rodinný životopisný film o chlapcovi, ktorý sa svojim nadšením pre rakety prepracoval zo zapadákova do sveta, plný obvyklého klišé. Nad priemer ho ťahá najmä vzťah medzi hlavným hrdinom v podaní roztomilého Gyllenhaala a jeho prísnym otcom v podaní Coopera. Zvyšok línií je taký miliónkrát obohratý priemer. Proste Hallmarkovsky sladký film na jedno pozretie. 6/10. (03.08.2016)

Jednoduchý, priamočiary, ničím neobvyklý film o ceste za chlapčenským snom. Zaujal ma tým, že aj ja som sa k štúdiu chémie dostal cez konštruovanie primitívnych rakiet. Potešili ma i krátke ukážky hudby z mojich obľúbených sixties. S americkým pátosom som už zmierený, aj keď mi naďalej prekáža, a za chyby v preklade chemických zlúčenín a niektorých odborných termínov tento film nemôže. (15.04.2019)

Přihrbený platfusák s trvale nainstalovaným úsměvem se za mohutného patosu rozhodne během melodramatické limonády o sestavení rakety. K tomu je měrou vrchovatou přimíchán americký nacionalismus. No fujtajbl. Jo a ten platfusák je ještě ke všemu hrbatý, z fleku by bez maskování mohl vystřihnout zvoníka u Matky Boží. (30.12.2021)

Joe Johnston je zkušeným tvůrcem rodinných filmů s pozitivním poselstvím a tento patří k jeho nejpovedenějším (byť je hranice mezi dětským dobrodružstvím a sociálním dramatem téměř setřena a film je možné v tomto ohledu brát za ukázkovou kombinaci obojího). Inspirující nádech je o to silnější, že jde o příběh podle skutečných událostí, k jehož prezentaci byly vybrány vhodné herecké tváře i snesitelná míra patosu. 80% (04.05.2009)