kareen

OBSAHUJE SPOILER: Jeden z těch nepříliš ukecaných filmů, kde náznaky napoví více o životě jedné zapadlé peruánské vesničky, v níž se zastavil čas a zvláště pak dvou sester žijících po boku despotického otce, než jinde dlouhé doslovné scény. A zároveň nahlédnutí do indiánských tradic a kultury s velmi zajímavou myšlenkou o pár dnech, kdy je Bůh mrtev a proto je možné dělat cokoliv. Ovšem ten největší hřích ze všech je nakonec paradoxně spáchán až po této lhůtě.

Na první pohled je všechno v pořádku - dobré dobové exteriéry, kostýmy, žádné šílené experimenty s verši Williama Shakespeara a navíc pár velmi dobrých herců ve vedlejších dospělých rolích. To se bohužel nedá říci o ústřední dvojici. Julie by ještě jakž tak ušla, naproti tomu Romeo je takový ten hezoun, který jako by vypadl z libovolného seriálu na Disney channels, pořád hází kolem sebe líbezné pohledy a cukrbliky, zato když konečně otevře pusu a začne bezvýrazně deklamovat slavné verše, je to dost průšvih. Vůbec, pokud se týká omladiny, měla jsem pocit, že se dívám na jakousi historickou verzi ( Will doufám promine) Gossip girls a nebylo to jen účastí Eda Westwicka. A co je horší, celé mi to přišlo takové vyprázdněné, bez duše a citu. Navzdory všeobecně zažité představě, Julie a Romeo není tragédie o lásce, konec konců, Romeo byl ve vztazích dost přelétavý a vztah s Julií by mu možná také nevydržel, nebýt hořkosladké příchuti zakázaného ovoce. Ne, tato hra je hlavně a především tragédií o nesmyslné nenávisti, která zničí vše, co jí přijde do cesty. Proto je také tak stěžejní smrt Merkucia a jeho fatální zvolání : "Mor na vaše rody ". Ne ovšem tady, tady je to odbyté a chybí tomu jakákoliv výpovědní síla, ne snad, že by fešácký představitel Merkucia měl nějaké charisma, či snad schopnost to utáhnout. Zaffirelliho verze je skvělá, osobně mám ráda i Luhrmannovo moderní provedení, ale tenhle snímek si do pomyslného žebříčku dramatikových oblíbených adaptací rozhodně nepřidám.

Už dlouho mi nebylo tak smutno, jako ve scéně, kdy Britt v rozhovoru s nadšenou stážistkou říká o dětech z problémových rodin, že nemají šanci na šťastné dětství a život. A stejně tak jsem soucítila s Britt a Claesem, jímž se jednoho úterního dne zastavil život a zůstala jen hluboká bolest a citová paralýza, jež ochromila jejich život, vztah, práci, prostě vše na čem záleží. To je velká deviza tohoto snímku, že mě dokázal vtáhnout do pocitů a problémů všech postav, dokonce jsem se snažila pochopit i jednání a pohnutky mladé, nezodpovědné matky a snad trochu také té alkoholem nasáklé realitní agentky i když to pro mě bylo dost těžké. Nejsem moc zběhlá v dánských filmech, takže na rozdíl od znalců nerozeznám tu plejádu zřejmě známých hereckých tváří, to ovšem nemění nic na tom, že jsem z jejich výkonů byla více než nadšená a nejvíc mě ohromila právě představitelka Britt, ta byla vážně maximálně věrohodná. Tohle byl opravdu silný filmový i emocionální zážitek, akorát se pořád nemohu rozhodnout, jestli ta závěrečná katarze v prodejně aut, nebyla přeci jen moc předčasná.

Se vší úctou k nesporným kvalitám filmu, k nimž v první řadě patří herecké výkony představitelů babizny ( oslovení babička mi v tomto případě opravdu dělá problém ) a dvojčat, mi tohle prostě nesedlo. Těch negativních pocitů, co se na mě stále s každou další minutou valily, bylo až příliš. Vlastně jsem si celou dobu říkala: ach Bože, tak takhle nějak podobně se asi rodí příští sériový vrazi...

Nejvíc mi to připomínalo takový americký mix mezi naším Čtyři vraždy stačí drahoušku a Evou, co tropí hlouposti. Spousta mrtvol, popletených situací, roztomilých starých tetiček a trochu více přehrávající Cary Grant, což ale v rámci podobného typu crazy komedií nijak zvlášt' neruší. Zkrátka výborná odlehčená konverzačka, která si nebere za cíl nic většího než jen pobavit, což zvláště po perném dni spolehlivě potěší.

Nemůžu se zbavit pocitu, že si snímek chtěl hrát na něco na co ani při nejlepší vůli prostě neměl, na drama ze života mi to přišlo moc vykonstruované, na art pak zase moc americké a na romantiku se tam hrálo jen v malých náznacích. Co mi však nejvíce brání jít s hodnocením výše je chování některých japonských postav ( u scény, kdy se rozbrečely nad zkušební polévkou mi bylo až trapně), potažmo herecké výkony jejich představitelů. Já s tím mám u Japonců, Korejců a pod. asijských národů vůbec dlouhodobý problém, jejich filmy jsou nezřídka nacpány takovými infantilními charaktery a to mi pokaždé zkazí zážitek z jinak třeba i zajímavé podívané, tak to zkrátka je a přes to vlak nejede. Co mi hlava nebere, že se přitom část japonského osazenstva chovala docela normálně a civilizovaně, jako např. nový přítel Abby nebo manželský pár v restauraci i když je pravda, že on byl trochu cholerik, ale jestli bylo na filmu něco co mě opravdu bavilo, byly to právě jeho potyčky s umíněnou a neohroženou Abby, u které mě výkon její herecké představitelky Brittany Murphyové znovu přiměl litovat, že už bohužel není mezi námi. Za ty dva a za to zase jiné vyobrazení japonského prostředí, kdy jsem si uměla docela dobře představit, že bych v podobné čtvrti ráda strávila nějaký čas, je to za tři, ale víc ani ťuk.

První hodina ještě nebyla to pravé ořechové, ale přesto měla v celkovém příběhu své místo, protože tím jak nám ukázala jaké neutěšené podmínky vládly na tom bohem zapomenutém místě, odkud byla jen pranepatrná naděje na návrat do civilizovanějších míst, kde by člověk nakonec nechcípl hlady, tím pro mě byla alespoň částečně pochopitelná ta sebevražedná mise čtyř dobrovolníků s náklaďákem plným nitroglycerinu, nerovným terénem a více než nejistými vyhlídkami na přežití. A s prvními najetými kilometry začala ta pravá "legrace", která postupně otestovala nejen schopnosti, odvahu a charakter šoférů, ale často také moje nervy, protože napínavé to bylo dost, ne, že ne. Opravdu dobrá podívaná, která si u mě vysloužila lepší čtyřku a možná si časem přečtu i knihu.

Zábavná satirická komedie utahující si z celého toho mumraje, který se děje, když se do sebe pustí odpůrci (organizovaní křesťané) a přívrženci (organizované feministky) kontroverzní otázky potratů a udělají z toho veřejný cirkus, kde už zdaleka nejde ani tak o samotný nenarozený plod. A právě v centru pozornosti obou táborů se ocitne nezodpovědná, těhotná feťačka Ruth, snažící se z toho vytřískat hlavně nějaké prachy a pokud možno se vyhnout kriminálu. Laura Dern mě v této poloze dost překvapila, protože jsem byla zvyklá vídat ji v trochu usedlejších rolích, ale podrazáckou, poněkud dětinskou Ruth si střihla fakt výborně. Docela jsem se obávala, že se to nakonec zvrhne v nějakou moralitku, ve které hlavní (anti)hrdinka prohlédne, stane se vzornou matkou a všichni se svorně obejmou, ale to se naštěstí nestalo, takže díky bohu za to.

Po celou dobu sledování, jsem měla pocit, jako by mě někdo hodil do burtonovského universa, avšak ne toho temného, ale naopak toho vizuálně i jinak hýřícího barvami, hemžícího se spoustou bizarních figurek a naplněn stejnou měrou jak černým, tak vlastně i laskavým humorem. Detektivní případy nejsou nijak ohromující, ale komu na tom záleží, když je to celé tak absurdně nápadité, Anna Friel roztomilá, Lee Pace sympaťák až na půdu, vedlejší postava černocha narušuje obvyklý stereotyp už jen tím, že ve volném čase plete svetry, tety mořské panny nemají chybu a i ty mrtvoly berou svoje vraždy tak nějak sportovně. A navíc je to provoněné všemi druhy koláčů, co jich jen v místní koláčovně napečou...no, neberte to!

Přiznávám, že se ve světě malířství nijak zvlášť neorientuji a kdyby jste přede mě postavili dva obrazy, pochybuji, že bych dokázala rozpoznat, který z nich je umělecké dílo a který už ne, pokud by na něm tedy nebyly pozlacené kočičky, ale příběh prosté ženy tíhnoucí k přírodě a silné víře mě zaujal, stejně jako její krásné obrazy. Snímek asi nedocení odpůrci poklidného tempa vyprávění a optimismu tam taky není na rozdávání, ale pokud si jako já nepotrpíte na nějaká velká melodramata a máte zároveň rádi filmy o malířích, tak rozhodně doporučuji.