kareen

Ačkoliv je snímek občas přitažlivý v jednotlivostech, jakými jsou třeba zábavné svádění Fernanda postupně od každé ze čtyř roztomilých sester, ňoumovitý místní nápadník s dominantní matkou nebo sem tam případná úderná hláška, jako celek mi to přišlo trochu roztahané a na milostnou komedii málo romantické. Ale za to prosluněné prostředí španělského venkova a taky mladičkou Penelope Cruz v roli naivní nejmladší sestry je to za lepší tři.

Na tento HBO počin jsem se těšila dlouho dopředu, to není vždy ideální, protože o to větší bývá mé zklamání, ale True Detective jsem si zamilovala hned v prvním dílu a těšila se každý týden nedočkavě na pokračování, což se mi u novinky nestalo už hodně dlouho. Hltala jsem všechny roviny seriálu - rodinné i existencionální drama, výtečnou detektivku, nezměrnou zvrácenost, ale i smutek lidské duše, temnotu i skrytý jemný humor a často mi bylo těžko u srdce, to proto, že tady nejsou oběti jen neosobním prostředkem k vzrušujícímu vyšetřování zločinu, tady je jasné, že jsou to lidé, kteří většinou žili bezútěšný život spodiny společnosti a potom se jim staly opravdu hnusné věci. Akceptovala jsem také to vražedně pomalé tempo vyprávění, protože je to daň té jedinečné atmosféře s velkým A, obdivovala herecké výkony Woodyho i Matthewa, jejichž požitkářský, dobrácký Marty i inteligentní nihilista Rusty se mi zavrtali pořádně hluboko pod kůži a litovala, že už nejsou k mání pro případnou druhou sérii i když vím, že se to dalo čekat. Přesto si jí nenechám ujít a budu jen doufat, že to bude stejná lahůdka, jakou je pro mě úvodní řada.

Zaujalo mě to natolik, že jsem si hned přečetla i povídku Růže pro Algernon a je zajímavé, že zatímco v předloze se více tlačí na city v závěru, u filmu je to naopak a i když bych klidně ustála i chladnokrevnější konečné Charlyho řešení, líbilo se mi obojí. Jediné co jsem moc nepobrala byla ta filmová okýnka asi tak v polovině snímku, ale naštěstí to nemělo dlouhé trvání a hádám, že v těch šedesátých letech se to považovalo za inovativní filmařský postup. Jinak mi to svým tématem připomnělo nedávno viděné drama Čas probuzení - stejná tragédie člověka, kterému věda poskytne na čas naději na plnohodnotný život, aby o něj vzápětí s plným vědomím nevyhnutelného přišel. A z reálné zkušenosti vím, že Charlyho obvinění: "Proč by lidi ani nenapadlo smát se tělesně postiženému, ale klidně si utahují z mentálně retardovaného člověka?", zdaleka není jen otázkou minulosti.

Sotva jsem se stačila vytrhnout ze snění, jak moc by se mi taková dovča v příjemném exotickém ráji při současné velké pracovní vytíženosti líbila, už se na mě společně s tsunami valila jedna obrovská vlna emocí za druhou, možná až moc, ale zase to vyvažovala ta katastroficko-dobrodružná stránka filmu, ať už to byl napínavý boj s vodním živlem o život nebo třeba poměrně drsně ztvárněná zranění lidí v nemocnici, to vypadalo skoro i realisticky, naopak zázračné přežití celé pětičlenné rodiny, už byla úlitba Hollywoodu, ale co, jasně, že jsem byla dojatá. Naomi Watson je pak vždy zárukou, že se v hlavní roli neobjeví nějaká povrchní blondýna a co se týče Ewana McGregora, přírodní pohroma, nebo ne, vždycky když se jako vzorný otec a manžel podíval na svou drahou polovičku chlapeckým pohledem zářivých modrých očí...mňam.

Já jsem životní příběh tvůrkyně nejslavnějšího kouzelníka současnosti nijak zvlášť neznala, snad jen kromě nejprofláklejší informace, jak se z chudé matky na pracáku vypracovala na jednu z nejbohatších žen Anglie. Takže nemohu ani posoudit, do jaké míry je film co se týče podrobností vyčerpávající, ale je mi jasné, že tak úhledně a idylicky se to i přes všechny naznačené problémy určitě neudálo a skutečná J.K.R. není až tak hezká a nepůsobí na mě zas tak sympaticky jako její postava tady, ale čert to vem, je to poutavé, emotivní, dobře se na to kouká a pro všechny znalce knih nebo filmů je tam plno asociací na slavnou ságu, kdy se nám i malá Joanina inspirace náhle zhmotní v nějakou známou situaci v knize, navíc je to podbarveno hudbou, ne nepodobnou z Harryho Pottera. A když nakonec došlo na to, jakou nefalšovanou radost měla Rowlingová z prvního vydání knihy o níž pochybovala, že vůbec vyjde, moc jsem jí to přála, konec konců jsem nad ní i nad těmi dalšími strávila jeden čas kouzelné i napínavé chvíle a osobně Harryho považuji, bez ohledu na to, že je to psané pro děti, za nejlepší literární thriller dneška.

Tentokrát jsou ty čtyři hvězdy slabší, protože přes všechny kvality snímku, přes všechny ty neuvěřitelné silácké kousky a ještě obdivuhodnější nezdolnou vůli Luise Cyra vyhrávat a zajistit tak sobě i svým blízkým východisko z beznadějné bídy, mi neseděla příliš dlouhá stopáž, ono když hlavní hrdina šokoval svým vystoupením poprvé, bylo to fajn, podruhé, potřetí taky, ale s každým dalším rekordem to ztrácelo na počáteční přitažlivosti. Přesto zajímavý snímek, který určitě doporučuji.

No, co se dá dělat, jednou to přijít muselo. Christian Clavier společně s Jeanem Reno byli vždy mou oblíbenou francouzskou komediální dvojicí, která mi nejednou připravila slušnou porci výborné i když nenáročné zábavy, ale obávám se, že jim s přibývajícím věkem dochází šťáva. Ne, že by to v tomto případě byl nějaký velký průšvih, většinou jsem se nenudila a sem tam se i pousmála, takže úplná ztráta času to zas nebyla, ale znáte to, když už jsem si zvykla na určitou kvalitu, jen velmi nerada z ní slevuji. Každopádně jsem si všimla, že se oba sejdou ve filmu ještě v letošním roce, takže jim dám určitě další šanci, je možné, že jsem to házení je do starého železa možná trochu uspěchala.

Jako satira na Hollywood to nebylo úplně špatné i když do cynického nadhledu Altmanova Hráče to mělo přeci jen daleko. Horší to však bylo s Bennyho rodinnými problémy, u nich jsem se nepokrytě nudila, tak moc to bylo utahané a jakkoliv se snímek pokoušel vzbudit sympatie k chudákovi utrápenému a vytíženému producentovi, u mě tato snaha nepadla zrovna na úrodnou půdu, já celou dobu fandila tomu režisérovi, co se nebál na konci svého filmu nechat zastřelit psa. Ne, že bych tedy měla něco proti psům.

Jarmush mě zas jednou dostal s plnou parádou. Jedním z důvodů, proč ho mám tak ráda je jeho výjimečná schopnost propojit vizuální stránku filmu s tou hudební ( a že má sakra dobrý hudební vkus i rozhled ) a vytvořit tak nevšední, často až hypnotickou atmosféru, což se v Milencích podařilo na 100%. A jeho upíři? Charizmatičtí, unavení dlouhými věky, pohybující se v undegroundu, obklopující se krásou i uměním a vyznávající lásku - nejsou to nakonec hodnoty, které jediné přetrvávají věčně?

Nebraska je, myšleno v tom nejlepším smyslu slova, pravým americkým nezávislým snímkem. To znamená, že je to celé natočeno černobíle, zasazeno do posmutnělé krajiny a pohybují se tam obyčejní, nepříliš hezcí lidé, co mezi sebou vedou normální, civilní rozhovory. A přesto je to plné citu, humorných situací u kterých jsem se upřímně zasmála i velmi smutných chvil, kdy mi bylo těžko u srdce, jako když starý a nenaplněným životem ubitý Woody vysvětluje svému synovi, že by chtěl svým synům po sobě alespoň něco zanechat. Ve filmech, jako je tento se nedočkáme skutečných happy endů, ale jsem moc ráda, že svým jednáním dal David svému otci alespoň malou iluzi pocitu štěstí a zadostiučinění, ten starý muž, co se dřív snažil každému jen vyhovět si to určitě zasloužil.