kareen

Vezměte kteroukoliv americkou romantickou komedii, co tu má hodnocení kolem padesáti procent, zasad'te ji do německého prostředí a máte Zajíčka bez oušek jak vyšitého. Jediné, co tady alespoň trochu funguje, je jiskření mezi hlavním párem ve stylu - co se škádlívá, rádo se mívá, ale co je to všechno platné, když jim podráží nohy scénář, plný hloupých situací a ještě hloupějších dialogů a navíc mám osobní problém s hlavním milovníkem Ludem, protože já tyhle nordické krasavce zrovna dvakrát nemusím. Aspoň, že ta Anna je docela roztomilá, ale to, že je největší kráska filmu okolím všeobecně přijímána za obludu, jen proto, že nosí brýle a tlustý vlněný svetr, je už klišé dokonce i v parodiích.

Pokud bych měla snímek pojmenovat jen jedním přívlastkem, bylo by to křehký. Křehký svým zpracováním, křehký svým vyzněním a křehký vší tou nejistotou i nadějí postav toužících po lásce. Kdybych už dávno Joaquina neobdivovala, stalo by se to nyní právě tady a Scarlett Johansson má neobyčejně charismatický hlas. Kdyby byl film tak o půl hodiny kratší, dala bych pět hvězd.

Při sledování mi neustále běželo hlavou: proč se k sakru James McAvoy doteďka zahazoval v rolích romantických slušňáků? Jo, je to nekorektní, amorální, občas nechutné a rozhodně ne pro každého, ale je to všechno podáno s takovou nadsázkou, že jsem to sežrala i s navijákem, zvláště ten boží konec.

Většinou nejsem příliš nadšená, když si filmoví tvůrci překopávají literární předlohy od základů, ale Mušketýři jsou tak provařeným příběhem, že mi to tentokrát přijde i docela vhod. Uvidíme, kudy se to bude ubírat dál, zatím se docela bavím, sice si představuji Athose typově trochu jinak a mám pocit, že D'artagnan spíše než z Gaskoňska dorazil odněkud z jižní Ameriky, ale vcelku mají kucí docela šmrnc a Capaldi jako kardinál Richelieu je pro mě ozdobou seriálu, sice je to parchant první třídy, ale na druhou stranu působí věrohodně také jako schopný státník a dokáže vnést do jinak oddechové podívané stín temnoty, taková scéna v lese byla dost mrazivá. Hodnocení je předčasné, ještě se to může dost dobře zvrtnout, ale na tu bídu filmových zpracování, které slavnou čtyřku v posledních letech potkala, jde zatím o hezký nadprůměr.

To roztahané přeskakování mezi více žánry mi v tomto případě vůbec nesedlo, mnohem více bych uvítala větší soustředění se na komediální stránku, ale zase bych snímek tak úplně neodstřelovala už jen pro tu plejádu oblíbených britských herců a navíc se mi moc líbilo romantické jiskření mezi Jimmym a Annabel. Toto je teprve mé druhé setkání s Jamesem Nesbittem a jsem ráda, že jeho vynikající kreace v Jekyll nebyly jen dílem náhody. 70%.

Muzikant může mít talent jak hrom, ale chce-li dělat hudbu co má duši, musí si něco odžít a třebas padnout i na dno, což u kvalitních písničkářů platí dvojnásob. Stará známá pravda, zasazená do cohenovského vesmíru, ve kterém jsem navzdory mírně depresivnímu ladění a díky neuspěchanému, lenivému tempu, strávila příjemných 105 minut. A ta muzika se taky moc dobře poslouchala.:-)

Každá rodina má nějaké problémy a kostlivce ve skříni, ale Westonovi jedou skutečně až nadoraz. Tolik hořkosti, neporozumění, krutosti a celkové citové vyprahlosti se jen tak nevidí a je to o to horší, že i když je v průběhu tohoto dramatu řečeno i objasněno mnohé, konečná očistná katarze nepřichází, snad proto, že staré křivdy jsou už příliš zakořeněné, než aby šly odčinit. Myslím, že nejzásadnější větu celého snímku vysloví nejstarší dcera poté, když dostihne matku, která se v zoufalství rozeběhne jako šílená do polí: "Není kam utéct ". Snad jen co nejdál z domu, kde už jsou si stejně všichni dávno odcizeni. A tak trochu působil film i na mě, snad bylo té negace až příliš, stejně jako přemíra melodramatických proslovů, nedokázala jsem se do něj hlouběji ponořit a nemohla jsem se zbavit přesvědčení, že na divadle bych si tuhle konverzačku užila o mnoho lépe. Herečky jsou ovšem prvotřídní, o tom žádná a ačkoliv to tu bylo už mnohokrát zmíněno, některé skutečnosti jsou natolik do očí bijící, že je zkrátka nelze přejít - jakkoliv je Meryl Streep dobrá, tentokrát jí na celé čáře poráží Julia Robert, jestli má někdo v této povedené famílii "koule", je to právě její postava. Nikdy bych nevěřila, že tohle napíšu, ale když Cumberbatchův nesmělý ňouma zpívá své vyvolené písničku, je to takovým bezbranným koťátkovským způsobem tak roztomilé, až je těžko v jeho očích hledat tu arogantní jiskru brilantního Sherlocka a Ewan mi díky svému plnovousu občas připomněl Obi-Wana Kenobiho, což je asi to nejzajímavější, čímž mi tady ti dva utkvěli v paměti, hlavně proto, že dostali minimum prostoru, v tomto převážně ženském světě pro ně nebylo příliš místa.

Což o to, Cate Blanchet si tu kravku z vyšší společnosti dává přímo luxusně, dokonce až tak, že mně i přes občasné záchvěvy lítosti lezla celou dobu dost slušně na nervy. Těžko to Woodymu vyčítat, když to byl zcela očividně jeho záměr, který se povedl na jedničku, ale trochu tím trpěl Jasminin příběh, například ve chvíli, kdy čekala důležitý telefonát od potencionálního dalšího bohatého manžílka, mě mnohem víc zajímaly milostné pletky její sestry apod. Ale přesto jsem se ani na minutu nenudila a Allena mám docela ráda, takže u mě žádný problém.

Myslela jsem, že si dneska zlepším náladu nějakou šmrncovní francouzskou romantickou komedií a místo toho jsem otrávená z těch trapných gagů, hloupých dialogů a lidských karikatur, ze kterých nejvíce vyčnívá, jak jinak, postava afektovaného gaye. Jak se tahle nepovedená zpatlanina dostala do červených čísel, je pro mě záhadou.

Nemíním tady oslavně vzdychat nad tím jaké oběti Jared s Matthewem museli podstoupit, aby vypadali jak dvě smrtky, protože na mě tyhle fyzické proměny slavných herců nikdy nedělaly dojem a počítám, že jejich lékaři by se mnou ze srdce souhlasili. Co je však pozoruhodnější, jako by Matthew se shozením své působivé muskulatury naopak přibral na hereckém talentu, protože to co poslední dobou předvádí nejen v tomto filmu je obdivuhodné. Jako ženskou mě to trochu mrzí, přeci jen to tělo bylo dřív k sežrání, jako filmový divák jsem s jeho i Jaredovým výkonem velmi spokojená, protože bez těch dvou by byl snímek přes všechny své nesporné nesentimentální kvality přeci jen poloviční. Tak ted' jen hodně štěstí v oscarovém klání.