Omnibus

Kam se poděla ta solidně znepokojivá atmosféra traileru? Zbyla jen podprůměrná vyvražďovačka typu „Zachraň se kdo můžeš!“ aneb „Táhněte mi z baráku, bastardi!“ K samotné Očistě: Prý originální sociální inženýrství? Leda tak prd. Už ten námět „Vykuchej si souseda, dnes můžeš!“ je blbej, jak Vánoce v kriminále. Si to vyzkoušejte ve vaší čtvrti. Jedenkrát do roka vyhlašte Očistu. Při ní nakopněte sousedovi psa, opíchejte mu ženu (případně naopak, proti gustu žádnej dišputát) a rozbijte mu hubu. On vám na revanš třeba rozmlátí satelit a jako bonus se vám vysere do bazénu. A zbytek roku hezky v klídku, jako staří kámoši, kecejte v hospodě o politice a o fotbale. A pak dejte vědět, jak vám to šlo, ju? No nic. Z debilního (ale uznávám, že chytlavého) námětu se povedlo vytřískat aspoň ten tísnivý trailer. Bohužel film šel do kopru. Teď si trochu zaSPOILERuju, jo? Na úvod „vrčící milovník“ Henry. To byl fakt komik. Kdyby se trefil, tak čekal jako co? Hned po pohřbu svatební noc? :-) Hlavní záporák si v masce zřejmě připadal blbě, takže si ji furt sundával. Kristova noho, tak proč si ji vůbec bral?! Synáčka pošleme do sklepa, tam ho určitě nikdo hledat nebude... A další a další WTF momenty. Ovšem pokud je divák skromný a navíc na dvanáct hodin vypne nejen linku 911, ale i logické uvažování, a pokud zkousne i kreténismus útočníků, s jakým se mrcasí po domě při hře na „Máš babu!“, může si člověk Očistu i užít. A taky někoho zabít, např. DeMonaca.  Ale že se jim cukal, maník... Nechtěl si sednout na křesílko! Za tuhle realisticky natočenou scénu dávám hvězdu navíc.

Přece jen s určitou (auto?)cenzurou vybrané a natočné scény mučení teroristů, ale jinak velmi působivý film. Téměř v dokumentárním duchu pojatý a přitom mě strhnul natolik, že jsem ani nevnímal tu stopáž. Mě tedy přehnaná nepřišla. Alespoň to pomalé tempo vyprávění pomohlo ilustrovat ten šíleně se vlekoucí marný lov Usámy, trvající tolik let. Mimochodem, Twin Towers v New Yorku opravdu stály. A toho 11.září jsem si u televize připadal (a asi jsem nebyl sám) jako v nějakém béčkovém filmu, ale bohužel to byla realita. Takže v komentářích k Zero Dark Thirty (i jinde) se nějak lacině navážet do Američanů a jejich lovu na Usámu, jen proto, že u nás zatím terorismus nezabíjel, to mi přijde dost krátkozraké. A teorie, že bez jejich honby za ropou by se neobjevil žádný Usáma? Přečtěte si aspoň pár pasáží z Koránu, třeba o svaté (a záslužné) povinnosti každého muslima zabíjet bezvěrce a možná změníte názor.                    P.S. Většinou cizí komentáře moc neřeším, ale tuhle nahrávku na smeč holt využiju: Místní maskot verbal (se) zase jednou popadl (za) pero a pořádně natrhl Jessice Chastain triko: "S konstantním výrazem "mámzašitoukundunoaco" se potácí celým filmem..." Sis spletl žánr, viď? Jen pro tvou informaci: Jessica tady má za úkol honit Usámu, ne Usámovi...

Co je mi platné, že je to zajímavý námět a podle skutečného případu, když jeho zpracování je ještě blbější než ti zaměstnanci fast foodu (a to je co říct!). Těžká nuda. Kvůli ní nějaká empatie nemá šanci. Tlačení na tupou scénáristickou pilu a nekonečné, leč marné pižlání tématu manipulace sociálně tupými lidmi, živořícími na samotném dnu potravinového řetězce. Jako nafouklá konzerva s prošlým datem spotřeby konzumovatelné snad jen za účelem ukojení úchylných choutek diváků (navíc jen těch značně trpělivých). Jako rádoby psychologická studie nepoživatelné. Téma sice výživné a zdánlivě fakt maso, leč postavy příběhu jsou pouhé sojové náhražky, bez jakéhokoli obsahu živočišných bílkovin. Velmi nevěrohodné. Svlíknout zlodějku a prohledat jí šaty? Dejme tomu. „A teď její šaty odneste do SVÉHO auta a nechte ho odemčené. To je náš BĚŽNÝ POLICEJNÍ POSTUP“. A šéfová směny už cupitá. ROFL! By mě zajímalo, jestli by holčinu třeba taky strčili do trouby a zapnuli hořáky (další běžný policejní postup :-). Ačkoli, jak se říká: „Byls v Americe? Nebyl? Tak neraď!“ A teď babo raď, jak to ohodnotit. S přihlédnutím k faktu, že kdyby se v tuposti soutěžilo na olympiádě, tak Američani posbírají většinu medailí. Ostatně Craig Zobel by v kategorii tupý a nudný scénář roku taky bral nejmíň bronz.

Můj neoblíbenec Schwimmer mě docela překvapil. Tím jak vylezl z přátelské škatulky "Ross" a rovnýma nohama skočil do černého humoru profesionálního odklízení nemrtvé mrtvoly. V tu chvíli v reverendově domě se film solidně rozjel, mě to chytilo a těšil jsem se na ONE MAN – ONE SEPTIC SHOW. Jenže, kam čert nemůže, tam nastrčí bábu. Zde nastrčil ne moc dobře zahranou mrchu Jossie. Ta se sice pěkně uvedla zručnou prací se sekyrkou, ale jinak mě moc nezaujala. Kdyby aspoň při závěrečných titulcích proběhlo pár hezkých ilustrativních obrázků, jak na ní zapracoval ten Oregonský hrobař, kterého si stopla, ale bohužel ne. V jejím případě tedy opravdu nula od nuly pošla ... A toho agenta s cukrovkou a inzulínem píchaným do pneumatiky bych ze scénáře vyškrtl taky. Jo a ještě tu zbytečnou manželku - policistku. Takže by mi tam zůstal Simon Pegg a ... a kdo? No právě! Málo platné: Pegg bez Frosta je jako knedlo-zelo bez vepřo. A dietně kuřecí Schwimmer vepřo prostě nenahradí. Nicméně komedie to je, a černá je dostatečně. S odřenýma ušima na čtyři hvězdy.

Tváří v tvář těmhle dvěma protivníkům, sedícím proti sobě při onom památném rozhovoru v bistru nad (jako smrt) černým kafem, bych měl dát samozřejmě pět hvězd bez zaváhání. Robert de Niro je prototyp gangstera z povolání. Je to technokrat loupeží, pragmatik až za hrob, cynický a naprosto bez skrupulí. A Al Pacinův policajt? Ten je zarputilý a dravý, jako povedený kříženec buldoga a chrta.      Tak proč jen, u všech všudy, maže gangsterovi med kolem huby a dává mu nepokrytě najevo svůj obdiv, jak nějaká fanynka rockové hvězdě, místo aby se ho zeptal na ty tři naprosto bezdůvodně postřílené chlapy z přepadeného pancéřového vozu? No proč asi. Protože to holt scénáristu nenapadlo... Škoda. 90%. Naopak oceňuji to krédo zloděje: „Když se rozhodneš krást, nesmí být v tvém životě nic, co bys nedokázal během 30 vteřin opustit, když půjde do tuhého.“ V závěru filmu bezohledně (byť s malým zaváháním) uplatněné vůči zamilované naivce Eady. Jako ze života...

Základní vojenská služba nebyla nic jiného, než státem posvěcený morální teror, organizovaný komunistickou stranou. Šlo o to zlomit celé generace mladých kluků. Naučit je držet hubu a krok a poslechnout bez přemýšlení i sebedebilnější rozkaz, aby pak tu hubu drželi i v dospělosti (případně i na stranických schůzích), nelezli demonstrovat na náměstí a zanadávali si na režim tak nanejvýš v hospodě. Naopak vypustit páru a aspoň na někom se pomstít za ty dva roky mládí v hajzlu umožňoval propracovaný mazácký systém, který zároveň šetřil práci neschopným důstojníkům (čest vyjímkám, ale těch moc nebylo), kteří by často v civilním životě nemohli pro svou tupost šéfovat ani partě kopáčů. Mazácký systém ovšem taky znamenal peklo, fyzické, ale zejména psychické, dokud byl člověk pouhý "zobák". Kdo to nezažil, nepochopí. To jsou nesdělitelné a nepřenosné zkušenosti. Bohužel spoustě původně normálních kluků toto ponižování a šikana (většinou samoúčelná, nezřídka až sadistická) naprosto zkurvilo povahu a oni se jen těšili, až budou mazáci, jak si taky zařádí na nováčcích. I díky povinné vojně se tak komunistům úspěšně dařilo zlomit morálku národa a připravit o ideály velkou část populace hned na prahu dospělosti (samozřejmě nejen vojnou, také využitím demagogické propagandy na všech stupních školství již od základky a dalšími pákami).             K samotnému seriálu: Pro mě je to propagandistický škvár nejhrubšího zrna a hodnocení odpad! je naprosto na místě. Bez ohledu na to, kolik lidí, co to nezažili, se u toho dnes třeba i baví a směje. Ovšem těmto mladým lidem (Malarkey, Djkoma a další) to nezazlívám. Holt nepřenosnost zkušeností. Naopak jim to přeju a jsem rád za ně, že nezažili dospívání za totality. Netušíte, jak šťastní jste lidé! Ovšem z pamětníků, kteří v těch dobách naší socialistickou armádou prošli a přesto tento propagandistický seriál vychvalují, mě mrazí.

Kolik parády nadělá schopný režisér uprostřed noci v hlubokém lese s jedním prázdným kočárkem a minimálním rozpočtem? Cha! Náhodou docela dost. Vánoční rolničky-rolničky zpívané v autě pošahanou rodinkou na odpis, jejíž členové jsou na sebe jako psi („Co je špatné na večeřích s mojí rodinou?“- „Tvoje rodina!" případně „Je mi líto, zlato, ale na tvou matku seru!“) a jsou všichni bez výjimky zralí na pár facek. Odborně naporcovaný potenciální zeť a vzpomínka na milovaného křečka v mikrovlnce, jako amatérská první pomoc při šoku, děťátko v zavinovačce (a v rozkladu). A jedna vycáknutá třešnička na tomto nechutně, leč zdařile rozpatlaném konverzačním dortu. Miss červenec, přilepená žvýkačkou na kmen buku a zneužitá puberťákem (klid, jen k samohaně). To vše uprostřed nekonečného pustého lesa, na silnici lemované v pravidelných intervalech cedulemi „Marcott“. A odnikud nikam projíždějící tajemné černé auto, samozřejmě. Zřejmě fáro převozníka Charona, řekl bych. Jenže nesympatičtí manželé (hlavně božská “Granny Boone“ Lin Shaye) si po letech už natolik lezou krkem, že jim nerozhodí sandál ani hnusný mord zeťáka a dál s gustem vedou své žabomyší spory. Syn a dcera jim zdatně sekundují. Zkrátka: je to podivné, je to pořádně ujeté (těch ujetých mil!) a oběti schválně vedou natolik debilní a mimózní dialogy, že ten duch ženy v bílém vám, ve srovnání s nimi, bude připadat jako docela normální holka (u té rozkošnicky sfouknuté sirky byla přímo k zulíbání). Jenže tentokrát to vše není scénáristický omyl, ale záměr. Čirý výsměch divákům, korunovaný rozkoší z masáže vyhřezlého mozku. „Copak jsme chtěli tak moc, mít hezké Vánoce?“   Velmi vypečená jízda!

... Tou dobou mě už celej ten výlet pěkně sral. Moskyti protivně bzučeli, opice zuřivě vřeštěla a holky zodpovědně hysterčily. Ale hadi to měli všechno na háku a vesele se pářili, jako by se nechumelilo. Jenže u sexu jim samozřejmě děsně vyhládlo (známá věc), pročež zanechali muckání a začali nás zase žrát, jednoho po druhém, přesně dle rozpisu ve scénáři. Kámošku to už docela otravovalo, tak jednomu nenažranýmu syčákovi uťala jediným máchnutím hlavu, jak blahé paměti Bajaja drakovi. A do toho mumraje rozkvetly konečně ty pitomé kytky. No sláva! Teď už jen zbývalo se kvůli nim vzájemně postřílet, a pak konečně vyrazit domů. Na oslavu konce filmu jsme si ještě rozsvítili jednoho hada, odplazili jsme se na vor a byl konečně šlus!

Jediná výtka – nebyl dodržen návod z Mladého chemika na sestrojení tikající rtuťovité bomby (a filmu stejných vlastností) a do bomby byla nacpána i vata, řekl bych dobrých deset, patnáct minut vaty navíc. To snížilo účinnost bomby z pěti na čtyři hvězdy. Ale i tak zábavné. Parta vitálních dědků a babiček se radostně prostřílí od regálů v supermerketu (pro důchodce symbol pomalé smrti), až do sklepení samotného Kremlu, slibujícího smrt rychlou (pokud máte u sebe kapsli s jedem). No jo, Kreml. Povinná špionážní exotika pro Američany, vítaný terč pro nás, bývalou ruskou gubernii. Tentokrát ale Rusáci docela zklamali, veškerou zábavu, jim i nám, musela obstarat ta nezvaná návštěva. A šílený vědec, doktor Hannibal Lecter, taky nic moc. Holt masové povraždění milionů Londýňanů není jeho šálek čaje. Víc mu to slušívalo pěkně face to face se zakusovanými oběťmi. Ovšem bourák Bruce Willis bude tou svojí sexy pleší jednou blýskat snad i z rakve a Helen Mirren zde háže prima suché ksichty, smrtící jak výpary kyseliny při „čištění“. I všichni ostatní si tu jízdu očividně užívali. A John Malkovich v ovocném klobouku byl děsně šik. Kvůli takovýmto zážitkům bych se na ten důchod nakonec i těšil :-)      Poznámka: Jedničku jsem neviděl (v Anglii mi na filmy moc času nezbývalo), ale po tomhle si ji určitě dám.

ALE FUJ...!!! Takhle ošklivě mě strašit! Takovýho hodnýho kluka, jako jsem já. A to se normálně démonů nebojím, nanejvýš toho, co na mě občas zle kouká ze zrcadla při holení. A z některých hororů odcházím ne vystrašenej, ale nasranej. Na duchy i na scénáristu. Obzvlášť když zabíjí ducha předlohy, tahá mě za fusekli nebo rovnou za nohu. Jenže tentokrát ne! Naopak. Při závěrečných titulcích jsem zažíval takový zvláštní pocit. Povznášející, řekl bych. Prostě jsem se vznášel, no... I s tím křeslem (řada F, sedačka 13), ke kterýmu jsem byl přikurtovanej policejními želízky. Napsal bych o filmu víc, ale furt mě ruší bouchání dveří v našem baráku. Asi průvan, nebo co. Jdu to zkontrolovat. Počkejte tady a ničeho se nebojte, hned budu zpátky. „Haló, je tady někdo?“  Nikde nikdo...        П       Tyhle dveře to nebyly...         П       Tyhle dveře taky ne...      Ještě se pro jistotu podívám do té staré velké skříně...        ▇▇Ī▇▇       ...          ▇▇ͼͽ▇]      BAF !