Nařčení

Předem upozorňuju na to, že jsem si o incidentu z reálu přečetl až po filmu. I přesto, jsem ale cca po 10min věděl, o co půjde. Ne proto, že bych byl génius, ale proto, že to přímo prýštilo do očí. A tam jsem si začal říkat ne, ne, ne a ne! Otázek by mohly padat desítky. To fakt nikomu nepřišlo divný, jak se týpek na druhé straně telefonu chová a co říká? Proč oběť taky na vše kývla? Ani mezi sebou si to neřekli? Proč policie pořád nejela? Je toto standardní postup? Když kočka ukradne prachy, strčí si je do..? Je to normální? Nepřišlo manažerce zvláštní, že vlastně jen slyšela v telefonu "ona kradla" a hned na všechno kývla, i když sama řekla, že s touto osobou nikdy nebyl problém? Je v pořádku, aby manažerka zavolala dva borce mimo firmu, aby postupně hlídali nahou holku? To ji tam nemohla prostě jenom zamknout? A proč třeba nezavěsili a nepočkali na příjezd policie? Řešila by policie krádež pár dolarů takovým způsobem a tak intenzivně? No asi ne, spíš by tam přijeli, bloncku sbalili a jeli na stanici, ne! A to se pak dočtete, že celý toto v reálu trvalo 3,5hod! To jako fakt? A furt nikdo nic? Jako by ani neuměli říct svůj názor celou dobu. To asi musela být nejhloupější sebranka lidí v historii. A prej jenom poslouchali autoritu. Bože, v USA je fakt asi možný všechno. Nepochopím.. Aspoň, že ta herečka byla pěkná. Jinak mám rád filmy ála Telefonní budka, ale ne takhle. To určitě ne.. (08.12.2015)

Nemyslím si, že tato prapodivná a zvrácená situace může vzniknout jen v USA, protože amíci jsou stupidní. Myslím, že se to může stát kdekoli na světě, protože spousta lidí má tendenci poslouchat rozkazy a při jejich plnění vypínají mozek. Je to dáno tím, že autorita jejich názory či morální hodnoty zadupe chytře hluboko pod zem a z lidí se tak snadno stávají ovečky na provázku. Zajímavý je z hlediska psychologie i Stanfordský vězeňský experiment. S námětem tedy rozhodně problém nemám, co mi však vadilo, bylo zpracování. Myslím, že to chtělo v několika místech pořádně zatlačit na pilu, dát tomu trochu šmrnc, napětí a vyhrocenosti. Moc tomu nepomohla ani hudba, která měla sice punc festivalového filmu, ale mě tam fakt neseděla. Lepší hudba a víc napětí, tak jdu s hodnocením výš. 60% (14.02.2013)

Úchylná makulatúra, pri ktorej ostáva rozum stáť. A najzaujímavejšie je to, že tento film napísal sám život, teda bol natočený podľa skutočných udalostí. Také čosi sa naozaj môže stať iba v Amerike. Nečudo. Pričasté návštevy fastfúdov, lacný olej a umelé dochucovadlá masívne poškodzujú ľudský mozog. (15.06.2016)

Lidé jsou jako hospodářský dobytek, ze začátku vzdorují a nakonci vám sami s tupým pohledem strkají hlavu do opratě. Compliance je film o manipulaci a strachu. Můj osobní názor je, že skutečnosti, které nám snímek předkládá, mám-li je brát do detailu, jsou krapet nadsazené. Tím spíše, uvážíme-li proslulou americkou vzdorovitost a vztahovačnost vůči policejním pravomocem. Na druhou stranu, USA jsou velká země a lidé v ní různí. Jedno je však jisté, a to je hlavním poselstvím filmu, tedy že každý z nás je ovlivnitelný, každý z nás má v sobě i tu temnou, méně lidskou stránku (viz experimenty Stanleyho Milgrama), která se snadno dere na povrch, zvlášť pak, jsme-li konfrontováni s vlastním strachem. Nemá smysl existenci této stránky popírat, jelikož se o to více nás pak bude držet. A pak, byť to vyzní jako klišé, i zdánlivě nevinná hra, stojící na bázi strachu, může snadno narůst do obludných rozměrů s tragickými následky. 62% (02.02.2013)

Co je mi platné, že je to zajímavý námět a podle skutečného případu, když jeho zpracování je ještě blbější než ti zaměstnanci fast foodu (a to je co říct!). Těžká nuda. Kvůli ní nějaká empatie nemá šanci. Tlačení na tupou scénáristickou pilu a nekonečné, leč marné pižlání tématu manipulace sociálně tupými lidmi, živořícími na samotném dnu potravinového řetězce. Jako nafouklá konzerva s prošlým datem spotřeby konzumovatelné snad jen za účelem ukojení úchylných choutek diváků (navíc jen těch značně trpělivých). Jako rádoby psychologická studie nepoživatelné. Téma sice výživné a zdánlivě fakt maso, leč postavy příběhu jsou pouhé sojové náhražky, bez jakéhokoli obsahu živočišných bílkovin. Velmi nevěrohodné. Svlíknout zlodějku a prohledat jí šaty? Dejme tomu. „A teď její šaty odneste do SVÉHO auta a nechte ho odemčené. To je náš BĚŽNÝ POLICEJNÍ POSTUP“. A šéfová směny už cupitá. ROFL! By mě zajímalo, jestli by holčinu třeba taky strčili do trouby a zapnuli hořáky (další běžný policejní postup :-). Ačkoli, jak se říká: „Byls v Americe? Nebyl? Tak neraď!“ A teď babo raď, jak to ohodnotit. S přihlédnutím k faktu, že kdyby se v tuposti soutěžilo na olympiádě, tak Američani posbírají většinu medailí. Ostatně Craig Zobel by v kategorii tupý a nudný scénář roku taky bral nejmíň bronz. (13.08.2013)