Omnibus

„In vino veritas, in vagina satanas.“ Mlaďounká křehounká panna musela přijet až z Ameriky, neb v Itálii světice už dávno došly. Cecílie pohříchu umí jen anglicky, italsky neumí ani meknout a latinsky ani Zdrávas Maria, ale to prý v italském klášteře vůbec nevadí. Teď jí po nagelovaném bříšku šmejdí sonda, Cecílie úkosem kouká na OKÉNKO UTRAZVUKU [][] a nestačí se divit. Ψ Kde udělali soudruzi z Vatikánu chybu? Ψ K čemu mají v klášteře (!) gynekologickou kozu a porodní kleště? Ψ A odkud se vzal plod v lůně střeženém panenskou blánou, pevnou jak víra v neposkvrněné početí? Déjà vu, stejná záhada jak před 2000 lety! [][] Klášterní hospic byl zajímavý, tzv. dead friendly. Rozverné jeptišky věšely prostěradla na šňůry i na sebe navzájem, dávaly si high five a přestávky na cígo a při paliativní péči se tak chichotaly, až se umírající řádové sestry za břicha popadaly. Otec Tedeschi a kardinál Merola naopak pečovali o hororové diváky, mučili hubatou novicku a vyřezávali jí zlolajný jazyk. Jedna útlocitná jeptiška z té podívané omdlela a vypadla z okna. Zbylé sestry uzavíraly sázky. Porodí jejich chovná světice spasitele? Bude to loztomiloušký andílek? Nebo se, nedejbože, do jesliček narodí zadkem napřed? Názory se různily a tak došlo i na topení těhulky, škrcení kardinála růžencem a umlácení porodní báby tupým krucifixem. Při havarijní situaci ve sklepě, kde praskla voda a začaly stahy, se otec Tedeschi zaradoval a vzrušením mu začaly hořet tváře. Doslova. Ocenil jsem dobrou práci Cecílie s rezavým hřebem z Kristovy dlaně a krátký proces s pupeční šňůrou. Překousla ji jak hada! A hned se shýbla pro placatý kámen. Amen. Čtyři betlémské hvězdy rozsvěcuji.

„Z okénka auta zadek trčí, bahňák je v šoku, zlobně vrčí.“ Aby taky ne, před chvílí se probudil z tisícileté hibernace v rašelině. A místo přivítání a slušného pozdravu na něj  zvlčilá irská mládež z OKÉNKA AUTA: [][] vystrkuje prdel... [][] A asi na diváky, kteří se nechali nalákat na Vinnie Jonese. Zádumčivý pán z půlnočního metra svírající koženou brašnu vs. věčně dehydrovaný bahňák jsou taky jediné dva důvody proč si nechat zasvinit obrazovku černým filmem. Zbytek postav ať si Foley strčí do... Může i do močálu. Hodně hluboko. Zakrslá ředitelka zeměkoule, nedopečená irská buchta, odbarvená a vypatlaná, submisivní (!) taxikář, se kterým se dá orat, a sličný archeolog honibrk, který prý umí rozdělat oheň třením klacku o klacek, ale nakonec je rád za sirky. Naši zbloudilí pak soutěží, kdo z nich nese větší trauma (zív...) a kdo umí rychleji pajdat po lese a tudíž rychleji vběhne bahňákovi do rány. Do kroku jim vesele mečí dudy a hraje rozverná country, to aby se v noci na blatech moc nebáli. Viděno dvakrát, bohužel, protože před 10 lety jsem komentář nenapsal. Velká chyba.

„Zálesačka v lese, těžké trauma nese.“ Filozof nevstoupí dvakrát do stejné řeky, zkušený zálesák dvakrát do stejného medvědího lejna. Zasmušilá Lennon není ani jedno. Hned za druhým pařezem na mýtině zabloudí tak kvalitně, že už se do konce filmu nezorientuje ani ve vlastním stanu, natož v terénu či v divočině své traumatizované mysli. Rangerka ztracená v lese je ovšem pěkné faux pas. Ta bobříka odvahy za ocas nečapne, ani nevystopuje bájného drevokocůra, který kdysi odvlekl její sestřičku do špajzu v bažině. RANGERSKÉ OKÉNKO: [][] Kdo se bojí, nesmí do lesa. Ϫ̊  Kdo se sám ztrácí, nemá hledat ztracené. Ϫ̊  Kdo je kráva zapomnětlivá, má si všechno psát! Ϫ̊  Vzít náhradní tužkovky. Přibalit do báglu trauma. Ϫ̊  Roli toaleťáku a dva klacky (o jeden se dřepící ranger opírá, druhým odhání vlky). Zobnout prášky na hlavu. A nezapomenout... se bát. [][] Bohužel, o Lennon se bát nešlo, byla mi sympatická asi jako před týdnem přejetá ondatra a její bloudění bez buzoly mimo realitu mě sralo. Dtto kamera imrvére otáčená vzhůru nohama a samoúčelné „artové“ vifikundace, viz mršina laně v rakvi. Škoda, přitom prérijnímu hororovému větru jsem hvízdnul silné tři.