Omnibus

„Chudoba cti netratí, na grilu cos škvíří, vše se ve zlé obrátí, příjdou čtyři štíři.“ Citlivé rodinné drama, vypečené a pikantně okořeněné aneb s puberťáky jsou starosti. Ví to rodiče vegetariáni, ti normální i kanibalští čističi, kteří původně jedli jen bezďáky a socky, což je sice chvályhodné, ale zaprasí to chuťové pohárky a zkazí žaludek. OKÉNKO KARAVANU: [][] Brýlatý ňouma „na zbraně nevěřím“ Keith, který vypadá, že neumí do pěti vidláků napočítat, submisivní puťka Kathleen, ulíznutý „nikdy taťku neposlouchám“ Jeffrey a sympaťanda Amy, jediná „jedlá“ postava. [][] Zato dva buranští vidláci umí napočítat jen do jedné, nad Amy sliní jak Pavlovův pes a kromě choutek mají i brokovnici. Též parádní twist, dědka se srdcem na dlani, Juli Ann vyzbrojenou manželem zlobrem a lesbickou sestřičku Savannah s lukem, řečenou Krejž holou! Kvalitní psychopati i zábava. Jen při výstřelu iniciativního blbce Faustka remcala, že Kaplan je vůl. Není, to já vůl v úvodu říkal: „Fajn žabka, ta ať přežije.“

„Sek sem se semtexem.“ Protřepat, nemíchat tentokrát nezachraňuje svět, ale jen svou kůži a politickou kariéru. Před lety si umyl ruce od krve, celý kýbl Solviny na to padl, a zakopal válečnou sekeru i zbylý semtex (GPS si zapsal). Teď je z něj mírotvorce, usmiřující protestanty s katolíky, což je práce pro vraha. Navíc se mu zbláznila spící buňka, rakovina násilí znovu bují a ke všemu jakási zakrslá žlutá opice opruzuje: „Prozraď jméno!“ Jo jo, Jackie Chenovi sice už vržou klouby, ale pořád umí kopat jak mula. Na Hennsseyho si vyskakuje, jak péro z gauče, háže mu vidle do politických pletich a chlapcům z IRA na záchodech odpaluje bomby pod prdelí, aby poznali jaké to je. Nepolapitelný Quan se plíží kanály Ulsteru i bažinami v lesích, jako Rambo straží pasti s kůly a při rvačce sám zbouchá šest urostlých na jednu hromadu. Zmlácení teroristi pak na něj volají posily, 100 chlapů [nekecám, čas 57:20] a já konečně pochopil, že nekoukám na thriller, ale na akční komedii. Škoda. POLITICKÉ OKÉNKO: [][] Až film zkouknou v Buckinghamském paláci, objednají z Číny kontejner důchodců a ti jim Belfast i Dublin vyčistí od IRA dočista do čista. A v Ulsteru konečně zavládne mír. [][] God Save the King!

„Otrávená voda? Času na to škoda.“ L.A chcípá žízní, protože nějaký dobytek flusnul do přehrady. Zajímavý námět, to se snad ani zprasit nedá? Ale dá... Rekhi začal zčerstva. Dva mantáci se řítí autem, hystericky na sebe řvou, obraz se divoce klepe... a do toho vypravěč unylým hlasem pronáší hluboká moudra. To nevymyslíš. DEMENTNÍ OKÉNKO: [][] Zach se fakt povedl. V pekelné výhni nosí pleteného kulicha, neb bezmozkovi se stejně nemá co přehřát, a šílí strachem z dehydratace a z toho, že u pisoáru si bude vyklepávat akorát písek. V hubě má zaseklou gramodesku: „Vodu, vodu, vodu...“ Jules Winfield by ucedil: „Já tě varuju, ty šmejde, řekni to svý „water“ ještě jednou...“ Jenže šmejd nepřestal a já mu to někde u 150 vody přestal počítat. „Vodu, vodu...“ Úžasná slovní zásoba. Rekhi asi nikdy neslyšel o džusu, minerálce, pivu, pitu, limonádách, ledovém čaji. [][] Já ale u filmu žízeň nedostal, jen bolehlav a děsnou chuť zatáhnout Rekhiho do sklepa, na pár galonů waterboargingu. Co dialog to perla, příšerná orientální hudba a na ni se vrtí „hezká pandžábská děvčata.“ Brr. Jedna hvězda za vyzenovaného Vikrama a židovskou hubeňourku bez košer podprdy, která přicházela s nabídkou kvalitního hlídání krámu a na Indech ji zajímalo, jak dlouhé mají... vlasy pod turbanem. Vikrame, ukaž!