Omnibus

„Ils ne voulaient pas jour avec nous...“  Není nad to, pořídit si velkej dům. To se pak člověk může pořádně vyblbnout s nezvanými návštěvníky při „Máš babu!“. Taky je fajn mít ten barák na samotě u lesa, aby mu přes plot na to honění zbytečně nečuměli sousedi. No jo, Frantíci, bohémové až za hrob. Doslova. Už ten úvod... Na baráku práce jak na kostele, ale borec vesele mastí videohru na noťasu (asi nějakou vyvražďovačku :-), místo aby šel pokosit kopřivy, natřít okenice nebo aspoň naolejovat panty u té stovky dveří uvnitř domu (už by to fakt potřebovaly). A neodloží ten noťas ani při honění partnerky s nemravnými záměry! Diagnóza je jasná – závislost na internetu. Kombinováno s nepraktičností a neschopností improvizace při zápase o holý život. Šlohnou jim auto, téměř face to face, vyhodí pojitky, odříznou telefon, a co udělá borec? Jako ovce na porážku vydusá do patra a v ložnici se vystrašeně tulí k nočnímu stolečku :-D Napadne ho vzít to přes kuchyň, aspoň pro nějaký ten nůž? Ne. Nenapadne. Pak se ale zastydí a pro změnu si začne hrát na Ramba a s pohrabáčem šmejdit po baráku. To fakt nevím, co si od toho sliboval. Když ani netušil, jestli už není uvniř s baterkama rovnou celý skautský oddíl. Takže už od půlky filmu jsem holt držel palce těm sympaticky hravým mládežníkům. I když ten Pepík za igelitem taky nebyl žádnej Einstein. Stál tam jak svatý za dedinů, dokud ho nežďuchla z lešení dolů. Blbec. A to závěrečné honění v lesejčku, kuk za dubem, baf za bukem..., to už byla těžká nuda. A z logiky plot. Mimochodem, ten plot, ten plot... Začnu odspodu a za chviličku mám rozpleté pletivo a díru jako kráva, dost velkou i pro vola, jako byl Lucas... Ale závěr ve sklepení to přece jen vytáhl nad průměr.

Dostanu chuť na nějakou hezkou holku? Žádný problém. Zajdu si k ní domů, popadnu ji kolem pasu, přehodím si ji, (potěšeně)vřískající a kopající, přes rameno a hurá pryč... Odvezu ji na odlehlé místo a tam zalezeme na noc do kutlochu. A budu jí valit klíny do hlavy, abych se jí dostal do klína (aspoň hlavou :-). Když se rozhodne mi dát, musí se pak vdát... Cože?! Takovej smutnej konec? A tak hezky to začínalo. Jak já nesnáším svatby! Nicméně stvořit Abduction club byl dobrej nápad. Myslím tím historicky i filmařsky. Dialogy na úrovni, lehce staromilské, ironie nadčasová. Zásadních dialogů mohlo být víc, ale stejně našlápnuto k 80%. Bohužel ale strašně přeslazenej závěr. Cukrkandl hadr. Tak proto jen průměr.

I ten sadistický spratek Brett byl kdysi roztomilé miminko. Máma se s ním mazlila a táta ho, radostně výskajícího, vyhazoval do vzduchu. Jak pevně jsou v lidech zakořeněné morální instinkty? A kdy se to zvrtne? Když Brettův otec před ním poprvé zařval na jeho mámu „Drž hubu, krávo!“ a vrazil jí facku? Děti se rodí tak čisté... Jako nepopsaná kniha. Dychtivě sledují svět kolem sebe a všemu se teprve učí. Přejímají vzorce chování rodičů. Pak následují zákony smečky. Tu tvoří příbuzní a kamarádi, někdy i nejbližší přátelé jeho rodičů. Zákony společnosti a etický kodex přicházejí na řadu až jako poslední, to nejméně důležité. Dětem z asociálních rodin vysvětlované jen jako nutné zlo. Právě tohle mě vždy fascinovalo. Ta neuvěřitelná síla moderní společnosti, která zlo plodí, příčiny neřeší, a zločiny sice trestá, ale ne vždy, spíš jen namátkou.  A přesto se moderní prohnilá společnost nehroutí. Brett druhý den vstane a s tátou pojedou koupit do supermarketu krumpáč, lopatu, pytel vápna a 6 černých plastových pytlů. S vozíkem se normálně postaví do fronty. A slečně v pokladně otec normálně podá kreditní kartu. Brett bude zase chodit do školy a tam poslouchat spolužáky, jak recitují z Romea a Julie. A posílat učitelku (tu krávu) do prdele, když to recitování po něm bude chtít taky. Ale tu školu nakonec vychodí. Dost možná ve svém životě Brett ještě pár lidí zabije. Ale mezitím bude normálně fungovat. Tankovat u benzínek, platit za kabelovku a pořádat barbecue se sousedy a rodinou. Ach ano, a pravděpodobně i Brett bude mít časem děti. A také jeho syn se narodí na svět nevinný a s čistou duší...

Povedený slizký psychohoror.     Taťka zvrácený a umaštěný tlusťoch, mamka citově rozháraná a proto zlá jak dětství v pasťáku. Příběh nestravitelný a odporný – podobně jako to hnusné těstíčko na anglické oblíbené mňamce Fish & Chips. Když si uvědomím, kolikrát jsem za tu dobu, kdy jsem žil v Anglii, jel na letiště Heathrow... Možná jsem jezdil těsně kolem toho baráku mamky a taťky. No potěš... naštěstí mě nepozvali, abych s nimi oslavil svátky! Studení čumáci, born in England :-) Ale já stejně na tyhle nucené radovánky nikdy moc nebyl. Tedy - ne v roli oběti. Jo, a pokud se některým komentujícím zdá, že film postrádá koule, tak se na ty ztracené koule zeptejte taťky. Já ale radši nechci vědět, co s nima udělal (resp. jak se do nich udělal). Tak - konečně vím, odkud se vzalo rčení, že je něco blbé jak Vánoce.       Alternativní konec:     Lena a nemluvný Elbie uklidí svinčík po oslavě, zajedou si na Heathrow pro tu novou uklizečku a založí spolu novou rodinu. Však natrénováno už mají:-)

Cituji Marigold: „P.S. Debila, kterého napadne film s frenetickou kadencí střídání celků, vteřinových detailů a záběrů out of focus konvertovat do 3D, bych s chutí pokousal.“ TO JÁ TAKY! Bohužel rovnou musím vrazit pár facek sám sobě, že se mi nechtělo čekat půl hodiny a měl jsem ten bezva nápad vlézt na to 3D. Já vůl! Jinak ale dobrý. Z kina jsem vylezl patřičně okousanej, chyběla mi ruka a ještě jsem na WC něco chytil (asi neštovice). Zaplaťpánbůh za ty dary, aspoň mám klid od zombíků! Poučení z krizového vývoje v Jeruzalémě: velebit bujaře a příliš hlasitě Boha se nemusí vyplácet. Kdyby byli ateisti (nebo aspoň velebili potichu), nikdo by k nim na návštěvu přes zeď nelezl. Praktický návod, jak přežít apokalypsu: pokud nejsi bezdomovec, nebo chudý Afričan s AIDS, nezbývá než narukovat do izraelské armády, potom přežít zřícení letadla, proběhnout se po tajné laboratoři mezi svinskými bakteriemi a viry, se zombíky v patách, a ve finále se místo nožem a vidličkou naučit jíst všechno jen lžící :-)    Edit: podruhé viděno normálně, bez "brejliček" - jednoznačně lepší! A to božské hemžení lidských termitů u zdí Jeruzaléma a rozlévání masy nakažených do ulic, jako špinavé vlny tsunami vnikající do všech otevřených dveří, to vše jsem si užil stejně. Vlastně víc - tentokrát už bez vztekání na to pitomé 3D.

NEPOUŚTĚJTE SI TENTO FILM ! Ne hned. Odložte ho do šuplíku a napřed zkoukněte jeho volné pokračování - Vyvržence pekla . Můj komentář k nim je zde. Vím, co říkám, já jsem to takhle (nedopatřením) udělal a nemělo to chybu. Vyvrženci jsou totiž natolik ďábelskou jízdou jedné pošahané rodinky masových vrahů z vidlákova, že Mickey a Mallory můžou jen tiše závidět. Pekelní vidláci jsou nejen neskutečně zvrácení, ale i vychechtaní. Mordují radostně, terorizují s gustem. A jsou zcela reální, přímo ze života. Brrr...      Já viděl nejprve ty Vyvržence. Takže pak už jsem se sem, do Domu, vracel jako domů. Za svým taťkou klaunem a vůbec za všemi těmi magory, z nichž každý by vystačil na jednu plnokrevnou noční můru. A užil jsem si to na plné koule a veškeré nedostatky filmu, včetně toho přeplácaného finále, jsem měl na háku. Žádné chyby jsem neviděl asi i proto, že mi Bejby sebrala brýle :-). Shrnuto: je to ujeté, je to zvrhlé, je to kýč. Je to prostě filmařský Halloween. Včetně soundtracku. A téměř celý film jsem se výborně bavil.

Upíři v jedničce byli krvelační, chytří a svinsky otužilí. Ten nápad s Aljaškou byl přímo geniální a mě z nich třicet dní a nocí fajně mrazilo hrůzou. I když pak ve finále trochu zvadli (že by už přece jen moc velká kosa? :-). Jejich bratranci ve dvojce už nebyli takoví kabrňáci. O té sestřenici z Čachtic ani nemluvě. Sice se všichni hrozně snažili být hrozně moc hrozní a tak neustále vrčeli jako vysavač v posledním tažení, nebo syčeli jak napařovací žehlička s pár posledními kapkami krve v nádržce, ale co je to všechno platný, když to byli pěkní blbci. Už je mi jasné, kde se vzala ta jejich divná řeč. Jedna babička Rumunka, druhá babička Maďarka. Bohužel společný dědeček - Mongol. Takže upíři honí u sebe doma v podzemí čerstvé maso. Fajn. To před nimi zdrhne do špajzu a tam se zarýgluje na petlici (vypadala docela chabrus). Co udělají hladoví upíři? Nota bene když vládnou tou nadlidskou silou, že... Kopnou do těch dveří aspoň jednou? Ať už z hladu nebo aspoň ze vzteku? NE. Oni vyrazí na lov do města...       Cože?!       No nekecám, opravdu! :-D    A to snadno dostupné maso u nich doma jim zatím zdrhne ze špajzu. KRETÉNI. Pardon, ale to se nedá jinak nazvat. Navíc při bitkách s lidmi do sebe nechají střílet jak do asfaltových holubů na střelnici a i jinak jsou spíš k politování. Obávám se, že v jedničce by, místo zmasakrování celého města, tihle retardovaní netopýři sami skončili naporcovaní na stejky v ledničkách obyvatel Barrow.

A sakra! Všechny mé noční můry zapomenuty, mám novou. Kapitána Spauldinga. „Máš rád klauny, chlapečku?“ Masakr. Ani ne tak množstvím násilí, jako těmi psychopatickými postavami. Matka rodu pekelná bestie, otec vychechtané monstrum (klaun z IT se může jít bodnout) a dcera vražedkyně, ale docela hravá, plná dychtivosti a elánu mládí. Bratr zase rád provokuje Boha, než někoho umlátí k smrti: „Tady jsem, Bože, můžeš mě přece zastavit!“ Velmi naturalistické výukové video pro všechny magory a zplozence pekla, jak někoho efektivně týrat a psychicky terorizovat (chlapci v bílých rukavičkách by se od nich mohli učit). A přitom tahle rodinka z vidlákova páchá zlo s takovým gustem a s takovou živočišnou radostí, že jejich schopnost „žít naplno“ by jim jeden i záviděl. Ostatně, tím stáhli s sebou do pekla i pomstychtivého šerifa. V závěru romantika á la Mickey a Mallory, hřebíček do rakve příběhu. Filmu cynického, amorálního, tak morbidního a hnusného, až téměř nekoukatelného. Carpe diem!  (Tohle jsem opravdu asi neměl vidět.)

Docela jsem se těšil na zplundrovanou matičku Zemi a na postapo přírodu, nasranou na lidi, ale nakonec jsem byl nasranej jen já. Z té první dávky patosu jsem se ještě oklepal (naštěstí jsem nevěděl, že ho na mě časem vylijou několik kýblů), ale už po té scéně s opicemi (házet po nich šutry není dobrý nápad, opice se, jak známo, rády opičí) mi bylo jasné, že kluka zakousne první sveřepý šakal, co poběží náhodou kolem. Vlastně nezakousne. Proč? Protože to holt nemá ve scénáři... Taky by junior určitě umrznul, ale naštěstí ten klučina měl obrovského ptáka. Tedy, s tím ptákem mě pěkně zatahali za fusekli (a klučinu za nohu :-). Navíc bylo krásně ukázané, že příroda bez lidí nejen zvlčí, ale i zblbne. Tlupa zmutovaných tygrů (tu evoluci vzali nějak hopem) se drápe na strom do hnízda kvůli pár vajíčkům a pár holátkům, což by nestačilo ani pro jednoho z nich, a to ani jako zákusek po snídani... Asi těm tygrům nikdo neřekl, že se přemnožili bizoni, až si na loukách kvůli nim pomalu není kam odflusnout (viz úvodní záběr krajiny mlékem a strdím oplývající). Od zlých emzáků - to to vážně nešlo bez nich? - pocházející pažravá příšera (asi samice od vrrků z LOTra) velká deset metrů, s ocasem možná i víc, původně převážená v kouli o průměru 180 cm, to už byl jen takový humorný bonus. Takže nakonec jedinou pochvalu vyslovím tomu klukovi. Za to, že šel do sebe, uznal, že na to nemá a rozhodl se pro příště radši s mámou v práci promazávat turbínám ložiska... Shyamalanovi doporučuji totéž.

Vincente, ty parchante! Ty božský satane z vidlákova! Tobě nestačí, že jako zloděj jsi už dávno veřejný nepřítel číslo jedna, ty jsi mi ještě ke všemu musel přebrat holku! A ty neplač, lásko, vždyť víš, jak šíleně tě miluju. Jen řekni to slovo a já se nechám třeba i zaživa pohřbít. Slyšíš? To bubnují drobné kamínky na mé tělo, jak mě v hrobě zasypávají spršky hlíny. Pro tebe udělám cokoli. Cokoli na světě! Jen řekni to slovo. Jen řekni – STRAWBERRY.      Prosím vás, lidi, pro smilování boží, luskněte někdo prsty, ať se konečně probudím. Já bych se přece nikdy nezamiloval do černošky! Mě totiž není možné zhypnotizovat...       Shrnuto: Zítra na tuhle luskací lahůdku-jahůdku půjdu znovu. Musím. Proč? Protože si z ní nic nepamatuju. Ale za to může Vincent Cassel. Neměl mě praštit tak silně do hlavy.