Omnibus

"Raději nic neslibovat, potom hořce nelitovat." Temně fialová, mrtvolně flekatá ilustrace úsloví "Sliby chyby", ozvučena příhodnou orchestrální hudbou a strašidelně šustícím listím při procházce záhrobním lesem. Spiritualist Society doporučuje: Hledejte skutečné médium, odhalujte podvody a při okultistických seancích v útulném indiánském hampejzu se řiďte dobrými radami indiána Hiawathy v klobouku: "Příště si lehni na polštáře, bělochu." Varování: nepřehánějte to s lektvarem Or liquide (normální kaktusový čaj :-)) nebo najdete i to, co jste nechtěli! Dialektiku záhrobního světa. Touhy světa živých a světa mrtvých se totiž vzájemně vylučují. Obrazy nelžou! Krysička s lidskou tváří se raduje a já taky. "Budu v tom těle, dokud to vydrží..." Vyhlášení výsledků: Vítězem soutěže ve hře na schovávanou Hledej mrtvou sestru za 4 bludišťáky se stává... favorizovaný hororový tým H.P. Lovecraft, ve složení líbezná bludička Daphne Hoskins a zkušená navigátorka Catherine Hardwicke.

"Bůh jako CGI trik? Uvěřím bez intrik?" Varování: Seriál není vhodný pro děti, těhulky, kojící mámy a už vůbec ne pro pravidelné návštěvníky kostela. † † † †  Všichni něco hledáme, už odnepaměti. Dobří lidé víru, zlí taky, jen ne v Boha, ale v Satana (a ti i oni imho marně), hodní upíři hledají stín a krevní konzervy, zloději hledají co kde šlohnout, drsné zlodějky hledají lásku a komu kde dát na budku a csfd uživatelé hledají dobré seriály. A někdy je to naopak. Preacher si našel mě a už nepustil. Bizarní božská mozaika o ztrátách a nálezech a o tom, že před svou minulostí se neschováš ani v kostele. Komiksem nepolíbení (jako já) se musí prokousat úvodem a vydržet (mé ženě se nepovedlo, škoda), ale postupně děj zdivočí a zahrne vás spoustou vašich vlastních nočních můr, perverzit všeho druhu, černého humoru. Též kreativním vykreslením Pekla (týrání Hitlera), humorně retardovaným potomkem Ježíše, našlapanou akcí (top je zásah komanda mužů v bílém, se sluchátky proti smrtícímu božskému hlasu Jesse) a někdy i nečekaně dojemných scén. Např. když věčně mladému Cassydimu umírá syn, nyní již velmi starý muž, ale stále mu říká tatínku. Kamarádský upír, drsňačka Tulip a její pochybující zhýralý kazatel. Pětkrát se pokřižuju. Must see.

"Když ani lůza nemůže... nebo se očistit nechce, hodná vláda jí pomůže, žoldákům čistka jde lehce!" Ach jo a já se tak těšil. Očištěn jsem sice byl od roku 2013 už několikrát (sousedy si (ne)vybíráš ani v Plzni :-)),  ale málo platné, s Očistou to máte jako se sexem, poprvé je to jen jednou. Moje zvědavost a nedočkavost byly nakonec to jediné, co jsem si užil (podobně jako panna při náhodném sexu). Ocenil jsem jen dvě věci. Že mi to konečně někdo vysvětlil politicky (myšleno z kterého politického kanálu myšlenka očisty vylezla) a zejména ten začátek nezačátek hodinu po sirénách, kdy venku místo výbuchu násilí a krvavého ohňostroje doslova chcípnul pes (a ani ten ne), protože všichni jen vyčumovali za záclonami a styděli se, jako kdysi my v prvních tanečních, kdo teda vyrazí se ztrapnit na (zabijácký) parket jako první. Další děj viz trefný komentář Gilmour93.

"V hebkém norském vězení, gaunerům se zelení." Mrazem ojíněný skandinávský bedekr (vzrušující aktivity, kulturní a přírodní tipy, místa pro nevšední zážitky i úmrtí). Doporučujeme zejména imigrantům z teplých krajin, plánujících před i za polárním kruhem založit drogový kartel a lézt tak do kriminálního zelí nacionalisticky smýšlejícím domorodým prodejcům drog. Ovšem chce to nejen fištrón, teplé spodní prádlo a nabité zbraně, ale i znalost místní kultury a (zlo)zvyků. Kraj i lid je zde drsný a neúrodný tak, že i Gustavo Fring by si jen upravil kravatu a ucedil: "Balíme. Tady nám modrá pšenka nepokvete." Navíc na silnicích se imrvére tvoří závěje a v nich číhá krvelačná šelma, nevrlý lední medvěd Skarsgård. Čerstvě zamraženo, do úchvatných krajinných scenérií zabaleno, černohumorný kulinářský zážitek zaručen. Vlastně jen jedinou Pulp Nordic kost jsem si z krku vytahoval. Pål Sverre Hagen coby drogový boss Ole Forsby, řečený Greven (Hrabě), byl divnou karikaturou gangstera. Nebo mělo jít o parodii? Bůh resp. Skandinávec suď čeho. Zbytek tresky už bez kostí. Čtyři litry nemrznoucí směsi nalévám.

"V temnotě, hryžu tě! Po plátně ti běsy tečou, mozek, tělo z kůže svlečou." Kdo je Richard Upton Pickman, na hřbitově si divoce mumlající při čmárání uhlem po plátně? Umělec od pánaboha nebo sám ďábel v rouše malířském? Zdeformované dětské hlavy se zuby zkaženými, rozhýbejte obraz, až krev nám skápne a maso půjde od kosti. Pak samo začne odpadávat z vlnícího se plátna. Ochočení duchové slaného močálu a mělké zátoky, kteří vylézáte ze samotného Dantova pekla, vyzývám vás obrazy nesvatými! Z nich temnota mé duše zuby vycení, a umělcovy tahy štětcem vše povznáší i děsí. Poživačnou, sprostou radost z každé vteřiny života umrtvují nenasytné zlé pochybnosti a zásvity šílenství v očích. Crispin Glover si do role Pickmana očividně odskočil z polstrované cely na uzavřeném oddělení některého z věhlasných psychiatrických ústavů. Přichází na hostinu, však v troubě už se cosi peče... Přichází z temnoty, aby nám ukázal všechnu krásu strachu. Čtyři morbidní škleby. Na pět jedině bez toho blbého kočkodana lezoucího ze studny.

"Edgar ptáky šmíruje, žena (má) se raduje." Já moc ne. Spolu s mistrem hrůzného ptačího brku, certifikovaným ornitologem Hitchcockem sedíme zádumčivě na půdě prý mysteriózního (inzerováno v realitce) baráku, oždibujeme chomáčky peří z vycpaného havrana a vedeme depresivní řeči o zlatých starých časech. Při tom z termosky popíjíme čaj, přežvykujeme tousty a svá traumata a posloucháme šramocení drápků a ťukání zobáku na střeše nad námi. Co to tam asi ťapká? "Ále, nic strašného." mávnul mistr hrůzy nedbale rukou. "To se jen Jennifer Kent, čili pětihvězdičková Mrs. Babadook neobratně pokouší rozklovat nám střechu nad hlavou a rozhrabat náš vztah." Tentokrát jen třikrát slabě: Ťuk! Ťuk! Ťuk! // Škoda pořadí epizod, já bych seriál ukončil vymazlenou Pitevnou.

"Monstrum heká v kanále, Omnibus má namále." Úchvatné transcende-anální dílo, kladoucí znepokojivé otázky, např.: Měl by děj filmu dávat alespoň trochu (dva, tři gramy by stačily) smysl? Odpověď: Panos Cosmatos! (italská nadávka, velmi vulgární, do češtiny nepřeložitelná). A nyní můžeme, spolu s iritovaným Omnibusem, nahlédnout do hlav postav, co se jim asi v této hovadině roku, kazící reputaci Kabinetu kuriozit Giullerma Del Tora, honilo hlavou. Hitmaker Randall Roth (Eric André): "Prohlídka debilní, dám si aspoň tibetské mentolové cígo." Spisovatel Guy Landon (Steve Agee): "Proč mě furt vychvaluje, to mě chce ojet?" Astrofyzička Charlotte Xie (Charlyne Yi): "Měla jsem radši zůstat v týmu doktora House, ten byl taky divnej, ale aspoň měl výsledky." Mentální ohýbač lžic Targ Reinhard (Michael Therriault): "Přes 100 lidí dalo 5*. To jsem netušil, že na csfd je tolik uživatelů drog." Hostitelova pichna Dr. Zahra (Sofia Boutella): "Kterej dobytek říznul naše tři metráky koksu tím práškem na praní?". Nasraný divák Omnibus: "Jděte už s tím fetováním a rádoby filosofickejma kydama fakt do prdele... Kde mám ten odpad!?"

"Co je zhoubou svědomí? Kolektivní vědomí." Kristova noho robotická! Dobrá vůle nalevo, dobré úmysly napravo, humanismus uprostřed. Pro samé dobroserství robotky typu VALL-IQ pomalu nebylo kam plivnout. KVÍZOVÉ OKÉNKO: [][] Kdo/co je Matka? A) Rezavějící konzerva s konzervativními názory na výchovu spratků ze zkumavky. B) Rádoby matka lidstva s egem až na půdu laboratoře, chytřejší než koncílium sto opic i s předsedajícím Darwinem. C) Neschopná kuchařka, 16 let krmící dceru jen hotovkami z plechovek a zcestnými inteligenčními testy. D) Plechová ježibaba s funkční pecí. [][] Odpověď: D) je správně. Což je špatně, protože dnes už se dětmi netopí, je to neekologické a zpozdilé. Ví to každej, od kuchyňského robota až po chytrý vysavač. Jenom Matce to nějakej vůl zapomněl vložit do programu. Zmatená humanistická agitka, kde psychologický vývoj Dcery ustrnul na úrovni školou povinného embrya a ušmudlaná Hilary Swank, zde neuvěřitelně odpudivá, přitom slibující bezďácké světlé (!) zítřky, byl scenáristický přešlap a castingový omyl par excellence. Navíc Clara Rugaard s inkubátorovým děťátkem v náručí se ani nerozkojila, čímž zklamala miminko i mě. Jen dvě malé lžičky Sunaru sypu do kojenecké láhve.

"Pohan jsem a pohan budu! Cage je tu pro ostudu." Oprava, ostuda jsem já. Je to neuvěřitelné, při mém filmovém "vzdělání", ale tohle byl úplně první proutěný muž, do kterého jsem kdy vlezl. Před třemi roky a jen kvůli mé ženě: "Cage je miláček, tak Rituál a nevrč." Neměl jsem s čím srovnávat a tak jsem místo objektivních dvou škrtnutí zvlhlou sirkou škrtl ještě potřetí, ať je ten pacholek "hraju vše jen čuměním do blba", olizován plameny ohýnku a aspoň trochu pustí šťávu :-). Včera jsme si (konečně!) doplnili vzdělání o klasiku, což pětihvězdičkový The Wicker Man (1973) rozhodně je. Konečně mi v představách přestává doutnat Cage, děkuji. Jemu odebírám hvězdu a může být rád , že to jeho zprzněné remake jsem viděl jako první, jinak hasil své hořící sako z hadí kůže (ty kopy, ty kopy... tak proto, chudinka Leelee Sobieski) v odpadu! Ohledně brutality zprznění - Lima to řekl za mě. Sypu si popel na hlavu. Dvakrát.

"Mrtvola dnes machruje, při pitvě si libuje." Pozor, mrtvolné SPOILERY! Ze závalu na šachtě vykopaná epizoda, která je bezkonkurenčně nejzajímavějším exponátem v Kabinetu. Nejenže to má hororovou atmosféru, že by se dala krájet...  ona se i krájí! Mrtvolám se tu myjí vlasy, skalpely se blýskají, čvachtají tu tělní tekutiny i krvavý hlen vyloučený během agónie oběti, doširoka se rozevírají hrudní koše a patologova pracka nenechavá šmátrá po vlhkých orgánech... zkrátka řádný eklhaft. Cynicky podbarveno rozvernými písničkami z rádia. Pracoviště i postupy naprosto přesné. Pozn.: Řez "Y" při rozevírání hrudního koše se dělá v USA, u nás jen lajna "I" (tchán je patolog). Ovšem autopitva, čili pitvání sebe sama ještě zaživa, resp zanemrtva, to byla novinka i pro mě. Tfujtajbl. Nejzajímavější byl souboj dvou vůlí, lidské a nelidské, kdy kosmocizopasník, t.č. nažouželený do flekaté mrtvoly, rozšafně poučoval patologa: "Dobytek nesmí chápat, co ho požírá." a mlsně slinil nad jeho smrtí prolezlým tělem: "Cítím vaši rakovinu, doktore, je lahodná." Tak dobrou chuť. Kolik střevních kliček mnu v dlani? Plný počet.