Omnibus

"S maskou? Radši bez ní? To moc dobře nezní!" Crypt Keepera jsem podezříval z falešné hry, zejména když propíchnul krvavé srdce a s cynickým chechotem utrousil: "PÍKY přebijou srdce pokaždé!" A co na to ostatní hráči u stolu? Vůbec nic, drží své doslova mrtvolné poker faces. Btw, jednou se ten poker už fakt musím naučit! Nyní k příběhu. Tajemná kočka na mejdanu masek mi připomněla klasickou hlášku Miroslava Šimka: "Všichni si masky nasadili, já svoji sundal." Ovšem ne každá maska dá se... Temperamentní Carl není jen macho par excellence, má hluboko v sobě i neklid a nenávist k ženám. Setkání s femme fatale, v masce zvané Pytel na mrtvoly (v pozvánce stálo "přijďte jací jste"), její horký klín, pád do postele a její povzbuzování k tvrdému bezohlednému sexu, to vše ho krásně zklidnilo. Konečně našel ženu pro život! A jaká je to šikovná domácí kutilka, například s rozbrušovačkou...

"Potkal pizdu náramnou, strhnul brzdu záchrannou." Cestuje-li vlakem Liam Neeson, ostatní cestující by měli dostat výraznou slevu. Svá příruční zavazadla odložit na peróně a pokud ne, tak u průvodčího nafasovat papírové boty do rakve. Diváci by měli, kromě dramatické slevy na film, nafasovat i mast na klouby, zničené lomením rukama nad scénářem, který v závěru zdivočel víc než blahé paměti sparťanští hooligans v Košičanu. Proč? Proboha, Liame, proč jsi nezatáhnul za záchrannou hereckou brzdu ještě na nádraží a nešel raději pěšky! Nemusel ses přimotat do spiknutí tak rozsáhlého, že falešné přistání Američanů na Měsíci byla pouhá rozcvička. Do "sprisahania všetkých proti všetkým" se v Dojížďákovi zapojila půlka USA, počínaje policií, FBI, NYPD ve spolupráci se sdružením nezávislých výhybkářů, až po hajzlbábu v cílové stanici. V závěrečném pokecu pak Vera Farmiga machruje víc, než kdyby její babička makala pro CIA a zastřelila JFK. Poučuje Neesona o rozsáhlosti nitek, vedoucích k dalším nitkám tak dlouho, až na ni vytáhnul... policejní odznak. Co taky jiného, v jeho věku. Jen dvě tašky jsem ve vlaku našel.

"Brýle na oči, trauma útočí!" Zasloužený (říká Francie) relax pro hrdiny (co tady v Afghánu vlastně dělám) v luxusním all inclusive letovisku na břehu moře (bolesti), skvělé jídlo a pití, vybavené fitko, diskotéka a karaoke u bazénu (traumat). Místo úlevných slz jen alkohol proudem teče a rány na duši se (před celým sálem) doširoka rozevírají. I sůl se do nich sype, to aby se pak doma (divné slovo) v prý normálním (změkčilém a poživačném) světě ty rány rychleji zacelily. Takhle divně zdůvodňují vojákům a vojačkám (bezva nápad, ty ženy v bojových jednotkách) jejich mučení virtuální realitou vymydlení a nažehlení armádní psychologové. Srát se vojákům do hlavy zkoušejí samozřejmě chytře, tzn. podle idiotských manuálů, sepsaných dobroserskými civilisty v bezpečí kanceláří. TRAUMA OKÉNKO:  [][] Jaká nejzávažnější otázka zůstala nezodpovězena?  A) Kdo kde koho nechal ve štychu? B) Kdo komu zasedl místo na sedadle smrti? C) Kam přišla ta utržená noha? D) Proč (de facto veřejné) znásilnění, vedle chcípající přejeté kozy, zůstalo zcela bez odezvy? Ve scénáři i v jednotce! [][] Uhodli jste, nezodpovězená zůstala otázka D). To nevadí, letíme přece domů. :-/ Stupeň stresu, od 1* do 5*? Jen tři.

"Adéla ještě nevečeřela, Hausnerka kéž by nenatáčela." Včera faux pas. V květinářství fronta jak kdysi na banány, jdu domů s prázdnou. Co jen dám své ženě k MDŽ? Vášnivý polibek, samozřejmě, ale co ještě? Už vím. Kytičku štěstí a co jednu, rovnou celý skleník! Žena bude ráda. No, nebyla. Chybělo málo a omlátila mi Malého Joea o hlavu i s květináčem. Prý pořád čekala, co z toho vyleze a ono nic. Nechápu. Co mělo jako vylézt, snad žížala? Přitom takový hezký botanický art se "strojově odlidštěným chováním postav" (čti prkenným hereckým projevem), navíc s úžasně sympatickou vědkyní Alicí, očividně taky někde vypěstovanou. Teplota filmu pro vysemenění vhodná, vlhkost dostačující a výzkumu šéfuje zrzavý debil, čili úspěch zaručen. Skleníky prostorné, myšlenky hluboké, kytičky jedovatě barevné a jejich čuchací virus, vonící po covidu a marihuaně, bude distribuován do všech škol! Velmi vizionářské. Podbarveno tak epickou hudbou, že i Enrico Morricone by záviděl. A ani to moc nestálo. Místo velkého orchestru postačily dudy, bubínek s paličkami, mírně přiškrcený kohout a pes se skřipcem na koulích, to vše hozeno do barelu, kutáleno dolů z kamenitého kopce a honěno zvukařem, který co chvíli zakopnul, zakurvoval a jebnul sebou a mikrofonem na tyči do barelu, až to zadunělo. No jo, ale co s kytičkami? Posílám dva barely... herbicidu Travex.

"Člověk člověku vlkem, soused vražedným monstrem." Nelidská zvěrstva, etnické čistky, popravy zajatců, masové hroby. To vše v 90. letech v Evropě... Která od druhé světové války půl století žila v míru a naivním přesvědčení, že takové hrůzy se již nikdy nebudou opakovat. Občanská válka v Jugoslávii znovu otevřela brány pekla (stejně jako nyní Putin, očividně reinkarnace Hitlera). Un día perfecto však neukazuje PROČ, ale jen realitu všedního (zbytečného) humanitárního dne, s pár jako šrapnel ostrými střípky. Podminované krávy, na věky zaminované sousedské vztahy, chlapcův míč v garáži, kde někdo oběsil jeho rodiče, ale on o tom ještě neví. Benicio Del Toro už není zapálený revolucionář "Che", jen tichý pozorovatel zešílevších dějin, řešící už jen otázku kolik koňských sil (či sil úředních šimlů) má motor obrněného transportéru modrých přileb. Frustrace tváří v tvář místním lidem "To vy cizinci jste sem přinesli válku", s rukama od krve "Provaz potřebný k vyčištění studny neprodáme, potřebujeme ho na věšení." Balkán nikoli Kusturicův, mile svérázný, ale ten skutečný, náboženskou nesnášenlivostí prolezlý a v (místními lidmi schválně vhozenou mrtvolou) kontaminované studni utopený.

"Stonožky jsou šmejdi, v mrtvolách si šmejdí." Jak uchopit komentář? Za zrzavou pupeční šňůru! Zatímco Mia Farrow měla problém s manželi Castevetovými, naše Cherrymary má děťátko a problém s otcem, rakem a Annou K. (jasná podoba vč. uhrančivého pohledu). Vítej v Irsku, v zemi milionů stonožek. Tak oprsklých, že vám vlezou nejen do ponožek, ale i do tělních dutin. A zatímco české čarodějnice honí pekelného kozla kolem dubu, irské kolegyně jsou romantičky a nemluvňata láskyplně vykrvují pod rozkvetlou třešní, v poeticky temné jeskyni pod kořeny krvelačného stromu. A všude okolo ty stonožky. Lezou po mrtvých, do mrtvých, okolo nich, lezou i po kameramanovi, režisérovi do scénáře a odtud po celém filmovém štábu, včetně klapky a desítek mladých irských komparzistek ve slušivých školních uniformách. Mrskají svými chlupatými nožičkami (ty stonožky, ne školačky) tak děsivě, že i srdce Argentovo by zaplesalo. Příběhově klasika. Správná katolička plánovanou ztrátu panenství spojí rovnou s plánovaným rodičovstvím. Což názorně předvedla sladká Naomi Battrick a její doslova ďábelský první pich. Magickým rituálům zdar! Čtyřikrát.

"Stará křivda nerezaví, pomsta duši (ne)uzdraví?" POLICEJNÍ OKÉNKO: [][] Pro větší informovanost divácké obce, výtah z policejního protokolu o nehodě sanitky: V roce 2021 vyšla kniha povídek Ďáblovo rogalo, do které přispěl i režisér Filip Renč svojí povídkou Cyklovýlet (v minisérii také bude). Scénář seriálu napsal Renč společně s Richardem Bergmanem. [][] A nyní již start sanitky typu rogalo, s doprovodným policejním vozem značky Hyundai Tuscon. Renč si již dávno nehraje s panenkami (a s Aňou), dnes se odvážně pouští na pole neorané českého hororu a dlužno říci, že péči o pacienta zvládnul zpočátku dobře. Hlavní zásluhu na tom má folkový i herecký vágus od pánaboha, pan Schmitzer [zde tzv. Šmi(k!)cr], který svého plesnivého nazi-okultistu hrál s takovou vervou, až nám z obrazovky zasmrděl celý obývák. Cesta sanitkou byla taky fajn, projeli jsme s ní po hřebenech dvě a půl Šumavy tam a zpátky a ještě jednu k tomu, abychom nakonec píchli přímo uprostřed. Vychutnat si naplno čajík s medíčkem u pětihvězdičkového pomstychtivého dědka mi však znemožnila uniformovaná slepice. Nejprve si v pracovní době surfovala po netu, při akci v chaloupce u ježidědka (Horní Prdelákov, č.p. 666) pak  kocourkovi Faustovi (!) málem šlápla na ocas a nakonec, místo aby chlapsky zařvala: "Dědku, odhoď kocoura! Ech, tu parabellu!", si sedla s podezřelým klíďo píďo na pokec u čajíčku. Jak si mám užít tu trošku (mohlo být víc) mystična a okultismu, když mi Renč takhle háže pendrek pod nohy? Zatím spíš hororoví Bakaláři. A kolik vrcholů má tahle česká verze pentagramu? Jen tři.

"Hrůza, děs a znechucení? Někde je a někde není." Pětihvězdičkové tetelení se blahem na Pitevně, ale až po nos v odpadu při Prohlídce. Velmi kolísavá úroveň epizod. Kolik režisérů, tolik chutí. A taky způsobů, jak a za co uchopit rozkládající se hnilobné téma, aby divákovi jen zbůhdarma neproteklo mezi prsty, ale zanechalo mu na rukou i na duši nevycíditelné mrtvolné skvrny. Ke každému z osmi příběhů mám komentář, zde jen stručně: Lot 36, 4* - Epizoda Války skladů "Buy Lot 36, free demon included." Graveyard Rats, 5* - Nic pro baculaté klaustrofobiky, naopak milovníci krysiček si příjdou na své. The Autopsy, 5* - Top epizoda. "Mrtvola dnes machruje, při pitvě si libuje." The Outside, 3* - Zhoubná síla reklam v přímém přenosu. Hodně upatlané, závěr odfláknutý. Pickman's Model, 4* - Pekelné zlo z obrazů vyhřezlé. Crispin Glover je Pan herec nebo je opravdu šílený? Bohužel, pátou hvězdu mu sežral podivný kočkodan ze studny vylezlý. Dreams in the Witch House, 4* - Temně fialová, mrtvolně flekatá ilustrace úsloví "Sliby chyby", csfd mršinami podivně hejtovaná. The Viewing, odpad! - Ocení jen konzu(de)menti drog s velkou lopatou. Na stole XXL hromada koksu a třikrát větší hromada rádoby intelektuálních keců o ničem. Nuda, nuda, nuda... ukončeno monstrózním WTF. The Murmuring, 3* - A já se tak těšil. Moje milovaná Jennifer Kent, čili Mrs. Babadook však jen zašuměla ptačími křídly, udělala třikrát slabě Ťuk! Ťuk! Ťuk! zobákem a... epizoda vyšuměla do ztracena. // Škoda pořadí epizod, já bych seriál ukončil vymazlenou Pitevnou.

"Zparchantělec prolhaný či andílek nevinný?" Lhát či nelhat? To je to, oč tu běží. Záhada zamčeného pokoje ukrývá paroží, hned dvojí. Parohy manželčiny i parohy jelena, příhodně číhajícího v karmickém křoví na tu správnou chvíli ke skoku do scénáře, čili před auto, porušující nejen pravidla silničního provozu, ale i biblické desatero. Záletník Ádrián pak jako zajíc kličkuje mezi paragrafy, snaží se oblbovat obstarožní babici s kamennou tváří, prý špičkovou právničku (věř, kdo chceš), a má vybájené dokonce i flashbacky, čímž zabředává čím dál hlouběji do bahna. Přímo do španělsky temného a smrdutého močálu polopravd, lží a ještě větších lží. Dobře míněným radám babice, aby konečně přestal lhát jako když Babiš na iDNES tiskne, se jen ušklíbá, netušíc, že při finálním twistu s ksichtem bude pak sám koukat (z okna směrem k protějšímu baráku), resp. čumět jak péro z gauče, na kterém si před tím mezi paragrafy tak vychytrale hověl. Jo jo, podej právníkovi prst a... Čtyři bouchnutí soudcovským kladívkem.

"Raději nic neslibovat, potom hořce nelitovat." Temně fialová, mrtvolně flekatá ilustrace úsloví "Sliby chyby", ozvučena příhodnou orchestrální hudbou a strašidelně šustícím listím při procházce záhrobním lesem. Spiritualist Society doporučuje: Hledejte skutečné médium, odhalujte podvody a při okultistických seancích v útulném indiánském hampejzu se řiďte dobrými radami indiána Hiawathy v klobouku: "Příště si lehni na polštáře, bělochu." Varování: nepřehánějte to s lektvarem Or liquide (normální kaktusový čaj :-)) nebo najdete i to, co jste nechtěli! Dialektiku záhrobního světa. Touhy světa živých a světa mrtvých se totiž vzájemně vylučují. Obrazy nelžou! Krysička s lidskou tváří se raduje a já taky. "Budu v tom těle, dokud to vydrží..." Vyhlášení výsledků: Vítězem soutěže ve hře na schovávanou Hledej mrtvou sestru za 4 bludišťáky se stává... favorizovaný hororový tým H.P. Lovecraft, ve složení líbezná bludička Daphne Hoskins a zkušená navigátorka Catherine Hardwicke.