HonzaBez

Hodně zvláštní film. Přes ten vizuálně noirový úvod (lákání dívek do auta), má člověk povětšinou pocit, že sleduje příjemně rozverný až romantický film v kulisách (povětšinou) noční Paříže. Hodně tomu přitom pomáhá vcelku typická francouzská hudba. A pak se stane něco, co se nemělo stát (ač po tom vysloveném varování o známém pařížském škrtiči z třicátých let jsem něco zlověstného začal tušit). Šílené na tom celém závěru však je, že Claude Chabrol se tváří, jako by se nic vlastně nestalo a do posledních vteřin filmu dá naprosto kouzelný záběr do krásných a rozzářených očí tančící Clotilde Joano doprovázený poetickou melodií.  Filmařsky navýsost kouzelné, ale s ohledem na to, co dané situaci předcházelo, se mi to trošku hůře vstřebávalo.

Jako některým jiným i mě se rozjezd téhle noir detektivky (celá úvodní pasáž ve vlaku) úplně nepozdával, ač tedy již úvodní bigbítová hudba (do titulků) slibovala pěknou podívanou. Každopádně musím říct, že s každou další vraždou film nabíral na otáčkách. A že finálová automobilová honička byla excelentní. Co mi jinak přišlo velmi zajímavé, byly vnitřní monology jednotlivých obětí, díky nimž se divák o dotyčných dozvěděl i něco navíc. V tomto směru netradiční, téměř psychologizující detektivka.

"Jen hajej, holátko! Ha, ha! Mým budeš zakrátko! Ha, ha!" Smetanově Čertově stěně se někteří doboví kritici vysmívali a hovořili o úpadku duševních sil skladatele a o zmatenosti díla. Z mého pohledu však není pro takovýto výsměch žádný důvod. To samé se týká celé této televizní inscenace. Především bych ocenil výborné kostýmy, výpravu a lokace (např. Kokořínsko se zdejším majestátním hradem). Už jen díky tomu všemu (ve spojení s pěknou kamerou) se na tuhle inscenaci hezky kouká. Tedy s výjimkou scény, kdy se na scéně objeví pekelné příšery (smrtky), což ale mělo svůj účel. Mělo to skoro hororový nádech. Televizní zpracování jinak v případě této opery přináší jednu zásadní výhodu. Jde o proměny raracha v mnicha a zpět. Na divadle tohle musí být inscenačně složitější. Jedinou drobnou vahou na kráse tak asi je, že inscenace představuje televizní úpravu opery, tj. třeba úvodní sborová scéna v inscenaci ("Dobrý den! Dobrý den") je dle původního libreta až součástí druhého výstupu. A některé výstupy jsou trochu zkráceny. Ale jinak jsem byl hodně spokojený.

"Pojď, tajemství chci svěřit tobě! Teď slavně, těžce slibte mi, že zamlčíte, o čem víte, všem lidem na zemi." Nevím, zda důvodem zcela oproštěné scény bylo to, že ji Národní divadlo vytvořilo v koprodukci Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl, každopádně se mi něco takového moc nelíbilo a přišlo mi to trošku nudné. Na druhou stranu uznávám, že neónová silueta Bezdězu byla vskutku nápaditá. Na tuhle Smetanovu operu mám jinak vzpomínku z dětství , kdy jsem ji viděl hned dvakrát v krátké době po sobě, z toho podruhé coby náhradní představení místo Dalibora, což mě tehdy přišlo líto. Každopádně tohle je vskutku mistrovská Smetanova opera. S poměrně milou dějovou pointou: "Ten poklad byla láska tvá! – Ó, jak jsem bloudil, jak jsem tebe neuznával a zapíral, že miluji jen stále tebe! Jak ukojil bych teď svých pozdních citů nával? Ne, již se neošálím o své nebe!"

"Tvou líbat líc, nic nechci víc, tu marný vzdor a žádný spor, již neprosím, kde bráti smím; chceš se mě zbýt? Svou hubičku chci mít." Hubička je svým dějem poněkud prostoduchá. A zvláště dnešnímu člověk se celý ten spor o hubičku, kolem něhož se tato Smetanova opera točí, musí jevit jako dosti malicherný. Smetana však tuhle operu vybavil krásnými melodiemi, z nichž minimálně ty dvě ukolébavky, co zpívá Vendulka, vpravdě zlidověly.             

"Když zavítá máj, lásky čas, tu obživne háj písní zas - a kvítí kolo cítí, láska že kouzlí ráj, krásný, vábný ten žití má." Smetanovy Dvě vdovy jsou sice svým původním námětem taková "salonní opera", dle libreta by se ale měly odehrávat na venkovském statku. V tomto směru to zasazení této televizní inscenace do zámeckého  prostředími úplně nesedlo, hlavně v tom kontrastu s venkovními scénami, kde vesnická chasa tancuje a zpívá v národních krojích. Ale je to odraz doby. Takto "prostonárodně" se dříve Smetana inscenoval. Stejně tak škoda té režijní nedůslednosti, kdy v některých pasážích se herci snaží aspoň předstírat zpěv zatímco jinde nikoliv. Celkově ale velmi oceňuji, že se Česká televize tuto inscenaci po mnoha letech odvysílala.

"Český národ neskoná, on pekla hrůzy slavně překoná! Sláva! Sláva!" Tuhle inscenaci mám spojenou se svým dětstvím, kdy jsem tuto Smetanovou operu sledoval v televizi a přišla mi strašně dlouhá a nudná. I proto, že jsem vůbec nerozuměl, co se zde zpívá. Při zpětném pohledu dospěláka (a poté co jsem jinou inscenaci Libuše viděl naživo v Národním divadle) se už na to dívám jinak. I přes jisté statičtější pojetí (typické pro svou dobu) bych neřekl že jde o inscenaci nudnou. Už jen kvůli Gabriele Beňačkové v titulní roli, která je vskutku vynikající. A samozřejmě je tu úžasně zpěvná a povznášející Smetanova hudba. V závěru, když zní ono citované Libušino proroctví, člověka téměř mrazí. PS: Kdo by i dnes měl problém rozumět zpívanému textu, tomu doporučuji si k tomu číst libreto, které je třeba dostupné zde:       

"Dnes ortel bude provolán. Dalibor! Dalibor! Udatný, slavný rek to byl. Dalibor! Dalibor!" Provolat "ortel" nad filmovým přepisem Smetanova Dalibora je za mě tentokrát poměrně snadné. Myslím, že už samotný historický námět skýtá pro filmové zpracování velký potenciál a řekl bych, že Václav Krška ten potenciál dokázal zcela naplnit. Výprava (částečně v lokacích Křivoklátu) je téměř opulentní. Samotné pojetí je vcelku živé a to zejména v úvodní a závěrečné bojové scéně. Za velmi zdařilý považuji úvod filmu, kdy nás vypravěč v během předehry seznámí s tím, co předcházelo ději samotné opery, přičemž ono vyprávění je doprovázeno i pěkným vizuálem. Snad za jedinou drobnou vadu na kráse bych značil to, že herci se občas ani nesnaží "předstírat", že zpívají. Ale jinak celkově dost hezký zážitek.

"Věrné milování, nepřeruší žádné zloby naléhání...." Prodanou nevěstu jako věrný milovník Smetanových oper miluji, Alice Nellis mě ale touto necitlivou inscenací hodně nazlobila. Vůbec nejde o to, že v opeře nebyly použity klasické kostýmy, ale aby se děj (minimálně prvního jednání) musel odehrávat v kulisách "socialistického" paneláku, aby tanečníci místo polky museli tancovat breakdance a aby Mařenka musela chodit po jeviště o francouzské holi, to fakt jako ne. Celý ten paralelní příběh o nácviku inscenace opery, který zde Nellis vystavěla, mi ani za mák nepřišel vtipný. Malinko jsem se pousmál jen, když se na scéně objevil místo standardního medvěda medvěd bílý (lední)) a pak při scéně, kdy komedianti skákali na trampolínách.  Celkově to ale mnohdy bylo o tom zavřít oči a jen poslouchat úžasnou hudbu. Kvůli ní jsem si to taky (po zhlednutí naživo v ND) v televizi opětovně pustil. A skoro se mi chtělo si u toho, tak jako onehdy v divadle, zabučet a vyjádřit tak svůj zásadní nesouhlas se současný trendem "režisérismu" na opeře. Ta jedna hvězdička je tak jen kvůli Smetanově hudbě, jejíž kvalita naštěstí zůstává.

"Uhodila naše hodina! Otevřely se brány! Pražská se vzbudila chudina a zahraje si na pány!" Nejen tento ale i další sbory jsou asi tím nejsilnějším, co tato Smetanova operní prvotina nabízí. Inscenačně je to taková klasika, tedy spíše statické pojetí, ale nechci to zas moc vyčítat. Je to prostě odraz své doby. Rozhodně lepší toto pojetí, než jak to dělají dnešní režiséři, když nikterak nehledí na libreto a charakter hudby a vytváří  nad původní operou různé paralelní děje. Jinak musím říct, že mě fascinuje, že už v této své první opeře stvořil Smetana po hudební stránce velmi zralou kompozici. V tomto byl on prostě unikát. Stačí se podívat na prvotiny Dvořáka nebo i jiných, jejichž operní díla zrála až časem.