HonzaBez

"Tvou líbat líc, nic nechci víc, tu marný vzdor a žádný spor, již neprosím, kde bráti smím; chceš se mě zbýt? Svou hubičku chci mít." Hubička je svým dějem poněkud prostoduchá. A zvláště dnešnímu člověk se celý ten spor o hubičku, kolem něhož se tato Smetanova opera točí, musí jevit jako dosti malicherný. Smetana však tuhle operu vybavil krásnými melodiemi, z nichž minimálně ty dvě ukolébavky, co zpívá Vendulka, vpravdě zlidověly.             

"Když zavítá máj, lásky čas, tu obživne háj písní zas - a kvítí kolo cítí, láska že kouzlí ráj, krásný, vábný ten žití má." Smetanovy Dvě vdovy jsou sice svým původním námětem taková "salonní opera", dle libreta by se ale měly odehrávat na venkovském statku. V tomto směru to zasazení této televizní inscenace do zámeckého  prostředími úplně nesedlo, hlavně v tom kontrastu s venkovními scénami, kde vesnická chasa tancuje a zpívá v národních krojích. Ale je to odraz doby. Takto "prostonárodně" se dříve Smetana inscenoval. Stejně tak škoda té režijní nedůslednosti, kdy v některých pasážích se herci snaží aspoň předstírat zpěv zatímco jinde nikoliv. Celkově ale velmi oceňuji, že se Česká televize tuto inscenaci po mnoha letech odvysílala.

"Český národ neskoná, on pekla hrůzy slavně překoná! Sláva! Sláva!" Tuhle inscenaci mám spojenou se svým dětstvím, kdy jsem tuto Smetanovou operu sledoval v televizi a přišla mi strašně dlouhá a nudná. I proto, že jsem vůbec nerozuměl, co se zde zpívá. Při zpětném pohledu dospěláka (a poté co jsem jinou inscenaci Libuše viděl naživo v Národním divadle) se už na to dívám jinak. I přes jisté statičtější pojetí (typické pro svou dobu) bych neřekl že jde o inscenaci nudnou. Už jen kvůli Gabriele Beňačkové v titulní roli, která je vskutku vynikající. A samozřejmě je tu úžasně zpěvná a povznášející Smetanova hudba. V závěru, když zní ono citované Libušino proroctví, člověka téměř mrazí. PS: Kdo by i dnes měl problém rozumět zpívanému textu, tomu doporučuji si k tomu číst libreto, které je třeba dostupné zde:       

"Dnes ortel bude provolán. Dalibor! Dalibor! Udatný, slavný rek to byl. Dalibor! Dalibor!" Provolat "ortel" nad filmovým přepisem Smetanova Dalibora je za mě tentokrát poměrně snadné. Myslím, že už samotný historický námět skýtá pro filmové zpracování velký potenciál a řekl bych, že Václav Krška ten potenciál dokázal zcela naplnit. Výprava (částečně v lokacích Křivoklátu) je téměř opulentní. Samotné pojetí je vcelku živé a to zejména v úvodní a závěrečné bojové scéně. Za velmi zdařilý považuji úvod filmu, kdy nás vypravěč v během předehry seznámí s tím, co předcházelo ději samotné opery, přičemž ono vyprávění je doprovázeno i pěkným vizuálem. Snad za jedinou drobnou vadu na kráse bych značil to, že herci se občas ani nesnaží "předstírat", že zpívají. Ale jinak celkově dost hezký zážitek.

"Věrné milování, nepřeruší žádné zloby naléhání...." Prodanou nevěstu jako věrný milovník Smetanových oper miluji, Alice Nellis mě ale touto necitlivou inscenací hodně nazlobila. Vůbec nejde o to, že v opeře nebyly použity klasické kostýmy, ale aby se děj (minimálně prvního jednání) musel odehrávat v kulisách "socialistického" paneláku, aby tanečníci místo polky museli tancovat breakdance a aby Mařenka musela chodit po jeviště o francouzské holi, to fakt jako ne. Celý ten paralelní příběh o nácviku inscenace opery, který zde Nellis vystavěla, mi ani za mák nepřišel vtipný. Malinko jsem se pousmál jen, když se na scéně objevil místo standardního medvěda medvěd bílý (lední)) a pak při scéně, kdy komedianti skákali na trampolínách.  Celkově to ale mnohdy bylo o tom zavřít oči a jen poslouchat úžasnou hudbu. Kvůli ní jsem si to taky (po zhlednutí naživo v ND) v televizi opětovně pustil. A skoro se mi chtělo si u toho, tak jako onehdy v divadle, zabučet a vyjádřit tak svůj zásadní nesouhlas se současný trendem "režisérismu" na opeře. Ta jedna hvězdička je tak jen kvůli Smetanově hudbě, jejíž kvalita naštěstí zůstává.

"Uhodila naše hodina! Otevřely se brány! Pražská se vzbudila chudina a zahraje si na pány!" Nejen tento ale i další sbory jsou asi tím nejsilnějším, co tato Smetanova operní prvotina nabízí. Inscenačně je to taková klasika, tedy spíše statické pojetí, ale nechci to zas moc vyčítat. Je to prostě odraz své doby. Rozhodně lepší toto pojetí, než jak to dělají dnešní režiséři, když nikterak nehledí na libreto a charakter hudby a vytváří  nad původní operou různé paralelní děje. Jinak musím říct, že mě fascinuje, že už v této své první opeře stvořil Smetana po hudební stránce velmi zralou kompozici. V tomto byl on prostě unikát. Stačí se podívat na prvotiny Dvořáka nebo i jiných, jejichž operní díla zrála až časem.   

Mám tu smůlu, že jsem ten koncert viděl naživo, o to porovnání živého koncertu a tohoto "zfušovaného" přenosu za mě trošku bolí. Tak především moc nechápu, proč Česká televize z celého koncertu odvysílala jen dvě třetiny, přičemž ze Smetanových oper vynechala Dalibora a Branibory v Čechách a též raritku v podobě fragmentu z Violy. Chtěla tím snad říct, že tyhle opery jsou méně zajímavé, než ty ostatní? Co ale opravdu nechápu, je absence titulků v přenosu. Jak si může Česká televize myslet, že divák nepotřebuje vědět, co za árii se zpívá? Tohle je podle mě těžko pochopitelné. Leda by to udělala ČT schválně, aby divák nepoznal, o jaké Smetanovy opery nás v přenose "okradla".

"Život je taková blbá hra, kterou člověk nesmí brát příliš vážně...."  Milan Kňažko v té roli člověka bez svědomí a morálky je výborný. Dlouho jsem si říkal, že už jen kvůli jeho herectví (a lehce poetickému nádechu) dám filmu aspoň čtyři hvězdičky. Ale postupem času mě už ten příběh z doby protektorátu úplně nebavil. Neříkám, že ta závěrečná pointa nebyla úplně špatná, ale vlastně mě ta emancipace Papilia vůči svému "učiteli" moc ani nepřekvapilo.

Detektivka drsného stylu (s brutálním Pavlem Novým), jaký u Jiřího Svobody zas moc nepřekvapí.  Co mě tedy (vedle poměrně dost nahoty - Zora Keslerová) překvapilo víc, bylo  předabování některých herců. Eugen Jegorov promlouvající hlasem Zdeňka Svěráka mi přišel poněkud bizardní. Vypjaté/akční atmosféře filmu velmi pomáhá hudba Vadima Petrova.

„Jak spolu souvisí láska a zákon? Není tu někde chyba? V tom zákoně nebo v nás?“ Příběh Marie (výborná Blažena Holišová) je trošku jiný, než jak jej popisuje oficiální text distributora. Marie není jen pasivní přihlížeč rozpadu svého manželství, ona od jistého momentu (od odchodu svého muže k jiné ženě) aktivně navazuje jiný vztah a sama též iniciuje oficiální rozvod. Václav Vorlíček mě tímto filmem dost překvapil, protože takový typ (psychologicky laděného) filmu on normálně netočil. Co se mu určitě povedlo, je kamera, která občas zajímavě krouží kolem. I hudba Svatopluka Havelky k atmosféře filmu hezky sedí. Snad jen jsem moc nepobral konec. Nejdříve ten nový milý Marie říká, že by si ji i vzal a přiznává tak, že mu nestačí už jen "oáza", velmi rychle však film končí tím, že dotyčný vrací Marii klíč od bytu. Trošku divný konec, když vezmu že to celé měl být spíše film o rozpadu jejího  manželství a o tom, jak se s tím vypořádala. Když už tam ten jiný vztah byl, představoval bych si optimističtější konec.