Réžia:
Jiří SvobodaScenár:
Miroslav VaicKamera:
Josef VanišHudba:
Jozef RevalloHrajú:
Milan Kňažko, Filip Renč, Pavel Nový, Marcel Vašinka, Ivana Chýlková, Lenka Skopalová, Jiří Kodet, Miloslav Štibich, Jana Vychodilová, Alois Liškutín (viac)Obsahy(1)
František Cepek je mladík z prosté rodiny. Vystudoval reálku a chystal se na techniku, když přišla okupace. Musel nastoupit jako pomocný dělník v továrně. Tam se setkává se starším mužem jménem Telec, kterého ale všichni znají pod přezdívkou Hrabě. Ten Františka zaujme okázalým pohrdáním prací a bezostyšným koketováním se ženami. František, jemuž Hrabě říká Papilio (motýl otakárek), je naplněn mladickými ideály, naproti tomu Hrabě je extraktem nejhrubšího individualismu. Od studenta obchodní akademie a divadelního herce se dopracoval až po člena předválečné galerky. Vydírá, krade, pije, zneužívá ženy a svým způsobem i samotného Papilia. Milan Kňažko v roli Hraběte mohl uplatnit bohatou škálu svého hereckého mistrovství. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (26)
Milan Kňažko jako hrabě , který je něco mezi básníkem, zlodějem, podvodníkem a svůdcem ale i učitelem života, ke kterému vzhlíží mladý Filip Renč , kterého zasvěcuje do tajů svádění a znalosti žen, čili je pro něj asi ten největší hrdina. Jenže story se odehrává za druhé světové války a to, že někdo umí svlíkat ženský ( nechci bonzovat, ale Chýlková a Skopalová .. ) ještě neznamená, že je hrdina. Zapomenutý film, který i přes svou obstarožnost není špatný. ()
Trošku kachyňovsky (a maličko herzovsky) laděný film (výtvarně stylizovaná kamera, erotizující poetičnost) zasazený do 2. světové války, kde mi moc neseděly výkony hlavních herců (Kňažko, Renč) a určitá chladnost provedení. Námět ovšem skvělý, prostředí lumpenroletariátu ještě lepší (ovšem na Sequense to také nemělo). ()
"Život je taková blbá hra, kterou člověk nesmí brát příliš vážně...." Milan Kňažko v té roli člověka bez svědomí a morálky je výborný. Dlouho jsem si říkal, že už jen kvůli jeho herectví (a lehce poetickému nádechu) dám filmu aspoň čtyři hvězdičky. Ale postupem času mě už ten příběh z doby protektorátu úplně nebavil. Neříkám, že ta závěrečná pointa nebyla úplně špatná, ale vlastně mě ta emancipace Papilia vůči svému "učiteli" moc ani nepřekvapilo. ()
Kňažko v úlohe alfasamca sa tu našiel, zaúča ešte aj mladého s pomocou vlastnej ženy a pridáva množstvo poučení do života. Nie vždy je hlavná postava taká dôležita, a tu by bez neho film nestál za nič. Aj tak len slabšie tri hviezdy. –––– K jeho největším nedostakům patřilo, že se neuměl narodit do lepší doby. –––– Když už musíme předstírat, že pracujeme, tak předstíráme s radostí! ()
Kňažko připomíná jak rolí, tak vzhledem Nicholsona v Přeletu nad kukaččím hnízdem, ale není ani tak charismatický, ani sympatický, ani kladný. Podobně jako Nicholson nabídne svou ženu zelenáčovi, aby se na ní zaučil, ale nedělá to z velkodušnosti, ale hlavně jako důkaz svého umění jednat, či spíše manipulovat s lidmi. S bezohlednou zarputilostí si snaží užívat život co to jde, a tím mi moc k srdci nepřirostl, naopak ve mně vyvolával vysloveně negativní pocity. Od začátku bylo jasné, že mu to nemůže projít, protože film byl natočen v r. 1986, takže amorálnost musí být potrestána... a tak je to také správné. Za konec dávám hvězdičku navíc. ()
Reklama