Idego

K vidění zde: http://www.pbs.org/wgbh/pages/frontline/secret-state-of-north-korea/

Příliš mnoho banální akce, červené knihovny a klišé, příliš málo historických souvislostí. Velká škoda, že tak silné téma je zpracováno tak primitivním způsobem.

A národ usedl k televizi a závidí, opovrhuje a soudí. Dokument? Reality show. Opět. Shame on you, ČT2.

Na jednu stranu Adele poutá až minimalistickou syrovostí, která ve spojení s osobitou kamerou působí intimně a vtáhla mě dovnitř. Na stranu druhou má nehorázně plytký děj, který vynásoben neúnosnou délkou zabíjí všechen potenciál. Chápu, že po formální stránce je to originální, že bych se mohl rozplývat se nad symbolikou světla, barev, úhlů záběrů, plátnem vyplněným prakticky jen detailními záběry tváří, použitím hudby apod., ale v tomhle případě to nefunguje. Je to tak nehorázně dlouhé a tak prázdné, že to forma nezachrání.

Hodila po mě Soltiho requiem. Absurdita, černý humor a špetka Kill Billa. Celé to má vynikající atmosféru a chvílemi jsem se nemohl udržet smíchem. Spokojenost hraničící s plným počtem hvězd, i když k dokonalosti tomu fakt ještě špetka schází.

Na rozdíl od Pink Flamingos a Female Trouble jsem smíchy neřval, ale úchylárna to byla skvělá. Mink Stole to spolu s Edith Massey táhly obstojně, ale postava Mole mi nepřirostla k srdci a hlavně bez Divine to prostě není ono. Super byla nudistická kolonie nebo vaření vztekliny.

Obsazení skvělé, ale jako celek to dost skřípe. Hardyho mručení je vtipné, ale celý snímek neutáhne, Pierce je skvělej bastard, ale za chvíli se omrzí, Oldmana je málo a LaBeouf leze krkem od začátku do konce.

Výtečná hudba a skrze jistou osobitou syrovost velice skutečný zážitek.

Značně přeceněná emoční ždímačka. Příběh je tristní a i těch necelých 90 minut je na něj moc dlouhých.

Velmi rychle jsem si vzpomněl na Festen. Toto, pravda, nebyl takový nářez a bylo to méně realistické, ale když jsem se rozhodl, že mě to nebude rozčilovat, ale naopak přistoupím na hru, ono vědomí přehnanosti tomu přidávalo na vtipnosti. Oproti severským vzorům, na které se distribuce odvolává, z Nic proti ničemu navíc čiší českost. Od postav až po místo, kde se celý děj odehrává. A právě ta tomu dodává šmrnc. Cítil jsem ze strany Petra Marka plno až jízlivého sarkasmu a dobře se bavil. Je skvělé, že u nás někdo točí i takovéto filmy.